Odpustit?

Jestli chceš váš vztah zachovat, tak dělej, že nic nevíš. Jestli si občas napíšou a on si postesknul, že jim to tehdy nevyšlo, tak to ještě není žádná tragédie. Jaký je váš vztah? Dává ti najevo, že miluje tebe? Chová se hezky? Plánujete budoucnost? Pokud ano, je ta holka nejspíš jen stará láska, se kterou zůstal v písemném kontaktu. Problém by byl, pokud by mezi vámi nebyla intimita, lásku by vyznával jí.

Děkuju. Chová se právě moc hezky, počítá se mnou i v budoicnu, to poznám. Dokonce se bavíme často o dětech, I mi přišlo, že se rozhodl být se mnou a napsal jí, že mi nechce ublížit, tak nevím, co to pro mě znamená. Nechci soucit.

Reaguji na nika11: No holka, ja teda nevim, nechci byt cynická, ale po mé zkusenosti bych byla na pozoru. Precti si muj denicek z roku 2015. Ta jeho byvalá K., o které tam mluvim, s tou zustával ze soucitu 6 let, I když už dávno vedel, že s ni byt nechce. Když se s ni konecne milostive rozešel, bylo ji 38 a na prahu ctyricitky zacinala znovu....Nemusi to byt tvuj pripad, a doufám, že neni, ale já bych byla ostražitá.

Tak to je strašný. To mě právě děsí, nechci, abych byla jen zvyklost, jistota nebo soucit. Je mi 29 a můžu si ještě najít jiného. Miluju ho, ale představa, že mi tohle dělal za zády celý vztah mě děsí. Proč prostě lituje, že jim to nedopadlo, když vlastně má být rád. Kdyby dopadlo, tak teď není se mnou. A doma přitom je super všechno, žádný problém nemáme. Kdyby si mnou ale byl jistej, neuvažuje celou dobu nad ní( A nechci vyhrát takhle teda

Taky bych si dala pozor.. Kdysi jsem taky zjistila dost věcí právě tímhle způsobem, zeptala se na to, protože já nedokázala mlčet a bylo mi odpovězeno, ale jen samé lži.. Nechala jsem se za nos vodit dva roky a ještě rok po tom zjišťovala dost různých věcí.. Každopádně bývalý partner byl velmi galantní a inteligentní chlap, se spoustou dobrých přátel a zajištěným životem a já si byl také naprosto jistá tím, že se mnou chce budoucnost i děti. Teď Tě asi trochu straším viď Já bych se ho na to asi zeptala, ale buď připravená, že jeho odpověď nemusí být pravdivá a byla bych raději opatrná

Budoucností jsem si jistá, bavíme se často o dětech a stáří . Ale jen prostě nechci být náhražka nebo jistota nebo jak to pojmenovat.

Tak víš co, slibem nezarmoutíš a za muže hovoří především činy. Básnit o společném stáří může, jak chce, ale pokud je ti 29 a jste spolu 2 roky, měly by ty řeči o budoucnosti nabývat poněkud konkrétnějších kontur, pokud to s tebou myslí vážně.

Kdybych byla na tvém místě, hodně by mě to zranilo a naštvalo a nedokázala bych mlčet a dělat jako nic. Promluvte si o tom ale v klidu.

Bůhví, jak by to skončilo, kdybys jej poslala do háje ... třeba by mu to ještě přišlo vhod a hned by s nově nabytou "svobodou" utíkal za emailovou slečnou, která už - jak předpokládám z napsaného - nemá manžela ?
Na druhé straně, já na nějaký "soucit" zas tak moc nevěřím ... život je moc krátký na to, aby si člověk odpíral to, co chce kvůli tomu, s čím soucití. Natožpak chlap. Nezaměňujme soucit za vyčůranost : "nechci ji ublížit" může v překladu znamenat : nemám kde bydlet, nechce se mi kvůli pár vášnivým nocím opouštět zajetou domácnost, kde mi navaří a vyperou, případně i zaplatí to i ono, ... atd. A tohle to už se zdaleka netýká jen chlapů, samozřejmě.
Osobně by mi ješitnost nedovolila být s někým, kdo mi "nechce ublížit", ale to musíš ty sama posoudit z jeho jednání vůči tobě, jak to ve skutečnosti je. Na řeči o budoucnosti a sliby nedej, to není nic - spíš jak trávíte volný, čas, jestli dává najevo svůj zájem o tebe, investuje do tebe čas, sem tam ti jen tak sám od sebe něco donese pro radost ( nemyslím kabelku LV , ale třeba oblíbenou čokoládu, atd. ) .

No je ale "strašná tragédie" .. i když, jak si vybavuji, jak jsem si K. představovala, tak asi jo. A kdože mu dal ten finální impulz k rozchodu ?

Máte úplnou pravdu. Navíc jsem asi ješitná, protože tohle mě sakra zranilo. Kdyby šlo o úlet někde na party, tak Ok, ale on celý vztah vlastně lituje, že není s ní a psal jí i něco ve stylu, že je možná ona jeho žena snů a že už spolu dnes mohli bydlet atd! Strašně se od tý doby užírám. Jo, našla jsem si ji na fb a nedávno se snad rozvedli. Zase na druhou stranu on ode mě neodejde, to jsem z toho vyčetla, ale rozhodně nic ve stylu, že nemůže, že mě miluje, spíš, že mi nechce ublížit a rozhodl se ze zvyku a následků. Chci ho, ale nevím, jestli dokážu celý život mít v hlavě, že kdyby ona tehdy kývla, nejsme my. Ona po něm podle mě teď půjde a nechci se strachovat, že jednou kývne.

Reaguji na nika11: Já myslim, že zásadni životni rozhodnuti bys mela delat s nekym, kdo v tobe vidi ženu svych snu a ne jenom náhražku za tu vysnenou, se kterou mu to nevyslo. Já osobne bych to nedala.

A že mluvite o budoucnosti - no heled, reknu ti narovinu tohle: 11.3. (letos) mi ex koupil drahy zasnubni prsten (v radech tisicu liber, nechlubim se, jenom rikám, ze kdyz uz do toho vrazil tolik prachu, tak jsem si myslela, ze to se mnou mysli vázne), tyden nato jsme byli v CARu (Centrum asistovane reprodukce), takhle vázny ten nás vztah byl. O zásnubách rekl sve pubertálni dceri a vypadalo to, ze pred sebou máme uzasnou spolecnou budoucnost. Tri tydny na to byl konec (nechci zabihat do detailu), neb mi oznámil, že jsme nekompatibilni, že na me nekde ceká nekdo lepsi a bla bla bla. Dnes (13.4.) vice mene v kontaktu nejsme a já se pomalu zacinám orientovat v tom marastu, do kteryho jsem se dostala. Jako WTF?!?! Jeste pred mesicem jsme byli zasnoubeni a pred doktorem v CARu se rozplyvali nad tim, jak se tešime, až se nám podari stát se rodici a ted? Vsechno v haj*lu! Tim chci rict, že to, že nekdo mluvi o budoucnosti ješte neznamená, že tu budoucnost budete sdilet spolecne. Moc ti preju, abys nedopadla jako já - ta deziluze je strašná, ted budu mit problem nekomu verit, že to mysli se mnou vážne, protoze po tomhle už neverim nikomu a nicemu. Ale holt život jde dal.

V tvem pripade bych si s partnerem promluvila, protože neni nic horšiho, než když z tebe nekdo delá vola. On se asi bude vymlouvat (což ale poznáš) a bude na tobe, jak se rozhodneš - jestli v tom chces pokracovat, nebo ne. Ja bych mu dala vale. život je moc krátkej na to ho stravit s nekym, pro koho nejsem (a asi ani nikdy nebudu) cislo 1.

Dadabus - on se s ni rozcházel na trikrat! Trvalo to cely rok a oficialne se rozešli s breznu 2016. Ona totiž odmitala rozchod prijmout, I když o mne vedela a on nemel 'silu' ji vystehovavat...long story! Nakonec jednou prijela k nemu domu, když tam nebyl a když se vratil, priznal se, že byl u me. Ale ani tak nechtela rozchod akceptovat, spiš chtela pokracovat, jako by se nešumelilo - asi si myslela, že se najednou vyparim, když me bude dostatecne ignorovat! Už nikdy bych s nikym neplytvala svym drahocennym casem. Holt to ale byla zkusenost, kterou jsem evidentne potrebovala zažit.

Omluva za angl. klavesnici.

No tak pro nekoho to tragedie je. Dokonce bych rekla, že pro vetsinu lidi, kteri jsou v tomto jsou 'schovani' ve vztahu/ v manželstvi by byla tragedie, kdyby se na sklonku 40. ocitli sami. Ty to zvladas dobre, ale co si budeme povidat - vetsina lidi (žen?) jsou radi, že nemusi na 'stara kolena' nikoho hledat, notabene pokud by chteli deti, což v tom veku neni jaksi uple idealni vek na reprodukci, že ano. Ono se sice rika, že každy by mel umet žit sam se sebou a mit se rad, že nikdo dalsi mu život stastnym neudela (což je asi Pravda), ale nalejme si cisteho vina: kdo z tech lidi, co jsou ve vztahu (hlavne v tom veku) by chtelo byt samo a jeste by si to uživali? Drtiva vetsina lidi je rada, že sami nejsou (život je o sdileni), což je taky asi duvod, proc lidi zustavaji ve vztazich, ktere nefunguji, protože porad lepsi nejaky vztah, nez žadny.... Ja taky nejsem odvarena z toho, ze mi letos bude 34, mam jiste reprodukcni problemy (deti bych jednou chtela) a jsem sama - a co vic, ceka me stehovani zpet do CR, kde ženska v mym veku je 'za zenitem'....zname ceskou splecnost, že. Ale holt, clovek mini, život meni.

Souhlas. Muj ex te jeho ex mazal med kolem pusy 6 let, ona věrila, doufala ve spolecnou budoucnost atd...prostě jenom to, ze nekdo něco slibi, jestě nic neznamena. U mě nejenomže sliboval, ale I konal (zasnubak, CAR atd) a stejně to pak odpiskal. Holt clověk ma v živote jistotu jen sam v sobě.

To není o ješitnosti, ale o sebeúctě. Nedotklo by se to možná leda tak hadru na podlahu, což ty nejsi.

To je trochu málo. Ale i kdyby psal, že se s tebou nerozejde, protože tě miluje tak co? Bylo by to pro tebe lepší? Těžko. On by se totiž vůbec neměl s tou osobou o takových věcech bavit, měl by ji poslat do háje ať se stará o sebe, a ne jí dělat samaritána. To je sice hezké že tvrdí že s tebou počítá do budoucna, ale je to bohužel tak, jak se píše zde:

Tak víš co, slibem nezarmoutíš a za muže hovoří především činy. Básnit o společném stáří může, jak chce, ale pokud je ti 29 a jste spolu 2 roky, měly by ty řeči o budoucnosti nabývat poněkud konkrétnějších kontur, pokud to s tebou myslí vážně.

Upřímně řečeno, ani moc nechápu proč ho ještě chceš. Takový člověk, který mi zničil veškeré iluze, by se mi okamžitě zhnusil. Vůbec nemáš zapotřebí být s někým takovým, kdo ti způsobuje permanentní stres a nejistotu. Beztak už váš vztah má narušenou důvěru a to už se nikdy neslepí, tak to ukonči rovnou.