Srážení sebevědomí od matky

Myslim si ,že tvá maminka s tebou jen laškuje...zlá na tebe určitě neni.
Ovšem mě zarazilo, že ti vadí zvířata...Zvíře je někdy větší přítel než člověk...hlavně pes.
Já jsem taky v životě zažila dost veliký urážení,vim jaký to je.
Tak to tvý mamině upřímě řekni,ať si z tebe nedělá srandu,třeba to pochopí a váš vztah se zlepší.

Také jsem zkoušela podobné narážky, ale ona se urazila a nebo mě "sjela" jak malou...
Také jsem narazila na jeden článek kde je:
Otestujte si, zda zploditelka myslí hlavně na sebe.
1. Mluví ráda o sobě, a když jí začnete něco vyprávět, pořádně neposlouchá.
2. Pokud jí svěříte svůj problém, opáčí: „To není nic proti tomu, co se stalo mně.“
3. Často se sama sebe ptáte, jestli vás vůbec má ráda.
4. Občas vás před svědky shodí, jen aby sama zazářila.
5. Když se vám přihodí něco nepříjemného (rozchod, vyhazov z práce, nemoc), vaše matka přemýšlí v první řadě o tom, jaké to bude mít důsledky pro ni.
6. Nečekaně mění nálady a očekává, že se jim přizpůsobíte.
7. V dětství a v pubertě jste měla pocit, že se o ni musíte starat.
8. V její přítomnosti jste nesvá.
9. Připadá vám, že ji vaše úspěchy těší jen proto, že se jimi chlubí.
10. Musí být vždycky po jejím.

a nějako se v tom totálně vidím ... u každého bodu mám aspoň jednu zkušenost na kterou si pamatuji...
navíc když jdu třeba na ples, tak mám takové modré těsnější a krátké šaty a minule jsem odcházela a ona naprosto suverénně "takhle někam jdeš? Vypadáš jak kur*va"... a to mi říká u hodně věcí...

já psala, že jsem jí to říkala, zkoušela jsem to i když byla připitá, že to třeba lépe vezme, ale jak jsem psala... to jsem pak hysterka co si moc bere a je urážlivá...
nevim no, ale laškuji se spolužáky a kamarády ale co je moc to je moc

To je jiné téma, až ti nějaký pes prokousne v 10letech stehno tak si povíme, bohužel z nich mám strach...

Taky že mě pes prokousnul nohu-stehno, mam dodnes jizvu,ale to neznamená že odepšu všechny psi!

tak promiň, ale tohle jsem vážně řešit nechtěla, každý má snad svoje důvody ne?

Ahoj
No to je síla, a tatka žije s mamkou? Že by jí domluvil?
Mě to udělat moje tak jí chytnu taky za břicho a zeptám se jestli je to tím že pohyb považuje za zlo nebo že jí jak za dva? Co takhle zkusit naprosto to samé na ni, ale ve vší slušnosti. Nepoužívat sprostých slov. Pokud jí to bude vadit tak možná pochopí. Sice je to mamka ale naopak by tě měla chválit a podporovat, ne tě ztrapnovat a srážet sebevědomí. Mě něco podobného dělala mamka když se opila (a že pije dost, pak dělá blbosti a tvrdí že si nic nepamatuje), jednou jsem ji konečně řekla svoje vrazila mi facku (v mých 22) já jí to oplatila (no ale jsem o 2 hlavy vetší) a od té doby klid. Sice to bylo až hraniční řešení, ale jelikož jsem už jsem to nemohla vydržet, ostatním to taky vadilo, ale nic neřekli. Od té doby si netroufne mnouknout něco na moji adresu.
Neříkám, že je to správné řešení!
Zkus si s mamkou promluvit, pokud to nepomůže začni dělat to samé jí, např. před návštevou, schválně, jestli jí to bude vadit.
Ale možná je i jiné řešení.

Každý má své důvody,vždyť jsem ti odepsala na tvůj problém,ty to řešíš s tim psem..tak si promluv s maminou třeba to pomůže.

Naši jsou rozvedení, nevlastní otec s ní má problémů dost a takhle jim ještě přidávat další...

Jsem ráda, že je tu někdo kdo chápe, že v jednu chvíli je to sranda a v druhé už ne... stává se mi, že mě dokonale zkritizuje když chci jít třeba ven a pečlivě jsem se namalovala a upravila a pak bych se nejraději šla zahrabat jak jsem hnu*sná...

Já mám ze svojí mámy tak trochu strach, mám jí ráda, protože je to máma, jsou chvíle kdy si rozumíme ale skoro vždy končí u toho jaká já jsem a co bych měla změnit...

Jak jsem psala, buď nemám cit pro to jí to vracet nebo mě má na háku...

No tak tedy nevim co by ti pomohlo..tak se odstěhuj...

Zároveň napsala samostatný na zvířata... to je jedno...

ale takhle jsem to řešit nechtěla, psala jsem se jak se nenápadně bránit, nebo třeba obrnit...

Proč zase řešíš ty psi??
Já se ti snažim poradit...
Tak zajdi k psychologovi a třeba tvůj ptoblém vyřeší!

Pokud ti moje "problémy" příjdou směšné a trapné tak prosím nekomentuj...
já se snažim tohle vyřešit, zkoušela jsem to a až po x měsících, letech napsala jsem, ne že bych fňukala a hned psala sem...

to je snad řešení na všechno, dát prachy za to aby ti někdo poradil tak, jak ti třeba někdo pomůže tady... holky tady mi poradily už v dost věcech a proto jsem se na ně znova obrátila... ráda

Reaguji na Goldhelen: Bože, ty teda umíš poradit a povzbudit! Měla by ses této diskuzi radši vyhnout. Ta slečna chce pomoct, né se cítit ještě hůř...