Asi už jsem v koncích a sama tento problém nevyřeším, proto prosím o jakoukoliv radu, názor, zkušenost.
Je mi 29 let, už 7 měsíců jsem ve vztahu se skvělým klukem, má všechno, co jsem si u chlapa kdy představovala a jsem naprosto spokojená. Jen je tu jeden problém, že i přesto, že nám ve všech důležitých ohledech vztah klape, tak se hádáme kvůli naprostým maličkostem. Nebo spíš než hádka to jsou vydeptané rozhovory, kdy si oba přijdou, že právě já jsem ten nejhorší.
Já jsem hodně samostatná, bydlím sama a už jsem měla několik vážných vztahů a nikdy jsem toto nezažila. Můj přítel je totiž úplně jiný, než ti předešlí. Jakmile mu něco vyčtu, tak on se urazí a hodiny vedle mě sedí bez nálady, i když se omluvím. Naštve se i kvůli takovým věcem, jako že mu řeknu na hloupý vtip "a to je jako vtipný?" Nebo když mu řeknu při předehře, jestli by zhasnul a použiji slovo "šup", on okamžitě má po náladě, že jsem na něj hnusná atd.
Nebo položil zbytek jídla v papírovém obalu na dárkovou krabičku, kterou jsem zrovna koupila a já jsem se lekla a rychle jsem to sundala, aby tam nebyl flek a říkám mu, jak to tam mohl dát, a on se zase naštval, že jsem na něj hnusná, že s ním takhle mluvit nemůžu,řvát na něj hned a tak. Já jsem si přitom neuvědomila, že by se vůbec mohl naštvat. Nikdo se na mě nikdy předtím tolikrát nenaštval jako on, vždy se nakonec omlouvám, protože on začne s tím, že ho vidím jako neschopnýho a sype si popel na hlavu a mně je to líto, protože jsem to tak vůbec nemyslela a máme zkažený den.
Já nikdy nevydržím na nikoho dlouho naštvaná, nerada jsem v konfliktu a za chvilku už jsem i po hádce v klidu a chci pokračovat dál, jako by se nic nestalo. Ale on sedí a už to prostě spravit nejde, musí se na to vyspat.
A já právě nevím, jestli jsem opravdu tak hrozná povaha, že nevědomky dělám z lidí blbečky a nejsem úplný sluníčko a nebo je chyba v něm.
Zažili jste něco podobného? Všechny názory uvítám. 
- Úvod
- Přátelé
- Tipy a triky
- Recenze
- Diskuze
- Proměny
-
Bazar
- Katalog Bazaru
- Něco k tomu
- Obuv
- Kabelky, tašky
- Módní doplňky
- Šperky, bižuterie
- Hodinky
- Parfémy
- Kosmetika
- Co se nosit nedá
- Elektronika
- Knihy, časopisy
- Ostatní
- KOUPÍM
- Poptávkové inzeráty
- Černá listina
- Hodnocení uživatelé
- Katalog Bazaru
- Soutěže
- Články
Vztahovačný přítel
Poslat SZProboha, to je přesne jako muj ex! Byl schopen mi vyčist I to, ze se blbě tvařim (coz nebyla Pravda, tvařila jsem se normalně), urazil se a po zbytek dne s nim nic nebylo. Kazda, sebemensi poznamka ho dokazala nastvat a urazit (a navic hned neřekl, proč je vlastne urazeny, skoro jakoby si liboval v tom, ze tapu a nevim, proč se mnou zase nemluvi). A přesne jako ty - ja nedokazu byt nastvana dlouho, myslim, ze je to strasna ztrata času, takhle totiz človek zivot vyplytva a neuzije.
No dopadlo to tak, ze jsem začala byt paranoidni a pořad jsem se kontrolovala, abych se netvařila blbě, abych neřekla neco nevhodneho, abych pouzila spravny ton hlasu, kdyz s nim mluvim....coz mě strasně vyčerpavalo. Ze vztahu se vytratila pohoda, protoze jsem nemohla byt sama sebou, ale stala se ze me vydeptana troska, ktera neustale hlidala svoje chovani, abych mu nedala zaminku se zase nastvat, urazit a nemluvit se mnou. Pak jsem pochopila, ze nechci cely zivot stravit tim, ze se kontroluju a pěstuju si stihomam. Prostě mě nebral takovou, jaka jsem, ale takovou, jakou chtěl, abych byla (pořad usměvava, pozitivně naladěna, s vlidnym tonem hlasu za kazde okolnosti). Tohle je cesta do pekel. A pozor: s jeho byvalou se choval uplně stejně. Takze je to povahou, ta se holt nezměni.
Omluva za ang. klavesnici.
V návaznosti na muj predchozi prispevek se mi ted vybavila spousta neprijemnych situaci, ktere jsem s nim zažila a asi nejhorsi byla dovolená. Prvni dva dny dobry, ale pak se zase kvuli nečemu urazil a nemluvil se mnou, což byla dovolenková katastrofa, protože kdyz jste na dovolene, spite společne v hotelu, v podstate spolu travite 24/7 (protože co taky jineho delat v cizi zemi každy zvlást), tak dodnes na to vzpominám jako na nejhorsi dovolenou myho života. Doma by alespon človek sel do práce, vypadl treba nakoupit, cokoliv, ale na dovolene jste porád spolu a ten jeho nafučeny obličej, to me strasi jeste dneska. Vlastne, jestli si dobre vzpominám, tohle nebyla jediná dovolená, na ktere se to stalo, podobne to dopadlo I na nasi prvni dovolene.
Uplne nejhorsi vždycky bylo, že on asi vedl ve sve hlave 'samonasiraci' samomluvu (omluva za ten vyraz), protože jsme si treba neco večer rekli, vsechno v pohode, já vubec netusila, že je nejakej problem, sli jsme normalne spát a ráno se probudil se strasnou náladou, nemluvil se mnou, vubec jsem nechápala, co se deje. Nechal me cely den 'vydusit' a teprve potom rekl, že ho nastvalo neco, co jsem rekla ten den predtim (ale to se nenastval hned, nejdriv si to asi nechal rozležet pres noc v hlave a ráno se už probudil s prisernou náladou a jeste me 'trestal' tim, že mi vlastne nerekl, kde je problem. Což me s*alo I zranovalo zároven).
Je to obrovská uleva mluvit s někym normálnim, kdo se neurazi kvuli každe blbosti každych 5 minut a já jsem pochopila, že I kdyz to muže byt užasny člověk, tak tahle jeho priserná vztahovačnost by me privedla do blázince - bez nadsazky. Začala jsem totiz pozorovat změny ve svem chováni a prizpusobovala jsem se jemu, aby se náhodou zase nenastval. Tim jsem ale prestavala byt sama sebou a doslo mi, že on mě takhle manipuloval do te role, ve ktere mě chtěl mit. Za mě; uz něco takoveho nechci nikdy zažit. Od te doby mě na chlapovi vztahovacnost hrozne odpuzuje, v mych očich klesá na pozici rozmazleneho chlapečka, kteremu se děti na piskovisti směji,protoze má male autičko. Dospěly clověk by měl umět komunikovat a ne nedorozuměni resit uraženim se.
Omluva za angl. klavesnici.
Přesně tak, chyba není v tobě. Je to vztahovačný manipulátor. Pokusila bych se mu dát důrazně najevo že takhle teda ne, jinak bez milosti rozchod.
Ale on sedí a už to prostě spravit nejde, musí se na to vyspat.
Tak když to prostě spravit nejde, tak nejde....a vyspávat by mohl třeba jako Šípková Růženka. Mně by s touhle komedií lezl na nervy.
Na druhou stranu tady máš dva deníčky a oba jsou téměř stejné. Jsi naprosto!! spokojená, akorát je tam něco, co jsi předtím nikdy nezažila. V prvním deníčku byl partner hnusný a hádali jste se a s tímhle se hádáte a je vztahovačný. A to je tvoje volba....
Podle me si nevěří, když tohle dělá...zkus si s nim sednoit a promluvit si, že ti vyhovuje a chceš ho, i když mu vyčítáš některý věci třeba pak nebudou tak přehnaný reakce z jeho strany
Dá se to dost těžko posoudit. Já bych tedy po větě "A to je jako vtipný" nebo kdyby mě někdo sjel, že jsem něco někam blbě položila, asi taky nejásala. Podle mě byste na sobě měli pracovat oba. Ty s ním jednat lépe a on si dávat pozor na přehnané reakce.
V předchozím deníčku zakladatelka píše, že partnerovi nadávala a dokonce ho fyzicky napadala, takže zas taková bezbranná květinka to nebude.
Pokud se vám to stává třikrát do roka, tak to snad lze přejít a nechat ho z toho vyspat, pokud třikrát do týdne, tak nevím, proč jste ještě spolu. Zřejmě to bude Bůh sexu a miliardář v jednom, to by vysvětlovalo tu "naprostou spokojenost".
Proč prosím tě chceš, aby při předehře šup šup zhasnul ? 
Jinak nemám co dodat, vše už bylo napsáno. Možná jen to, že "naprostá spokojenost" vypadá jinak - ve vašem případě mi tam chybí nějaká shoda v komunikaci. Každý pocházíme z jiných poměrů a jsme zvyklí na jiné jednání: někde na sebe ani hlas nezvýší, jinde si v rámci šťastné domácnosti i nadávají a hází po sobě hrnky - u vás je patrně problém ve společné domluvě na tom, co ještě ano a co už ne.
Reaguji na Nairea:
Mne spis zajimá, jak tyhle exemplaře hned ze zacátku poznat a odfiltrovat je jeste před tim, než se do nej zamiluju. Ten muj to totiž umel ze zacátku velmi dobře skryvat,projevil se až tak po roce....
Děkuju všem za rady a názory
My si vždycky nakonec vysvětlíme, jak to viděl ten druhý a je pravda, že tam je problém v tom, že já jsem vyrůstala v něčem jiném a on taky a to co já považuju za normální, je pro něj nepřijatelné.
Reaguji na Candy86: o to se budem snažit.
A když to nepůjde, tak co se dá dělat...
Reaguji na kopaj: bezradná já opravdu nejsem, proto je pro mě těžké se tak hlídat abych byla miloučká a věčně usměvavá a podobně
Reaguji na Zorazhora: To je problém no, já byla prvních pár měsíců nadšená, s nikým jsem si tak nerozuměla, my se na všem tak krásně domluvili. Splňoval vše, co jsem si u chlapa kdy přála a pak najednou tohle.
U nás v rodině si pusu zas tak moc nehlídáme a když se někdo naštve, tak se omluvíme a jede se dál. Přítel vyžaduje naprosto dokonalé reakce a to já neumím. Ale třeba jsem ho potkala právě proto, abych na tomhle zapracovala. Když už to nevyjde s ním, tak aspoň budu lepší partnerkou pro jiného.
Cituji Cassidy_: Přítel vyžaduje naprosto dokonalé reakce a to já neumím. Ale třeba jsem ho potkala právě proto, abych na tomhle zapracovala.
Ne, nucená dokonalost a sebeovládání do opravdu zdravého vztahu nepatří. Ve vztahu má být člověk sám sebou a nemít masku nějaké kýžené dokonalosti. A spontánnosti je dnes mezi lidmi strašně málo ... !
