Dokud jsme bydleli u rodičů,to bylo asi 3 měsíce to byla ta zamilovanost,pak jsme se přestěhovali do "svého" já nastoupila do práce která mne deptala.Nastoupila jsem do kravína,a řekněme moje představy byly jiné než realita..Protože mne ta práce deptala převážnou většinu dne jsem prospala,protože jsem prostě nebyla schopná ani stát jak jsem byla unavená..Jednou jsem se takhle probudila uprostřed dne,otevřela dveře a
viděla přítele jak vytírá,řekla jsem si ten je hodný a samozřejmě jsem ho moc pochválila,pomalu vychválila až do nebes. Jediné reakce které jsem se dočkala bylo:,,No někdo to udělat musí!"Od té doby to šlo z kopce, pořád jsem brečela i když jsem nevěděla proč a poslouchala jsem jen držky proč zase bulim.,Když jsem si šla pro prášky na nervy,abych si nesáhla na život tak jsem poslouchala jen řeči typu:,,No,ti napíše prášky,invalidní důchod a budeme v pr*eli." Zároveň mne přemlouval ,abych v práci,která mne deptala a ničila zůstala,protože jsem z ní měla hezké peníze. Změnila jsem práci a psychicky se uklidnila,začala jsem se víc věnovat koníčkům které mne uklidňovali a pomáhali se rychleji vyrovnat. Pak jsem poslouchala narážky typu:,,Když si chodila do kravína zvládala jsi vařit i uklízet a teď to nestíháš jakto?"Na to jsem raději nereagovala,protože jsem neměla náladu se s nim hádat.
Z domova byl zvyklej luxovat a uklízet nádobí po umytí tak jsem doufala,že v tom bude pokračovat. Ani náhodou,pořídil si toho nejchlupatějšího psa jakého mohl,měl by se česat minimálně ob den,kvůli srsti,samozřejmě na to kašle a chlupy jsou všude. Proto jsem ho prosila aby luxoval častěji než jednou za 14 dní,i jsem mu navrhla,že s nim budu spát když vyluxuje,nepomohlo to ,tak jsem na něj šla po zlém nic..Tou dobou už jsem s ním byla spíš kvůli baráku a pozemku pro zvířata,ráda jsem ho měla ,ale spát a líbat jsem se s ním nechtěla.Pak jednou přijeli rodiče a ptali se mne jestli se nechci vrátit domů. Taťka prej i mamce říkal když se vraceli domů,že se o mne bojí,že vypadám opravdu hrozně.A měl pravdu..Bylo mi 20 a já se cítila na 40.A ten druhej rok už to bylo jen o rezignaci,občasné nasranosti.. V baráku jsem trávila co nejméně času nebo v místnosti která byla uklizená..Když jsem se vracela z práce začala jsem si dělat krupičku a při tom jsem vždy uklidila celou kuchyň,umyla a uklidila nádobí,setřela linku a stůl,zametla podlahu,otřela ledničku,..(ano to vše jsem stihla při vaření krupičky) a po týdnu z něj vypadlo jen to,že vypotřebuju moc másla,mléka,kakaa a cukru.. Ale už jsem to moc na zřetel nebrala,protože mi bylo jedno co si myslí,vždyť jsem s nim byla už jen kvůli baráku,pozemku a kuchyni kterou jsem si sama vymyslela <3 Když mi mamka nebo ségra řekly ať se na to vyseru,nechtěla jsem o tom slyšet ,vždyť kam bych šla? A kam bych dala koně? Jednou jsme se pohádali o vánocích,nevim proč,ale když jsme večeřeli začal vytahovat to,že jsme nedali do salátu salám,snažila jsem se mu v klidu vysvětlit,že mohl klidně říct,mamka by mu oddělila kus salátu a dala do toho salám,ségře se zase odděloval salát kvůli hrášku,on na mne začal řvát,že ne,že chtěl aby byl salám v celém salátu,tak jsem už taky trochu zvyšovala hlas,že nechápu proč by se měl do salátu dávat salám když je k tomu řízek.Na to mi řekl,že ne,že on se taky podřídil,že mu nevadilo,že jsme nejedli kapra ale kuřecí řízky(nikdo v rodině rybu nejí,krom taťky).Kvůli němu jme dělali řízky z ryby,aby si mohl dát rybu.Zkráceně řečeno mu vadilo,že jsme neměli všichni rybu,salát se salámem a rybí polévku když to nikdo nejí..V tu chvíli jsem se nasraně začala zvedat ze židle,on na mne ani se nehni(podle té pověry,že kdo se zvedne od stou do roka umře),já už naštvaná jsem zařvala:,,No tak chcípnu mě je to jedno.!" a zvedla se ze židle,v tu chvíli se zvedl i on ,přimáčkl mne ke zdi a chytil pod krkem..Nakonec to samozřejmě dopadlo tak,že já brečela a on mne najednou začal objímat.. To už jsem mu říkala "Miluju tě" jen abych měla klid a nemusela nic říkat,protože jsem na to neměla náladu.. No a od letošního roku od března už přemýšlím kam dám koně,kozy a kam půjdu já.. a zbytek znáte..