Když jsme si koupili náš společný byt, byl to pro nás splněný sen (psala jsem v prvním článku). Byl ale starý a před námi v něm bydlela stará majitelka a na bytě se pořádně nic neopravilo snad 20 let, takže vyžadoval kompletní rekonstrukci a právě ta se stala kamenem úrazu.
S manželem jsem spolu celkem 7 let, z toho ani ne rok svoji. Nikdy jsme se vlastně ani pořádně nehádali, vždycky jsme se na všem shodli a udělali kompromis, to ale až do momentu, kdy jsme si pořídili tenhle „společný majetek“. Nebo ono teda nejde ani tak o majetek, ale o tu rekonstrukci. Rekonstruujeme postupně a v bytě zároveň bydlíme, takže jsou to trochu bojové a nepohodlné podmínky, které nás oba dva frustrují už několik měsíců.
Třeba nikdy předtím mi nedošlo, jak rozdílný vkus se svým mužem mám. Shodneme se v hudbě, filmech i v dovolené, ale u bydlení jsme jaksi narazili. On vsází na klasiku a nebojí se za věci do bytu utrácet tisíce, přitom ale nechce vyčnívat z davu. Já mám raději eklektický a originální styl, a přílišné utrácení nemám v lásce, takže by mi nevadilo nakoupit všechno v Ikea a třeba nějaké menší věci sehnat různě po bazarech. Naprosto miluju kombinaci starého a nového a třeba tyhle fotky jsou pro mě blaho.
Všechno se to může zdát jako pitomosti, ale přeci jen je to nás společný prostor, útočiště, kde se oba chceme cítit dobře… pro nás oba jsou to v tu chvíli podstatné věci. …
Nedávno jsme třeba řešili barvu zdí. Byla to celá věčnost, než jsme se shodli. Já si sice stále myslím, že mé původní řešení bylo lepší, ale budeme tu žít oba, tak musím jít cestou kompromisu. Jenže bohužel začínám mít pocit, že jediný, kdo chce dělat kompromisy, jsem já...
I já chci mít slovo při výběru „techničtějších“ věcí, jako je osvětlení nebo třeba dveře do bytu. S tím můj muž asi moc nepočítal a tak dveře řešíme už týden. Manžel chce klasické bílé, které mají na chodbě všichni (hlavně nevyčnívat z davu!), zatímco já bílé absolutně nechci. Líbí se mi elegantní hnědé dveře (dole Design 8 – líbí se mi, že vypadají jako dřevěné - na tím jsou obrázky těch bílých pro porovnání), ale manžel o nich nechce ani slyšet, protože jsou podle něj do bytu „zvláštní“. Proč jsme oba takoví paličáci?
Pod minulým článkem mi jedna z uživatelek radila, abychom se obrátili na bytového architekta, který nám řekne svůj názor a pomůže nám dobrat se výsledku. S tím muž souhlasil, tak uvidíme Pokud máte tip na nějakého na jižní Moravě, tak mi prosím dejte vědět. Díky.