Ahoj všichni, nejdřív rychle shrnu svůj "život". Vystudovala jsem VŠ ekonomickej směr. Nikdy jsem jako student ať, už na střední nebo na vysoký neměla problém s prací. Dělala jsem barmanku, úklid domácností i firem, pracovala jsem ve fabrice u pásu i v kanceláři, dělala jsem zákaznickou podporu, i nějaký hostesing byl. Kromě toho hostesingu (jednorázovky) to vždycky bylo minimálně na několik měsíců, až rok. No a tyhle brigády vždy byly bez nějakých pohovorů. Jen jsem se zeptala jestli by mě vzali a pak jsem šla jen podepsat smlouvu, a to bude možná ten největší kámen úrazu.
Teď konečně k věci. Nedokážu jít na pohovor. Prostě mám neskutečný panický ataky. Celé noci nespím, buší mi srdce, zvracím. Přijdu si, že mě přece nikdy, nikdo nemůže zaměstnat, protože jsem prostě hrozně hloupá a neschopná. Šílený pocity, třesu se, potím se a HLAVNĚ nedokážu o sobě říct něco pěkného, abych ukázala, že se dokážu něco naučit, že si tu práci zasloužím a že o ní opravdu stojím. Při otázce jaké mám silné stránky, na to nedokážu odpovědět jsem schopná říct, že ŽÁDNÉ. Samozřejmě doma, v klidu, nejsem tak uplně nesebevědomá. Vím, že už jsem přece něco dělala a že dokážu pracovat i rukama, žádné (legální) práce se neštítím. Vím, že to tak není, že nejsem úplně neschopná a že jsem se dokázala naučit i věci o kterých jsem si myslela, že nikdy nezvládnu.
Prosím Vás tedy máte to někdo také takto? Naučili jste se s tím pracovat? Ztrapnili jste se někdy na pohovoru, jak jste se s tím vypořádali? Věřím, že se někdo u mého problému dobře baví 
a nemám Vám to za zlé, ale já jsem vážně dost zoufalá. Je mi jasné, že mi tady nikdo nedá návod, ale mám pocit, že by mi pomohlo si přečíst, že v tom třeba nejsem tak úplně sama.
Poslat SZ