Srážení sebevědomí od matky

A taky měla štěstí, že narazila na mýho milionovýho taťku Ale její o 9 let mladší brácha nějak správné rodinné vztahy nepochytil, rozpadlo se mu manželství a asi už žádné děti ani manželku mít nikdy nebude, je prostě poznamenaný..........

to mám radost že tě prarodiče ovlivnili mám radost za tebe... u nás je snad každej rozvedený až na jedny prarodiče a u nich je tak krásně nehádají se, jen sem tam... jasný popichujou se a babička sem tam sekýruje ale kdo by ne po tolika letech tam se mi líbí

Naštěstí jen z jedné strany - tátovy. Ti jsou totiž super, je jim už kolem 80 ale jsou strašně aktivní a hlavn se mají rádi Ale mamčiny rodiče, to je síla......

to je jak u nás
občas si u nás připadám jak v cirkusu, samá přetvářka, rodina se navzájem pomlouvá... ale ti prarodiče (teda jsou od nevlastního táty) tam mi babička nalije vínko či děda pivečko, přinesou panáčka a ptají se a zajímají... o školu o mě, pak povykládají co oni a tam se člověk doopravdy cítí jako doma naštěstí bydlí jen o patro níže

Nechci psát do detailu, ale u nás se vztah s mamkou zlepšil časem. Ne do dokonalosti, ale je to zlaté oproti dřívějšku. Podle mě zabírá zdravá asertivita, vytyčení hranicí... i matka je jen člověk a člověk nemá druhému člověku ubližovat, ať už chtěně nebo nechtěně. Soudný člověk by se měl zamyslet, když mu druhý naznačí, že mu svým chováním ubližuje!
Jestli se nechce měnit matka, je to na Tobě. Vytvořit si "ulitu", případně pár sezení s dobrým psychologem. Nebo jen rozumným vnímavým člověkem. Já byla u různých a pamatuji i na dost děsný sezení, kdy mi paní podsouvala, že je něco moje vina (což za konkrétní situace silně pochybuju) a já se pak cítila jak spráskaný pes. Ta psycholožka měla spoustu kil nadváhy a sama byla asi nešťasná. Nešťastné psychology nebrat.

Taky bych se zkusila žít naplno svým životem. Nepřemýšlet stále co a jak matka. Zabývat se co nejvíc věcmi, které Ti přinášejí radost, nadšení, uspokojení, takže se budeš cítit o dost lépe, abys mohla zase nárazově čelit máminým hláškám. Mě u všech problémů, které nejdou akutně kompletně vyřešit, pomáhá přesunout pozornost jinam, uvedomit si, co vše se na světě děje, co vše je krásného, s čím mohu někde pomoct, co by stálo za to zkusit, objevit... no, fantazii se meze nekladou.
Je vyčerpávající snažit se změnit druhého člověka, pokud sám nechce. Až se uvolníš a nebudeš matku tolik řešit (však já vím, jak je to těžké, přesto bys měla, pokud chceš být šťastná), budeš mít svůj život, ještě bude ráda, že jí věnuješ trochu svého času. Ale výčitky neposlouchej - chovej se asertivně, relativně slušně a nebude třeba zpytovat svědomí a klidně můžeš mamku slušně slovně utnout...

to je báječný!

Je mi smutno pri čítaní Tvojich príspevkov, pretože byť správnym rodičom je určite umenie, ale poznámky Tvojej mamy sú maximálne hnusné, či už voči Tebe alebo Tvojmu bratovi. Ale aj tak si (ako tu väčšina prítomných) myslím, že pre dcéry má byť matka niekto, na koho sa môžu obrátiť a kto im to sebavedomie dodá (aby vedeli vo svojom živote zvládať prekážky, aby ich ľudia mali radi - ak chceme, aby nás mal niekto rád, musíme mať v prvom rade sami seba..atď). Nie som síce psychológ, ale určite mi dáte za pravdu ako môžu takéto nepríjemné poznámky zanechať následky a niesť sa s človekom celý život.
Mám pocit že na riešenie problému "po dobrom" si už asi vyčerpala skoro všetky možnosit. Tak ako Ti už dievčatá radili, skús sa sústrediť na niečo, čo Ti prináša radosť, osamostatniť sa hoci len čiastočne (brigádami), byť doma čo najmenej, ale hlavne sa voči nej obrň, aby sa všetky jej poznámky od Teba odrážali. Som zástancom "teórie", že druhí si k nám dovolia (alebo nám ublížia) len toľko, koľko im my sami dovolíme. Som si takmer istá, že keď uvidí, že jej poznámky nemajú žiaden efekt, odrážajú sa od Teba a z Teba sa stáva sebavedomá krásna mladá dáma, prestane ju to baviť. Prajem veľa síl.

to je fakt super!

bohužel jen do té doby dokud tam není máti, ona je skoro nejlepší chameleon kterého znám... před nimi je uplně jiný člověk... hrozně si zakládá na tom co si myslí ostatní... :/

to mě nějak nepřekvapuje. Možná dotaz mimo mísu: není znamením štír? Mnoho z nich má dar člověka slovně zranit, i když to mooožná tak nemyslí.
Drž se!

To mě taky napadlo

Reaguji na Nympha:
Tak ich navštevuj podľa možnosti bez nej, nech si to môžes viac užiť..

Dasule, Kaja> sama som škorpión, ale niečo na tom bude . Ale toto vyzerá tak, že to aj myslí ako to hovorí.

Reaguji na evicka31:

No, to máš pravdu
Nicméně nic proti štírům, moje mamka a hodně blízká kamarádka jsou štíři a vycházím s nima, musí se jen vymyslet manuál jak na ně a jejich občasnej jedovatej ocásek... )

právě že není, je stejné znamení jako já...ale přitom jsme každá uplně jiná až třeba na stejné gesta někdy a tak... jak vzhledově tak povahově...

Mě spíš zaráží že mě jednou řekla, že mi nemůže třeba vyhubovat za to že jsem dostala třídní dutku, protože ona bylo uplně stejná jako já v mém věku, že mi nemůže vynadat za něco co sama dělala...
a pak obrátí a nevim, jde to mimo mě už... ať se to snažim pochopit...

Reaguji na Nympha:
To, co je popisováno v tom testu, dělá moje matka. Pronaříká půl dne kvůli bolesti břicha, musíte to s ní dlouze probírat, diskutujete s ní, zda, a ke kterému doktorovi jít, pak vám "vyjeví", jak to bylo u toho doktora a musíte ji trpělivě poslouchat. To není jen břicho, to jsou i výpadky zraku, bolesti zubů, očí atd., atd. Když já jí zavolám, že mě rozbolela hlava a už od rána mi to kazí Silvestra, třískne telefonem. Předtím mi ještě stačí vyčinit, že takové "seky" rodině dělat nesmím, že je se mnou pořád něco. Dneska mi to připadalo, že bych se měla mámě i manželovi omluvit, že si mě dovolila bolet hlava.