Život ve 2 zemích

Vrať už se zpátky na zem, jsi úplně mimo.

Můj život je tady a na Srí Lance, už jsem tam 4 roky, co jiného bych měla řešit? Už chci konečně, aby z toho něco bylo.

Tak o to je to horší, že to řešíš čtyři roky a pořád nic z toho. To je třeba jeden z důvodů, proč si myslím, že nejsi moc chytrá a ani moc empatická a že neumíš řešit problémy. Hele, chápu, že se někdy vztah nevyvíjí někdy tak, jak si člověk představuje. Myslím si ale, že něco řešit tak strašně dlouho a pořád se v tom plácat, je zbytečný a hloupý.

Reaguji na Hubák: 4 roky jsme střídavě na Srí Lance a v Česku. Teprve to bude 2 roky, co tam mám přítele. To není žádná šílená doba. Chci jen vědět a dát jasně najevo, jak to bude dál.

Reaguji na Hubák:

Hele, chápu, že se někdy vztah nevyvíjí někdy tak, jak si člověk představuje. Myslím si ale, že něco řešit tak strašně dlouho a pořád se v tom plácat, je zbytečný a hloupý.

To jsi napsala trefně.

Doporučuju si přečíst moje deníčky. Taky jsem se plácala ve vztahu jako kapr na suchu. Řešila jsem to tu furt. Zůstat s přítelem? Vrátit se zpět do rodného města? Pořád jsem se snažila najít nějaký východisko. Naštěstí jsem si uvědomila, že náš vztah neměl budoucnost a vykašlala se na něj. Začala jsem nový život ve svém starém dobrém rodném městě a nemohla jsem udělat lépe. Neříkám, že to budeš mít stejně, ale zkus se dívat na svět nezaslepenýma zamilovanýma očima. Pokud chceš žít s přítelem, potažmo manželem, v jiném městě (a u tebe hůř - na druhém konci světa, bez rodiny), musíte mít opravdu vztah založený na pevných základech. Vím, že si maluješ, jak tu budete jezdit, ale ono to ve finále nebude tak často. Ani moje sestřenky a kámošky z Prahy se sem nedostanou tak často, jak si myslely. A to je tříhodinová cesta vlakem! Takže se zkus probrat.

Reaguji na VeronikaEma: Vyvíjí se to, jen mě někteří odrazují od mého rozhodnutí a tak. Prostě, ať si kdo chce, co chce říká, jednou musíme rozhodnutí udělat sami a to, že se někomu nebude líbit je na druhém místě. Zatím jsem se rozhodla pro dočasný kompromis, i když na to moc nejsem. Je složité mít vztah na dálku ještě několik let a lidé mě moc ani nechtějí pochopit, trochu mi brání.
Ráda si sice plánuju, ale občas to prostě nevyjde podle mých představ. Uvidíme...

ale občas to prostě nevyjde podle mých představ.
Řešíš to čtyři roky, výsledek nula a jmenuje se to občas to prostě nevyjde podle mých představ. Jsem dost pohodlná, ale tak laxní teda nejsem a ani nikdo, koho znám. Hustý.

Reaguji na Chamarika: Proč si myslíš, že tě od toho vztahu a bydlení v zahraničí odrazují ostatní? Co ti na tvoje rozhodnutí říkají? Z vlastní zkušenosti vím, že pokud má naprosto drtivá většina lidí kolem tebe výhrady kolem tvého vztahu, tak mají pravdu. Akorát ty to nevidíš skrz růžový brejle.

Reaguji na VeronikaEma: Je to z toho důvodu, že nechtějí, abych byla tak daleko. Vím, že se rodičům bude stýskat, tedy alespoň mámě. Táta tam se mnou je častěji a přeje si tam potom, až tam budu žít taky být častěji. Ale pro mámu je prostě nepředstavitelné, že tam budu i sama žít, tak daleko od ní.
Mě baví poznávat úplně odlišný přístup k životu, než ten náš evropský. Mnoho věcí my na východě vyhovuje, jsou taky věci, které mi tam přijdou postavené na hlavu, ale to i u nás. Aby si někdo nemyslel, že existuje nějaké místo, kde se žije jako v Ráji. Nikde to není dokonalé, ale jsou věci, které mi prostě někde vyhovují víc a mám to tam z nějakého důvodu radši. Ale do Čech se chci vracet na dovolenou. Přesto tu nechci žít. Rodina to chápe, i když prostě bude těžké si zvyknout bát od sebe tak daleko. Přesto věřím, že se jakkoli to půjde, budeme navštěvovat, alespoň jednou za čas.
Nějak to dopadne...

Tomu věřím. Já jsem matka dvou holčiček, nevím, jak bych snesla, kdyby byly tak daleko. Příští rok letíme do Malajsie, už teď se toho děsím, nesnáším lítání a jak píšeš, ta lékařská péče tam není jako tady. Ještě jsem tam nebyla, ale bydlet bych tam nechtěla kvůli tý dálky, já jsem prostě rodinnej typ, kořeny mám tady. A co ten tvůj přítel? Myslíš, že je to fakt ten pravý? Znáte se dost dobře?

Reaguji na VeronikaEma: Známe se dobře, přesto se stále poznáváme. Mám v plánu s ním žít půl roku, jak nejdéle je možné vízum, poté se mám rozhodnout a když si budu jistá, rodiče mi bránit nebudou. Jen chtějí, abych si to vše opravdu pořádně rozmyslela, a to jsem jim slíbila.