Bolavé srdce je špatný rádce

Děkuji, teď je hodný,milý,všímá si mne..Problém je,že mne stále nevnímá,nevnímá co mu říkám,co mu vyčítám vysvětluju.. A nutí mne do toho,co já nechci..a tím se mi hnusí..

A čím přesně tě štve, když byl na spadnutí můj vztah, taky byl můj muž, až přehnaně vlezlí, a čím víc jsem se mu bránila a čím víc jsem se ho snažila odstrčit, tím horší to bylo. Ikdyž jsem mu říkala neškrabej mne, nebo nech mne na pokoji, stále intenzivněji pokračoval. Nevím jestli chtěl prolomit nějaký blok nebo tak něco. Ovšem když jsem se mu i s nepřiznanou nevolí začala věnovat uklidnil se na snesitelnou mez. Počítej s tím, že nejspíš pořád budeš to první co bude chtít ráno vidět a to poslední co bude muset večer obejmout a políbit. Ale přes den se to uklidní. Zkus pro něj udělat něco pěkného, co mu udělá radost- uvidíš jak moc si toho bude vážit. Říkalas, že se snaží, mírná odezva mu určitě pomůže. Kdyby jsi chtěla poradit trochu osobněji, napiš mi email, můj mail máš ve zprávách, ráda ti pomůžu, stačí jen řict, ze sezení se vztahovou poradkyní jsem si mnohé odnesla a vím čím si teď zhruba procházíš

Štve mne,že mne nevnímá. Absolutně neposlouchá co mu říkám,jako by zaklapl uši..Já s ním teď ani v posteli nespim,prostě se mi to příčí a čím déle to trvá,tím více na mne naléhá a to já nechci..Nechci mít pocit,že ve vztahu něco musim udělat,aby ten druhej byl spokojenej..Dělala jsem to celou tu dobu a dokonce jsem to dělala i když na mne můj bývalý naléhal,když jsem se s nim poprvé nechtěla vyspat(ale to sem nepatří). Celej ten rok a půl jsem se snažila mu dělat radost,překvapovat ho,chválit ho až do nebes když jsem se něčeho konečně dočkala nebo když něco udělal sám od sebe(jako to vytření podlahy)a jsem z toho všeho dost unavená. . Nechci mít pocit,že si k němu musim jít lehnout i když nechci. Nechci si k němu lehat jen proto,že je mi ho líto..

Reaguji na Jitule.Ka: Aha, no když myslíš možná právě proto, že jsem si nikdy od chlapů nenechala s*át na hlavu, teď žiju ve šťastném manželství a svého muže bych nikdy za nic nevyměnila. Mám to takové, jaké jsem si to udělala a není jediná věc, na kterou bych si stěžovala. Narozdíl od tebe a zakladatelky tématu. Ale komu není rady..

Víš já jsem tak spokojená a nemám si na co stěžovat. Zastávám názor, že člověk má žít současností- ne minulostí a ani ne budoucnem. A co se tebe Sněhurko2 týče. Pořád mám pocit, že hledáš jen to špatné a když už najdeš něco, co by mohlo být dobré, tak to převrátíš a očerníš. Zkus sejmout ty černé brýle. Jestli ti můžu poradit, zkus si vzít v klidu papír, vyčisti si hlavu a založ na něm několik sloupečků. Do těch napiš třeba pět pěkných věcí, které pro tebe udělal, tři dárečky, kterými ti udělal radost, něco za co jsi ho měla ráda(za co bys byla schopná mít ho ráda). Takových sloupečků si vymysli klidně víc. Je důležité aby byly kladně naladěný- ŽÁDNÝ negativa! A k těm prvním věcem v sloupečkách zkus každý den něco připsat. Taky by vám určitě neuškodilo sednout si spolu někde v klidu a probrat situaci. To co tady píšeš nám, bys měla řešit hlavně s ním. Samozřejmě se do ničeho od něj nenech nutit, ale buď opatrná na pusu a city. Vžij se do jeho kůže. Co jsem pochopila, furt se tě snaží dostat k sobě do postele- jen aby jsi s ním ležela nebo i něco víc? Jestli to první, tak si zkus představit jak se asi cítí, přišel o všechno, o veškerý jistoty a něhu. Citově asi hodně strádá a třeba si ani neuvědomuje že to co říká tobě připadá jako nucení. Zkus to věřím že ti to hodně pomůže. Držím ti palce

Já bych o tom možná zkusila i přemýšlet méně věcně - rozumově. Co říkají tvoje city? Když zavřeš oči, koho před sebou vidíš? S kým prožíváš ve snu krásné chvíle? A hlavně: představ si, že v sobě máš dítě - každého z nich zvlášť. Ten, jehož dítě bys mohla nosit, je ten pravý. Strašně moc ti držím palce

Colette11 normálně bych s tebou souhlasila,ale ve Sněhurky2 případě bude ,,problém" s citovím zakalením, nevím jak jinak to nazvat :D . Svého dosavadního přítele vidí až moc černě a do nového kolegy naopak vkládá až moc velké naděje a prolíná do něj své sny, do přítele naopak přišívá spíš (pouze) negativa. Myslím že obě víme, jak by to dopadlo. Musíš uznat, že by to bylo zkreslené a neobjektivní. Mohla by si spíš uškodit. Nehledě na to, že pracovního kolegu zná asi měsíc, nebo jak dlouho psala, a za tu dobu ho nemohla tak dobře poznat, jen si ho vysnívá a vidí ho přes růžové brýle. Až tyhle oboje brýle sundá- růžové na kolegu a černé na partnera, přijde čas na tvou radu.

Já bych na to šla obráceně. V každém vztahu jsou pozitivní i negativní/odpudivé síly. U Tebe nyní převažují ty negativní a proto ty pozitivní momentálně nevnímáš. (což je naprosto normální) Proto myslím, že cesta, jak to ještě eventuelně dát do pořádku, je vyřešit ty negativní, co ti vadí a co tě odpuzuje. Pak se ke slovu dostanou ty pozitivní a láska. (kdybyste se rozešli, s největší pravděpodobností by to přišlo také, negativních by ses zbavila a zůstalo by stýskání a vzpomínání na hezké chvilky)

Myslím, že tohle je fakt na manželskou poradnu. Společnými silami zkusit dát do pořádku, co tam nefunguje. Myslím, že když se domluví jasná pravidla, aby vám klapalo soužití v domě, bude velká část problémů vyřešena. Hádky na Vánoce jsou jen takový to hlasitý mluvení o zástupném problému, ale jde tam ve skutečnosti o něco jiného.

Každopádně myslím, že tě všechny podporujeme v tom, abys trvala na tom, aby se muž o tebe dobře staral, hezky se k tobě choval a domácí povinnosti si rozdělili. Což vypadá, že je připravený udělat. Pokud by nebyl, nebo mu to nevydrželo, není už co řešit.

Pokud se ti do toho už nechce, stejně bych doporučila dát si hodinku/dvě na terapii a v klidu si to srovnat a ujistit se, že děláš správné rozhodnutí.

Reaguji na Jitule.Ka: Já to s ním všechno řešim.Všechno co mám na mysli mu řeknu,všechno co mi vadí(teď i předtim).Problém je v tom,že já nastavuju zrcadla,i když třeba opožděně,dělám to co dělal on mne předtim,to jak mne ignoroval,neposlouchal,nevnímal... Kolikrát jsme spali v jedné posteli a já měla pocit,že jsem sama,kolikrát jsem brečela a on to naprosto neřešil,bylo mu to úplně jedno.Chce,abych si k němu jen lehla,ale já nechci,jo,můžu si k němu jít lehnout i když nechci,ale už nikdy se nedočká toho,že bych s nim souložila.. Já jsem v něm ty jistoty neměla rok a půl.A asi ten největší problém je v tom,že já mu nevěřim.

[reaguji]colette11 a Jitule.Ka]To musím souhlasit,jsem zamilovaná,když zavřu oči vidim se vedle toho druhého,co se týče toho dítěte,tak ano jako otce bych raději viděla toho druhého.. Na druhou stranu i když jsem v opilosti zamilovanosti jsem schopná radikálně přemýšlet i do budoucnosti. Takže vidím výhody v tom druhém které ten první nemá..
Další věc je to,že už cca.rok si nedokážu představit,že bych měla mít dítě s tim prvním,to jsem toho druhého ještě neznala. A tim,že tomu prvnímu nevěřím,tak se mi hnusí mít s ním dítě.Každopádně co se týče mích představ..Tak v podstatě ani jeden neodpovídá té dokonalé představě kterou mám už od 8-mé třídy,ano trochu jsem polevila v náročnosti,ale pořád jsou to plány.

Reaguji na Rebarbora: Takže v podstatě musím čekat.
Aby jsme vyřešili ty negativní ,tak by na mne musel přestat tlačit,což on nepřestává,on každý večer začíná znova a znova..
Co se týče té terapie,už jsem domluvená s jedním pánem. Tak uvidím jak to dopadne..

A říkáš mu, že na tebe nesmí tlačit, na vyřešení těch negativ nesmíš jen čekat, musíš chtít a snažit se, něco pro to udělat. Věř mi, že kdyby jsi v něm neměla jistoty rok a půl, tak u něj minimálně rok už nejsi. Ty jistoty jsi v něm měla, jen si to nechceš teď přiznat, a to je špatně. Většina těch bloků je jen v tvojí hlavně uměle vytvořená. Jde jen o to jestli se je snažíš prolomit, nebo je posílit pro ,,chvilkový úlet", který jsi našla v práci. Opravdu si s ním třeba večer v klidu sedni a všechno s ním v klidu prober, klidně na něj vyviň lehký tlak. Věř mi že je hloupost vyhodit 2 roky za 1 měsíc. Musíš jen překonat bloky ve své hlavě. Je dobré, že jsi si našla někoho na pomoc, ale je to nějaký specialista, nebo je jako většina z nás tady na foru?

Ano,řekla jsem mu to už 3x. Jistotu v podobě toho,že mám kde bydlet a kde má být můj kůň. Ano tuto jistotu jsem tam měla,tuto jistotu jsem měl i u svého bývalého kterej žárlil pomalu i na postavičku ve výloze.A taky jsem s ním vydržela jen díky koni další rok..Dokonce jsem si říkala,že to u něj vydržim dokud kůň neumře..Pak jsem prozřela a uvědomila si,že můžu koně dát do ustájení.. I když jsem studovala na střední nechtěla jsem,aby mi museli rodiče platit ustájení,proto mne ani tato verze nenapadla.Když už se to nedalo vydržet škudlila jsem každou korunu kterou jsem dostala jako kapesné,ani na vánoční dárky jsem neměla,protože jsem nechtěla obtěžovat rodiče...Ale to jsem zase zabruslila jinam.

Další problém je v tom,že jak si s nim začnu o tom povídat,tak on na mne buď zvýší hlas,,A jak dlouho to bude trvat? Už je to měsíc." Nebo naopak začne brečet a v tu chvíli mne už chytá šlak.. Další věc ,o té jsem také přemýšlela,že i kdybych s tim druhým byla jen měsíc,tak bych byla pak volná,nemusela bych po žádném chlapovi uklízet,mohla bych si dělat vše podle sebe jak chci já,kdy chci já,peníze bych mohla dávat tam kam bych chtěla já,i když by jich bylo málo ,pořád by byly JEN moje.Jsem zvyklá šetřit a to s Chlapem prostě nejde.To i ten kůň je méně náročnej než ten chlap.. Mamka si třeba myslí,že by mi neuškodila pauza od chlapů,a ten druhej mi to nedávno také řekl..Co se týče toho pána,je to kazatel který se zabývá právě tímto..Pořádá večery na téma mezi partnerské vztahy,já tam měla s přítelem jít,on mi řekl,že ani náhodou. Tenkrát jsem kvůli tomu plakala a teď se mi chce taky.

upřímně - toto si myslím taky. Urovnala by sis myšlenky a možná bys zjistila, že nechceš ani jednoho. Vše by sis v hlavě urovnala a byla bys připravená pro ten pravý vztah.

v případě, že by ten vztah s prvním mužem měl šťastné dlouhodobé základy, řekla bych to taky. Ale v tomto případě mi připadá, že Sněhurka moc šťastná v 1 . vztahu nebyla - spíš naopak. Tady podle mne nejde až tak o "zahození" - spíš trochu vysvobození.

Všechno je to ovšem jen můj názor. Ani ne moc objektivní, promítají se do toho i moje zkušenosti, pocity atd.

Colette11 no první věc s pauzou je dost individuální, já bych jí rozhodně nedoporučovala. Podle mne jsou věci od kterých by sis pauzu dávat neměla. Co se týče toho vysvobozování, vím že se opakuji, ale nevíme jak moc má ,,zakalené" myšlenky a city. Pravým vysvobozením by myslím bylo vše si v hlavě urovnat, vyčistit si hlavu a pak až jednat. Sněhurko zkus s ním jednat obklikou, nevyhrň to na něj rovnou, zkus začít nějakým vám oběma příjemným tématem a postupně přejdi k řešení problémů. Takovéhle věci chtějí cit a správný načasování