Ahoj, dlouho jsem uvažovala, jestli mám tohle někam psát, ale třeba mi to pomůže. S přítelem jsme spolu přes rok, je nám 23, za pár týdnů oba nastupujeme do práce. Ze začátku to byl hodně snaživý a hodný kluk a hodně o mě stál. Bohužel v poslední době nastal převrat o 180 stupňů se vším všudy. Vlastně mi přijde, že se mnou jedná spíš jako s nějakou kámoškou. Říkala jsem si, že máme prostě asi krizovku a že se to časem dá do pořádku, ale po včerejším dnu jsem stále jak opařená a zajímalo by mě, jak by reagoval někdo z vás. Včera odpoledne jsem odjela na přehlídku, před ní jsme se s přítelem domluvili, že až skončím, budeme večer u něj anebo u nás, prosila jsem ho o to, protože rodiče odjeli a v baráku vedle lesa mi není příjemný bejt sama. On souhlasil. Když jsem skončila, počkal na mě, chvíli jsme se procházeli po městě a pak mi oznámil, že jde s klukama na pivo. Naštvalo mě to, řekla jsem mu, že jsme přece byli na něčem domluveni a on mi k tomu dal argument, že "Plány se holt někdy mění a nemůžu mu to mít za zlý". Odjela jsem tedy jak opařená s tím, že budu spát u babičky, a on že ne, že pojede busem v 11 a že přijde pěšky ke mně. Čekala jsem tedy asi od nějakých devíti hodin doma a najednou mi před 11 přijde smska, že radši bude spát doma, že mu bus ujel, že se asi musel opít a dobrou noc. Když jsem mu napsala, že mu tedy děkuju, že mě nechal samotnou, napsal "To zvládneš".....Je normální, že mu po tomhle už nemám ani nejmenší chuť cokoliv napsat a rovnou to utnout? Podotýkám, že dnes ráno mi ještě drze napsal " Ahoj, tak jak jsi to doma zvládla?". Je mi z jeho chování na zvracení a určitě mi bodne každý názor....Díky