Abych to vzala od začátku. Jsme spolu s přítelem rok a půl. Známe se z práce, kde jsme byli kolegové, on byl v té době ve vztahu se svou tehdejší přítelkyní, já neustále s někým randila a ne a ne najít toho pravého. Ex přítelkyně mého přítele opustila po 7 letech kvůli jinému, kterého si nakonec vzala. Dva roky byl poté můj nynější přítel sám a zažíval spíše občasné známosti a vztahy na jednu noc, žádný vážný vztah za tu dobu neměl. V té době jsme se kamarádili i když už přítel změnil práci a už jsme nebyli kolegové. Občas jsme zašli ven jen tak kamarádsky pokecat, jak kdo válčí s hledáním svého ideálního protějšku. Po nějaké době jsme tak nějak zjistili, že je nám spolu dobře, rozumíme si, smějeme se atd. Chodili jsme spolu vždy s nějakým časovým odstupem ven, na výlety, byli jsme spolu v kontaktu telefonicky - ale ani jeden z nás se neodvážil říci, že by šlo o rande, nebo se pokusit o nějaký bližší kontakt s tím druhým. Nakonec to vyplynulo tak nějak samo, po posledním výletě, na kterém s námi byli i jeho přátelé jsme si vzájemně řekli, že spolu chceme mít vztah, ne jen nějaké kamarádství, nebo kamarádství s výhodami. A tak jsme spolu začali chodit. Vše by bylo super až na jedno. V tu ránu přítel jako když obrátil, najednou už nebyl snaživý, nesnažil se mě nějak upoutat, nevídali jsme se protože se začal opět věnovat fotbalu a tudíž byl věčně na tréninku či zápasu, když už jsme se viděli, tak náš společný čas byl pouze o sexu a trávení času u televize, s romantikou a zamilovaností to nemělo nic společného. Přítel se ke mě choval nehezky asi první dva, tři měsíce co jsme spolu chodili. Sice jsme si volali, psali, ale vídali jsme se málo, a když už si udělal čas, tak jsem za ním chvátala já a jak říkám nebylo znát, že by ze mě byl kdovíjak odvařený. Zajímavé ale je, že v té době už jsem byla seznámena s jeho rodinou, některými přáteli, bral a jmenoval mě před ostatními jako svou přítelkyni, dokonce mi jako první řekl, že mě miluje. Samozřejmě jsme se kvůli jeho chování taky hádali, já jsem se trápila, byla jsem zklamaná, že jsem neprožila z jeho strany takovou tu jiskru, vášeň a zamilovanost, jak si každá žena představujeme. Postupem času se přítel začal měnit, začali jsme se vídat více, náš společný vztah začali naplňovat výlety, kina, procházky, a ne jen sezení doma u televize. Nebylo to už jen o sexu, ale mnohem více jsme se vzájemně objímali, mazlili, líbali, jen tak dotýkali. Dokonce přítel přišel s překvapením a to cestou do Itálie a to po 4 měsících vztahu. Poté byl náš vztah ve zkratce fajn, dovolené, výlety, ale zároveň i poznávání druhého mnohem blíže, tak abychom zjistili, zda máme společné plány do budoucna. To jsem ho představila rodině i já, protože jsem si říkala, že se máme rádi, náhled na budoucnost si představujeme stejně. Avšak při jakékoli neshodě, hádce jsem pokaždé příteli vyčítala, jak se ke mě na začátku vztahu choval nehezky a rozhodně ne jako zamilovaný kluk. Začalo mi vadit, když jsem zjistila že si na začátku vztahu dopisoval po internetu se svými dvěma kamarádkami z dětství, že lajkuje fotky jiným holkám - pro mě cizím holkám, pro něj ty co má v přátelích a zná se s nimi - na fb, na instagramu dokonce cizí a takové ty umělé prsaté odhalené dámy. Má žárlivost a výtky došly tak daleko, že po mém slídění na jeho fb profilu jsem našla jeho příspěvky s bývalou přítelkyní a hrozně mě zamrzelo, jak jí na fb komentoval fotky jak ji hrozně miluje, ona jeho a že se nikdy neopustí. Mě moje fotky nikdy takto neokomentoval. Vím, že jsou to maličkosti, vím, že mi lásku nemusí dávat najevo nějakými komentáři na fb, vím, že jako každý chlap se rád podívá na jinou pěknou ženu, koneckonců já se také podívám po pěkném muži, vím, že neznamená hned něco špatného, že kamarádce lajkne fotku na fb, já lajkuju fotky kamarádům také. Bohužel pro mě to jsou ale všechno znaky, které mě snižují moje sebevědomí a hlavně moji důvěru v partnera a jeho lásku. Říká mi že mě miluje, že se mnou chce budovat vztah, časem dům, rodinu, že i když já mám pocit, že do mě nebyl zamilovaný, tak že byl, že kdyby mu na mě nezáleželo, tak by se mnou celý rok a půl neřešil moje špatné pocity. Uvědomuje si, že se tenkrát na začátku choval špatně, omlouvá se za to pořád, ale neví, proč se tak choval. Proč si na mě nedělal čas, proč mi dával najevo lásku špatně...
Já se chci zeptat na vaše názory nebo zkušenosti, čím podle vás mohlo být způsobeno, že se ke mě na začátku nechoval zamilovaně, i přesto, že jsem se mu líbila prý už delší dobu a chtěl se mnou začít chodit. Zda je normální, že chlap, který miluje svoji partnerku se dívá po jiných ženách v reálu nebo i na internetu, že má potřebu lajkovat jejich fotky. Proč mě nedával lásku najevo tak jako své bývalé i na hloupém facebooku.
Vím, že to jsou třeba prkotiny, že důležitější je jak dává lásku najevo mě a třeba i maličkostmi a že není žádná tragédie že mě to nedává najevo na internetu, jako před devíti lety své bývalé. Mrzí mě, že kvůli tomu náš vztah prochází krizí, ale bohužel se přes minulost nemohu přenést. Štve mě, že jsme si neprošli tou typickou zamilovaností jako jiné páry.
Jen pro představu vedu, že mě bude 25 let, příteli bude 28 let, a jsme spolu rok a půl.
Budu ráda za vaše názory.
Děkuji a přeji příjemné svátky a hezký zbytek roku 
Poslat SZ
