Svatba v 19 letech

Lucis diskuzi založila v roce 2009. Jak jsi si mohla udělat obrázek? Ono je to tvoje věc, dle mého je to unáhlené a můžeš si zničit život a proto tě budu varovat. Ale samozřejmě třeba máš obrovské štěstí.

Reaguji na Chamarika: Nenechávej si do toho mluvit. Ono je vlastně jedno, jestli jsi s jedním mužem vdaná nebo ne. Tedy teoreticky, jako vdaná myslím budeš cítit větší oporu. Nechápu, co je pozitivního na tom, když se děti rodí bez manželství, oba spolu sice žijí, ale hospodaří každý za sebe. Pokud vztah nevydrží, stane se to ať jsi vdaná nebo ne. Pravda je, že z manželství se trochu nesnadněji utíká, někdy je to o dobu, která může vztah zachránit. A užívat si může člověk s papírem stejně jako bez. Přeji ti hodně štěstí, lásky a ať ti život vyjde podle tvých představ

Jseš si jistá, proto si jdeš pro radu na anonymní fórum, kde tě nikdo nezná. Tak určitě ale pro pobavení dobrý. Napiš sem za 5 let.

Reaguji na ilka1: děkuji moc za podporu

Reaguji na slimatko: Uvidíme...

Reaguji na beautyholic: No, jsem ráda, že jsem našla takovou stránku, abych se dozvěděla názory jiných lidí na mé názory.

já se třeba vdávala hned po maturitě necelý měsíc před svými 19.narozeninami po 2,5 letech vztahu. Okolí nám to ze začátku samozřejmě vymlouvalo, protože to není v dnešní době úplně běžné, ale za mě to bylo skvělé rozhodnutí a udělala bych ho znovu! Navíc to, že si svoje rozhodnutí musíš "obhájit" taky přispívá k pevnost vzájemného vztahu a sama si tím ujasníš dost věcí.
Bydlet jsme spolu začali až po svatbě a nemyslím si, že takové to "bydlení na zkoušku" je úplně nutné. Samozřejmě se tím sestěhováním dost věcí změní, ale má to své kouzlo, když to přijde najednou se svatbou i když je to trochu mazec..

Za mě je určitě zásadní prožít si se svým mužem co nejvíc krizových situací a problémů, abys viděla, jak se pak chová a nemít o něm nějaké ideální představy.. Taky pro mě bylo důležité, jak se chová ve své rodině a k dětem, protože tak ho podle mě taky dobře poznáš zase z jiného úhlu

Každopádně, když si to v sobě pořádně zvážíš, ujasníš, nemáš "růžové brýle" a dojdeš k závěru, že ANO, kašli na ostatní a jdi do toho! Vztah je do jisté míry risk vždycky, ať je ti 19 nebo 35. A přijde mi hezké, že spolu díky mladému věku můžeme dozrávat, tvarovat se jeden podle druhého a víc srůstat.

PS: jo a takové to "užívat si mládí" taky nechápu.. manželství mě v ničem neomezuje (fakt nejsem typ, co by se chtěl ožírat a spát s cizíma klukama).. a co se týče "péče o domácnost" - myslím, že dokud nemáte děti je to úplně jedno a času to fakt moc nezabere.. a pokud je o zkouškovým doma nepořádek a plný koš na prádlo, taky se z toho ani jeden nezblázníme a prostě to počká.. takže tak..

Reaguji na Margreta: Děkuji. Je to fakt, že manželství se dnes odkládá nevím do kolika let.
Ale na věku nezáleží v některých věcech, člověku je tolik na kolik se cítí. A pokud je rozhodnutý a jistý, tak proč si za tím nejít.

Reaguji na Chamarika: není vůbec za co, jsem ráda, jestli Ti moje zkušenost aspoň malinko pomohla úplně přesně si vybavuju svoje vlastní pocity, když jsem tohle řešila..
Přesně tak. Občas není naškodu jít proti proudu a hledat si vlastní cestu mimo mainstream. Obzvlášť když člověk vnitřně cítí, že je to tak správně.
Doufám, že vám to vyjde a přeju hlavně nekonečnou trpělivost

Reaguji na Margreta: Ještě jednou moc děkuji za podporu

Reaguji na Chamarika: proč ne když si myslíš že jsi našla toho pravého tak ti držím pěsti ať vše klape. Nevím proč si některé myslí že svatbou končí večírky a užívání si života .... můžeš si ho užívat určitě i dále

Jak píšou holky. Myslím si, že je každého věc v kolika letech se kdo bude vdávat asi tak jako v kolika letech má kdo dítě. Pokud je na to člověk připravený at jde do toho

Děkuji, jsem ráda za vaše komentáře a podporu. Teprve teď uvidím, co a jak bude.