Ahoj,
určitě každá z nás prožila neshody v rodině. Já taky, ale mám to trochu jiné. Mám velký problém se sestrou. Všechno si bere osobně a až moc vážně. Stačí říct na ni nějakou poznámku, kterré by se každý smál, ale on ase urazí, sbalí se a jde pryč. Kolikrát nikdo z nás nechápe, proč odešla a jestli ji naštvalo to a to. Opravdu, nevymýšlím si, fakt jí stačí říct, aby si třeba zastřihla konečky, že je má roztřepené a hned je oheň na střeše. Nebo když jí řeknu, aby si po sobě pověsila ručník, tak na mě vyjede, ať jí nerozkazuju. Dám jjí radu, že by třeba měla přidat víc cukru a hned se naštve, praští s vařením a řekne, ať si to udělám sama. Je to podle vás noormální? Se takhle urážet? Trvá to asi 2 roky, celá rodina se bojí před ní něco říct. Je jí dvacet devět let, takže v pubertě není. Rok má novéh přítele, vše jim klape, tak kde by měl být problém? To se jí mám za vše omlouvat nebo na ni nemluvit vůbec?
Mám delší roblém se sestrou. Kvůli všemu se naštve.
Nevím, jak už dál, protože bych si s ní chtěla někdy třeba někam ssedout a pokecat jako ženský, jenže to nejde. Kolikrát mám strach před ní něco říct, aby se nenaštvala. Vždyť jí někdo z rodiny nic neudělal! Pamatuji, jak na vánoce se urazila. Já s další sestrou abratrem jsme se vesele bavili, dělali jsme srandu a on ase naštvala, že se s ní nebavíme. Jenže jak? Řekneme něco špatně a ona se urazí a pomluví nás jako vždy.