Hubneme spolu - vzájemná podpora během hubnutí

Reaguji na R17:

Gratuluju k takové vůli a postavě - nejenom to, píšeš, že je ti 41 let? Tomu snad ani nemůžu věřit, vypadáš mnohem mladší.

Podle toho co jsi psala, tak dobře víš, co je to velká nadváha a další zdravotní problémy k tomu....tak se chci zeptat - nikdy jsi nebojovala se záchvatovitým přejídáním?
A máš nějakou svou teorii, proč tomu člověk občas propadne?
Je to nevyváženým a hrozně chudým jídelníčkem - nebo je to psychické - tedy takové to "trestání sama sebe"?
Já totiž tvrdím, že jídlo je závislost jako jakákoliv jiná, proto je tak strašně těžké udržet si váhu po zhubnutí. Zhubnout je proti tomu skoro hračka.

Reaguji na Judit:
Teď vařím na zítra si oběd, ale písnu hned jak to dodělám a tvé otázky popravdě zodpovím.

Reaguji na R17:

Díky - a v klidu, až na to bude čas.

Reaguji na PardGalen:
Díky. Leželo mi to v hlavě už delší dobu. nehctělo se mi jít ptát do Gigasportu, připadala bych si jako blázen.
Na internetu sjem si to s jistotou taky neověřila. často psali stejné číslo a za tím cal a někde kcal. A pak se v tom vyznej.
Reaguji na R17:
Postavičku máš fakt super. Obzvlášť po 3 dětech. Tiše závidím.

Těžké to není, proč by to mělo být těžké?
Nejobtížnější je jenom vědět jak nepropadat své závislosti a umět to aplikovat (protože vědění samo nestačí), všechno ostatní je už jenom zábava.

Reaguji na Judit:
Asi to bude delší a budu muset rozdělit.
1.Jídlo není závislost, tu s z toho člověk udělá sám pokud tomu propadne a nemyslí na nic jiného, a tak se stane jeho otrokem. Jídlo by měla být zábava , a člověk by si ho měl užít ( i když hubne). Člověk si to musí srovnat sám v sobě a stanovit priority v životě.
Na tvou otázku, ano znám moc dobře anorexii, bulimii i záchvatovité přejídání, ale u mě se tomu stalo v době manželské krize a trvalo to 3 roky, sama jsem se z toho musela vyhrabat, psychiatr mě nepomohl, naopak když jsem s ním diskutovala tak mě mnohokrát řekl: pro tohle tady nejsme od té doby mám averzi na lékaře, protože on jako odborník mě měl vyslechnout a probrat se mnou všechny problémy a ne jenom manželskou krizi která vyústila v mou nemoc.

Reaguji na Judit:
Víš ono jedno strašně souvisí z druhým, nelze hledat jen jeden problém proč, takže vše co píšeš dohromady tě oslabuje a dělá zranitelnou a jediné východisko hledáš možná nevědomky v jídle na které se moc upínáš. Smiř se sama ze sebou, s tím jaká jsi jak vypadáš a uvidíš že určitě budeš lépe zvládat tyto situace. Nebuď otrokem jídla, ovládni ty jeho a ne on tebe.

Já sama vím, že kdykoliv by to mohlo propuknout znovu, ale jsem natolik silná, že nenechám aby mě jídlo ovládalo, udělala jsem si z toho koníček a pomáhám ostatním, prošla jsem pár kurzama a tak sestavuji jídelníčky, diskutuji, kontroluji jídelníčky a pomáhám lidem hubnout, dělala jsem to hlavně na MD, co chodím do práce tak už tolik času nemám.

Musím doplnit, neživím se tím, dělala jsem to opravdu zadarmo a z touhy pomoct lidem kteří byli neštastní jako já, když jsem měla pár kilo navíc a když jsem trpěla PPP.

Reaguji na PardGalen:

ANo, ale to je právě to nejobtížnější - nepropadnout závislosti, v praxi dokázat ono jednoduché..."nežijeme proto, abychom jedli...".

Reaguji na R17:

Přesto stále tvrdím, že jídlo je závislost. Ty to jen podáváš jinak- je to dtto jako s alkoholem. Ne každý, kdo se občas napije, je přece alkoholik. Dá se tedy říct, že alkohol není závislost (pokud se člověk alkoholikem nestane- udělá z toho svoji závislost) - a to stejné platí o jídle.

Přežírací záchvaty, o kterých se tu hodně píše...to všechno pramení asi z toho, že "zakázané ovoce nejvíc chutná". V momentě, kdy si člověk udělá na čas z jídla zakázané ovoce, pak propadá záchvatům žravosti. Asi je to prosté - "zakázaného chleba největší krajíc". A protože se za to stydíme, pak se přežíráme potají. Spousta nejtěžších alkoholiků jsou taky tajní alkoholici - samotáři.

Jinak rozumím tomu, co píšeš - jen nevím, jak najít tu sílu a být nad věcí, být silnější než ten "žvanec".

Reaguji na Judit:
Ale proč si dělat něco zakázané i když jenom na čas, já třeba jím vše, ale snažím se to upravit tak aby vyhovovalo opravdu co možná nejvíce dietnímu a zdravému režimu.
Já z PPP sílu našla, že jsem nechtěla přijít o to své na čem mě nejvíce záleží a to o manžela a děti prostě o svou rodinu, kterou nade vše miluji ( jsme spolu 25let a z toho 21 let manželé).

Reaguji na Judit:
Dýchání je také závislost.
Víš, ono nejde o to být silnější, ale být vyrovnaný, nebo lépe mít radost z toho co děláš.
Já to tu tvrdím celou dobu, že zakazovat si, snažit se o zvládnout vůlí, zkrátka jakkoli se snažit překonat je odsouzeno k nezdaru. Pak to bohužel dopadá jak to dopadá. Zkus místo toho hledání síly se snažít najít uvolnění.

Reaguji na R17:

Ano, to je správná otázka. Ale stačí se mrknout na většinu jídelníčků, které jsou tady popsané, a je to přece jasné, proč se z jídla stane zakázané ovoce.
Samozřejmě, že je lepší mít vyvážený a rozumný jídelníček, občas si i zahřešit, ale neobviňovat se a hlavně najít znovu sebekázeň.

Každopádně děkuji za tvůj čas - určitě pro nás všechny budeš inspirací.

Díky.

Tak jo, je na čase si přiznat, že mám problém a něco s ním dělat.
Teď projíždím tuhle stránku http://www.anabell.cz/ , mají pobočku i u nás, je to zdarma, tak bych se tam nejradši objednala, ale je mi to trapný tam chodit kvůli tomu, že se přejídám

Reaguji na ifankka:
Přiznání si problému je první krok, najdi v sobě sílu a opravdu tam zajdi. Věřím že ti to pomůže.

Moc děkuji za rady. Te jídelníček, co jsem psala nebyl redukční. Je spíš takový udržovací, toho jsem si vědoma. Mě spíš zajímalo, co mě nutí k přejídání, když jím vyváženě. Alespoň si to myslím.
Jinak těstoviny jím převážně celozrnné, rýži natural. pokud jde o rizoto, je tam třeba 70% zeleniny a masa a 30% rýže. Pokud si dělám kuře nebo rybu, tak na zelenině apod. To jsem neuvedla. Jsem naprostý zeleninožrout, takže bez zeleniny nemám téměř žádné denní jídlo