Bolavé srdce je špatný rádce

Colette11 a Jitule.Ka To je další kámen úrazu,tak nějak mne soužití s chlapem začíná štvát.. Ne že bych byla úplně zabšklá,ale jde spíš o to,že na střední v prváku do třeťáku jsem chodila s jedním klukem,kterej byl stejnej ignorant a lempl..Po tom co jsem se s ním rozešla neuběhlo ani čtvrt roku a já už naháněla současného přítele,prostě mne děsila představa,že bych měla být sama,v podstat jsem se upoutala na to myšlenku a pocit být s někým.. ať by byl třeba z medu nebo čokolády i kdybych s ním chodila nechtěla bych s ním bydlet..

Reaguji na Jitule.Ka: Hele a proč si jseš tak jistá, že ten hoch je v jádru zamilovaný dobrák a problém je negativistická zakladatelka, která svým "zakaleným" mozkem není schopna poznat, jaký poklad doma má? Že jí jak umanutá neustále valíš do hlavy, aby na něj byla milá a přemáhala se...

No tak to je pěkná blbost, mrhat časem a silami na něco jenom proto, že už v tom utopila X let. Nezastáváš názor, že člověk namá žít minulostí? Když už, tak čím dřív to utne, tím měnší škodu si celkově nadělá.

Nehledě na to, že dva roky nejsou žádná závratná doba (a z toho to za ***** stálo rok a půl), zakladatelce je dvacet a nemá s ním děti nebo hypotéku. Na záplatování nefukčního vztahu bude mít čas v pětatřiceti, až bude vdaná s dětma a barákem.

Reaguji na Sněhurka2: Asi bys měla vyřešit to zvířectvo, když kvůli němu jseš pak na chlapech tak závislá. Jak jsi vůbec přišla ke koni, když ho horko těžko zaopatříš?

Zvířata jsou už částečně vyřešení..Tady nejde o to,že bych nebyla schopná se o něj postarat,ale je jednodušší a lepšího mít před barákem než v ustájení..

Jo, jasně takových znám, co si libujou v roli obětního beránka a jsou tak vlastně spokojené. To štěstí z tebe přímo čiší

Jj není nad to setrvávat v nefunkčním vztahu s tyranem, jenom aby člověk "nezahodil" společné roky (v tomhle případě jen 2, což je fakt úplně zanedbatelná doba) a nedejbože se neměl někde jinde s někým jiným líp. Asi jistý druh masochismu

Reaguji na slimatko: masochismu prej. jo takovej pocit jsem měla v tom prvním vztahu kdy jsem věděla že pořád stejný.. Ovšem problém je,že teď jak jsem mu řekla,že se na to chci vykašlat opravdu otočil o 180 stupňů,taťka když ho viděl se nestačil divit..Kdyby se choval pořád stejně,tak už jsem pryč,ale on se ten parchant začal najednou snažit,začal mi nosit květiny,dobroty,bere mne na výlety,...už bych se opakovala.

Kopaj jistá si samozřejmě být nemůžu. Jistotu máš snad jen v tom že ráno vyjde slunce a že jednou umřeš, ale cokoliv jiného se může stát úplně jinak. A myslím že to krapet přeháníš. Čistě matematicky říkáš, že 2 roky nejsou nic. Je o to jak se na to díváš. 2 roky jsou 24 měsíců, 731 dní (2016 přestupný), 17 544 hodin, 1 052 640 minut a 63 158 400 vteřin- to si myslím není zanedbatelný množství. Nadruhou stranu z pohledu 4 000 000 000 let co je světem svět je to opravdu nic, ale to jen tak na odlehčení. Jistou jistotu ve svých tvrzeních beru v tom, že jsem si prožila něco velmi podobného a dnes na to mám náhled ze tří pohledů- ten můj, partnerovo a vztahové poradkyně. A jen tak kolem, komu bys věřila, někomu kdo se ti v klidu snaží pomoct a zavaluje tě radami, nebo někomu kdo reaguje dosti ofenzivně, jako ty a Slimatko. Stejně tak se můžu ptát já, kde berete tu jistotu, že to nebude fungovat a že ten dotyčný je jen bezcitný, bezpateřní tyran. Stejně tak si silně protiřečíš vtom že 2 roky nejsou žádná doba a hned pod to napíšeš, že v tom utopila X let. Slimatko o obětním beránku tu mluvíš pouze ty, jsem si jistá že nevíš jak funguje naše manželství a jak ho máme založené a proto bys tu neměla plácat nesmysly a do mého vztahu se jistou formou navážet.

Reaguji na Jitule.Ka: A nebo se na to můžem dívat skrz délku lidského života. Zakladatelka má výhled na dalších padesát šedesát let, ve srovnání s tím jsou dva roky, nebo přesněji těch pár měsíců, kdy to s ním podle ní nebylo na špagát, úplná prkotina.

Čili jistotu čerpáš z toho, že v tom tvém jednom konkrétním případě se výtečník změnil v miliuse a zatím mu to vydželo. Takže naprosto logicky každý další případ magora, který partnera dlouhodobě psychicky deptá a občas přidá i fyzický útok, musí být stejný jako ten tvůj a řešením je více jim otevírat svá srdce...

Ty sice zakladatelku zahrnuješ vzácnými radami, aby na něj byla víc milá, chápavá a hledala pozitiva, ale nějak ignoruješ její odpovědi, že to už zkoušela a nikam to nevedlo, a že změna nastala až když se rozhodla, že mu dá kopačky, od čehož ji naopak zrazuješ.

Ne, nečerpám jen z toho jednoho mého konkrétního případu- 90% podobných případu, které se takto řešili, dopadlo velmi podobně jako ten můj. Ono bez jiskry oheň nerozděláš a u zakladatelky přítele to byla hrozba rozchodu, která byla myšlena vážně a byla mu dokázána její vážnost. Otevírat jim srdce, jednostranně to nikdy fungovat nebude, musí chtít a snažit se obě strany. Poučený přítel se očividně snaží, takže tu značná šance na jeho polepšení je.

Holky prosím hlavně se mi tady nepohádejte. Každá z vás na to má svůj názor. Já jsem chtěla vědět co by jste dělaly vy a ne aby jste mi daly jasný výsledek.

Tady bude zachvíli rvačka ... no, jednoznačně souhlasím s názorem, že by sis měla dát pauzu od chlapů a od vztahů a naučit se žít sama se sebou. Ne, nejsem žádná ani zapšklá ani feministka - akorát vyznávám fakt, že člověk musí nejdřív dobře vyjít sám se sebou, až pak může budovat vztahy s druhými. Vycházet sám se sebou = vážit si sám sebe a nenechat sebou manipulovat a dělat si na hlavu jen proto, že "už jsme spolu X let". Sama přiznáváš, že "současného přítele jsi naháněla hned po rozchodu, protože ses bála samoty". Pravděpodobnost, že takovým způsobem k sobě získáš skutečného Partnera a ne jen někoho dalšího v řadě je mizivá. Dej si načas oraz, jsi mladá, nemusíš být s někým jen proto, abys nebyla sama. Navíc s někým, koho´s musela nahánět. A spokojit se s chlapem, který tě posílá pracovat do kravína a doma si z tebe dělá služku. Říkat si, že vždyť vlastně všude něco je a vždyť on je vlastně celkem fajn. To je řešení dobré jen pro ty, které moc dobře ví, že už nemají nikomu co nabídnout.

..a případně i účty a klíny, a obojí pořádně doširoka, ať to má co nejrozsáhlejší následky - no a pak už nebude nad čím přemýšlet, už to prostě bude muset fungovat

Reaguji na dadabus: Děkuji za názor.
To je přesně můj problém,mám problém se samotou,mám strach,že zůstanu sama,nebo tak jsem to měla alespoň když jsem začala chodit se současným partnerem..

To je přesně můj problém,mám problém se samotou,mám strach,že zůstanu sama,nebo tak jsem to měla alespoň když jsem začala chodit se současným partnerem..

... a z tyrana je rázem spíš oběť...

Reaguji na Johannka: Jsem ráda,že v tom nejsem sama,i když je fakt,že čim jsem starší,tim míň se samoty bojím. Říkám si,že všechno zlé je k něčemu dobré,když nebudu mít tu druhou tasemnici a nebudu muset řešit,že se tomu druhému něco nelíbí bylo by mi snáze.
Trochu nechápu "z tyrana je rázem spíš oběť"

Reaguji na Sněhurka2:

Čím dýl to tu čtu, tim víc si myslim, že bys měla zvážit jít do té samoty. Mám za sebou tři čtvrtě roku a nebudeme si nic nalhávat, nebylo to úplně easy, ale cítím se pomalu připravená na něco fakt skvělého. Na muže, jakého si zasloužím, který bude na sobě a našem vztahu pracovat. (a samozřejmě stejně tak i já) A hrozně věřim, že si přitahujeme jací jsme. Fakt ze začátku, když jsem byla ještě špatná, tak kolem mě samý... ale jak už se cítím dobře a vyrovnaně, začínají se objevovat skvělý chlapi, kteří to mají v hlavě srovnaný.

A jak jsem četla u Klimeše (psycholog), píše, že vztah je takový jaký je první dva roky. Pokud je to první dva roky super, je na čase pomalu plánovat svatbu a nenechat vztah přechodit. Ale pokud to bylo blbý první dva roky, není co řešit.

Navíc mohla bys mu věřit, že až budete mít děti a budeš pro něho relativně jistá, že se pořád bude takhle snažit?