Sebeúcta

Ne všichni lidé jsou sebevědomí a dokáží si vážit sami sebe. U mě je to půl na půl. Podle nálady a podle toho, kde zrovna jsem. Mám více tváří. Proto nemůžu stoprocentně říct, jak to s mou sebeúctou je. Mám své cíle a zásady. Ne vždy se mi podaří je splnit či dodržet. Obětovala bych hodně za může, u kterého bych věděla, že mě miluje. Pokud mu ale nevěřím, může to být jen poblouznění, které se mi také občas přihodilo. Musím věřit sama sobě. Lidé dokáží zradit a zranit.

Ono to funguje i opačně : jeden nemá dostatek sebevědomí a tak dělá všechno proto, aby srazil ego i tomu druhému...
To psala "malá holka", které je 37 let ? Uch, já myslela, že tak 18 max. Nu což, může být ráda, že se vystěhoval on a nevyhodil na ulici ji. Pokud bude chytrá, snad si najde někoho, kdo ji ty komunistické kachličky s radostí vymění a k tomu nabídne i něco lepšího, než spacák a karimatku .....

To má být PR té stránky, abychom všichni zažádali o pokračování (naprosto unylého) příběhu a finančně přispěli? Jinak si to nedokážu vysvětlit. Protože na té stránce žádný příběh není... jen nějaký nicneříkající úvod.

Reaguji na Chamarika: Pěkně napsáno. Souhlasím s každou větou, jen ta poslední je dost bolestivá.

Reaguji na dadabus: Já na to "vnitřní dítě" i věřím. Mám pocit, že jako děcko se aspoň někdy chová každý dospělý, sláva tomu, kdo ne!

Reaguji na katie87: Byl tam, pak ne. A teď tam je zase - částečně. Trochu zmatené, jak ten příběh. Jakkoli, ta sebeúcta mi přijde jako seriózní téma k diskuzi. Kdo z nás ji má dost?

Reaguji na sarlotka1: Ale občas to tak bývá...