Před třemi lety jsem potkala Marka. Nejlepšího chlapa mého života. Vztah jako z filmu, bez jediné chyby. Byli jsme spolu tři roky, až do nedávna. Mě 23 a jemu 34 let. Něco se ale stalo. Ve mě. Začala jsem vnitřně něco postrádat a začala poslední dobou pociťovat, že mi něco chybí. Byla to asi chemie, vzrušení, vášeň. Vše krom tohoto bylo naprosto perfektní. Nikdo si mě nikdy nevážil víc, nikdo mě nikdy víc nemiloval, nikdo pro mě nikdy nedělal víc, než Marek. Začala jsem mít potřebu flirtovat s jinými muži. Jako kdyby se mi najednou zbláznily hormony, byla jsem na roztrhání, chuť všude a pořád a skoro na každého. Potkala jsem Patrika, který mě začal neuvěřitelně fyzicky přitahovat. Ten je stejně starý jako já. Ačkoliv jsem věděla, že to nejspíš nikam nepovede a že půjde pouze o sex a vzhledem k tomu, že neumím být nevěrná, ztratím vztah s Markem jen kvůli jednomu užití si, byla jsem tak nějak nezastavitelná. Trápila jsem se a nedokázala si vůbec poručit. A udělala jsem to. S obrovskou bolestí jsem opustila Marka a vydala se "prozkoumávat okolí". Užila si s nejedním chlapem a utvrdila se akorát v tom, že žádný z nich mi nemůže nabídnout to, co mi dával Marek. Mám laťku tak vysoko, že jsem nakonec zůstala nešťastná. Marek by mě zpátky chtěl, o všem ví, ale myslím, že když už se tohle stalo, měli bychom tomu dát čas. Horší je, že mi na krku teď zůstal viset Patrik, který mě tak přitahoval, pro mě bohužel ovšem nepoužitelný pro život, zamilovaný do mě až po uši. No, to jsem to zpackala... ublížila skvělému chlapovi, zamotala hlavu mladému klukovi a sama zůstala nešťastná s výčitkami a žijící ve vzpomínkách na nejlepší vztah, který jsem kdy mohla zažít. A co se týče tohoto nynějšího užívání, to za to taky nestálo, konec konců je to všude stejné.
Může mi někdo upřímně poradit, co by bylo v tuhle chvíli podle Vašich vlastních zkušeností nejlepší udělat?
Stalo se Vám to někdy? Že jste si nemohli pomoct, udělali takovou chybu ze zbláznění se, z chuti a prahnutí po někom, ačkoliv jste věděli, že si tím akorát celkově v životě přitížíte? Někdy se tomu poručit nedá... vím, že kdybych to tehdy neukončila, ukončila bych to zanedlouho, doběhlo by mě to stejně. Prostě se to muselo stát, abych si uvědomila, co za to v životě stojí a nestojí. No, nicméně teď stojím tam, kde stojím a musím se rozhodnout.. buď to s Patrikem co nejrychleji ukončit a vrátit se pomalu k Markovi nebo na Marka už zapomenout a jít prostě dál, užívat si a čekat, co mě v životě potká, koho mi osud postaví do cesty příště (zda ještě někdy vůbec někoho tak vyhovujícího, jako Marka...)
Budu ráda za Vaše názory, rady.. 
Poslat SZ
Ve funkčním vztahu lidi netrpí naléhavou potřebou jít si honem někam bokem zaš*ustat ( že to některí přesto udělají, když mají příležitost - to je druhá věc ... ) a opouštět se kvůli toho.
