Astrální cestování

PardGalen
Já jsem před dvěma dny koukala na dokument"Mezi životem a smrtí"a spousta lidí co byli na práhu smrti, viděli své tělo ležet a letěli tunelem ale vrátili se...viděli se jako při astrálnim cestování...takže si myslim ,že smrtí život nekončí,ale je to věc názoru...každopádně dokument byl mooooc zajímavej a určitě jsem si z toho něco vzala

Goldhelen
Jo a taky to mohly být halucinace, co naděláš. Já se takhle viděl přitom když mě operovali, ale jestli jsem se probudil, zdálo se mi to, nebo můj duch opustil mé tělo, to nevím. Prostě na tyhle otázky se hrozně těžko odpovídá. Možná až provedu nějaké pokusy se to třeba i dozvím.

Kokinecka
To škubnutí je počáteční fáze, to že vycestuješ, poznáš obvykle tak, že ti jakoby hučí v hlavě. Vlastně bych řekla, že to je docela nepříjemný, někdy slyším divný zvuky. Někdy to je jak z hororu Asi to má každý jinak. Řekla bych, že prostě slyšíš jiné frekvence zvuků a ty zvuky mě vždycky vyděsí nejvíc.

Jedna v tom dokumentu detailně popsala doktorovo novej přístroj a kufřík...Ten doktor jí nechtěl věřit,že se viděla při operaci,ale uvěřil když mu to všechno popsala ...operovali jí mozek a klinicky jí doktoři prohlásili za mrtvou...takže když si se viděl při operaci tak si myslim,že to halucinace nebyli...prostě tvé tělo opustilo duši....ale zase, je to věc názoru a já tomu věřim....prostě čas je nekonečnej a naše mysl/duše/ je věčná....

Ještě co je teda blbý, že když konečně vycestuju, tak vlastně necítím tělo a nemůžu se pohnout. To taky může někdy vyděsit

lollo
....protože ta tvá duše prostě neni v tvém těle...docela se toho bojim...mě se stalo, že se mi zdál nějaký sen a věděla jsem, že je to jen sen a chtěla jsem se probudit, nemohla jsem se pohnout-až po nějaký době jsem se konečně vzbudila...to bylo taky dost nepříjemný..ale tohle rozhodně neni astrální cestování

Goldhelen
To se taky stává. Ale někdy prostě vycestuju jen po bytě a pak se toho leknu a chci se jakoby vrátit a leknu se, že se nemůžu hýbat. No ale někdy se mi podařilo vycestovat i tak nějak normálně, že jsem někde plula nad horami a tak to bylo super. A vůbec jsem se nebála.

Lollo
Fakt?a viděla jsi tedy někdy své tělo?jak leží?

No to jsem viděla jen jednou a to právě jsem se pěkně vyděsila a to jsem ještě o nějakém cestování neměla ani ponětí. Bylo to někdy v mých 20 letech. Ale zrovna nějak zpětně jsem se probírala životem a teď se dostávám nějak zvláštně do fáze, kdy se mi připomínají vzpomínky z dost ranného dětství a zjistila jsem, že už jako dítě jsem cestovala furt a protože jsem se pak bála, tak jsem spala s hlavou pod peřinou a máma se hrozně divila, proč to dělám. Já jsem totiž viděla fakt nějaké příšery a to děti opravdu vidí. Totiž sleduju teď své dvouleté dítko a ten furt něco vidí. Někdy dostává záchvaty smíchu a kouká kolem sebe, jako by kolem něj někdo poletoval a vůbec si mě nevšímá. Je to zajímavé se přiučit od prcků

Děti si prý taky pamatují co byli v minulím životě.....do 5 let,pak to zapomenou-to jsem taky viděla v dokumentu...strašně mě tyto věci zajímají....no nejhorší je když se nemůžu vzbudit...to mam strašný strach...ale to vycestování mě opravdu láká...jak to děláš ty??na netu je toho spousta.

Tak si myslím, že si každý musí fakt najít svůj způsob. Jako dítě jsi to určo uměla taky, jen si vzpomenout Základ všeho je uvolnit se a to je bohužel asi nejtězší. Ostatní pak jde samo, když ovšem neusneš, což je můj obvyklý problém, já když se uvolním, tak okamžitě spinkám No a pak se jen neleknout, no. Ještě mě se tedy osvědčilo si představovat jakoby takovou spirálu točící se, nebo tunýlek nebo něco podobnýho, hlavně když se to točí Nevím, jestli to tak mají i ostatní. Ale u mě to tak je a pak se moc nesoustředit na tělo, protože jinak mě to hodí zpět. Taky někdy cestuju bohužel neplánovaně a moc to nekontroluju a tak se ocitnu tam, kde nemám a to je pak trochu problém. Nejlepší je zkraje cestovat fakt jen tak po světě normálním, jako třeba hory, oceány a podobně, je to super a připadám si jako pták. Když se na to moc soustředím, tak padám na hubu dolů a někdy vidím až molekuly, jak procházím třeba zdí nebo tak. Já to prostě ještě moc nedokážu ovládat, je to jak když se učíš řídit.

V knížkách je doporučeno se naučit v astrálu to samé, jako bys měla fyzické tělo. Třeba shodit knížku ze stolu. No to se mi fakt ještě nepovedlo, nemám moc času trénovat zrovna v tomto období. Ale až to půjde, tak to zkusím.

Teda já nechci nikoho strašit ale z tohohle bych měla sakra strach. Jednou jsem četla v nějakém časopise rozhovor s ženskou, která byla médium a provozovala i toto a důrazně nabádala aby to nikdo nezkoušel, kdo není psychicky dost silný. Protože by se nám to mohla zalíbít, ten stav a už bychom se nemuseli umět vrátit...já nevím no, asi bych to nezkoušela radši
Stejně nechápu jak to děláte Jak si to mám představit..co to vlastně je...

No to je hustý..a co si o tom teda myslíš??Že ta duše opravdu cestuje a nebo je to sen...mě se totiž jednou zdálo že létám v noci v lese a bylo to fajn a když jsem se ráno probudila tak jsem si myslela,že umím létat ale samozřejmě mi to nešlo...ale už je to tak 10 let...

Kokinecka> mám to úplně obdobně, stává se mi to jednou za x měsíců , napr.ráno ve 4 se probudím pokouším se usnout, a najednou mi začne jakoby vibrovat v hlavě těžko to popsat takové hlasite brnění hrozně mě to vyděsí.. necítím tělo, a že všech sil se snažím probudit protože mám strach, nevím co to je, zda se vůbec jedna o AS nebo nějakou poruchu spánku či co