Věříte na Anděly? Pomohli Vám?

Tak já ne že bych nevěřila na anděly ale ať se modlím nebo prosím sebe víc, pomoci se nedostává. Takže já už spoléham jen sama na sebe.

kobitka
Nemyslím si, že kterákoli z nás má běžné zkušenosti s anděly. Já osobně žádný bombastický zážitek v této věci nemám, ale věřím v jejich existenci i v jejich pomoc.

Jo, tak to máš určitě pravdu, to je o tom i vtip:

"Pane Bože, prosím tě, dej abych vyhrál v loterii" - takhle se chlapík modlí každý den, až se mu nakonec z nebe ozve: "Tak mi dej šanci, a kup si los"

Takže je mi jasné jak jsi to myslela, a souhlasím

Přesně tak, Kobitko, ony ty velké zázraky se nemusí stát každému, třeba je vždycky předběhneš, a ani jim nedáš šanci nečemu zabránit - třebaže když se rozhodneš jet doprava, tak tě čeká nehoda a následný zázrak uzdravení už po dvou dnech v nemocnici, ale ty se vydáš doleva...
Ono další věc je správně prosit - pokud pořád prosíš za stejnou věc dokolečka, tak tím jakoby ukazuješ, že nevěříš, že ti to splní a že na tebe zapomněli, taky pokud prosíš stylem: "Chci tohle a tohle..." - tak ti to splní - budeš to chtít stále víc, to samé jako: "Prosím ať dostanu tohle a tohle..." - znamená to, že poukazuješ na to, že to ještě nemáš, ale přitom v jiné realitě už to máš....no tohle jsou už složitější úvahy

Romísek
Přesně ten samý příběh jsem četla v časopise Médium

Jinak v anděly taky věřím, nevěřila jsem ale už jo

Tohle je moc krásná modlitba, zapamatuju si ji

Andělé jsou s námi pořád,neustále nám pomáhají.to jen my máme oči zavřené a uši ucpané a neslyšíme a nevidíme jejich poselství.
Mluvím s nimi stále.Nic není náhoda Ať se stane cokoliv je to dané a kždý máme minimálně jednoho "anděla strážného". jsou to duše z jiných dimenzí,které na nás dohlíží,které se s námi již setkali a v příštím životě setkají.
krásný den
Jana

AXIS
Ten příběh je starý deset let a pokud vím, tak se dostal do více časopisů. Odehrál se v Praze a dost lidí si v tu dobu o něm povídalo.
JanaK76
Já zase věřím, že andělé strážci jsou pro tuto činnost stvořeni samotným Bohem a Jím také vysíláni lidem na pomoc.

Tomuhle věřím asi tak do puntíku každopádně to mohou být i duše, které už došli svého vývinu a už pro ně není potřebné vracet se zpět na zem, tudíž na sebe vezmou tuto funkci

Můžu se zeptat, jakým stylem s nimi mluvíš - respektive jak oni mluví k tobě?

Romísek
Kdysi jsem taky slyšela podobný příběh, že žena se bála projít podchodem, protože se to tam hemžilo různými takovými lidmi, tak než tam vešla, tak se pomodlila a nikdo si na ni netroufl, že prý spolu s ní viděli dva muže v bílém...

Jo to je možné Tam to bylo napsáno jinak, možná že šlo o někoho uplně jiného...Ten článek vyprávěl muž, který dokáže vidět anděly a komunikuje s nimi a vyprávěl, že ho požádala o pomoc žena, která pracovala v baru a chodila pozdě večer domů a měla strach o svůj život. On ji poradil jak si přivolat anděly a ona šla v noci přes nějaký park a slyšela že za ní někdo šel ale došla v pořádku domů. Druhý den se dozvěděla, že v tom parku znásilnili nebo zabili (teď nevím) nějakou ženu. Útočníka chytili a žádali o pomoc svědky a ona se přihlásila, že v tu samou dobu tam šla. A policie se ptala útočníka, proč ji nechal projít, proč nezaútočil i na ní ale on řekl, že šla s dvěmi muži. Přitom šla sama Brrr

Pak tam psala ještě mnoho dalších lidí, kteří komunikují s anděli. Například nějaká žena. Nevěřila sama sobě, že dokáže komunikovat s anděly a žádala anděla o nějaký důkaz, že existuje a že si nepovídá jenom sama se sebou. A on ji řekl, ať si vezme tužku a namaluje ho ale žena se bránila, že neumí vůbec kreslit. Ale vzala papír a začala toho anděla opravdu kreslit, vedl ji ruku. Bylo tam mnoho ukázek...to bych taky chtěla zkusit

Asi je těch případů více. Je to neuvěřitelné

Z té knihy si pamatuju tento úžasný příběh:

Dva mladí novomanželé jeli na svatební cestu někam k moři, bohužel ale po jedné procházce po pláži si ta paní všimla, že ztratila svůj snubní prstýnek, strašně ji to mrzelo, protože pro ni byl přece jen neobyčejný a nepomohlo překonat její lítost ani nový prstýnek od milujícího manžela. Jak tak léta běžela - asi tak 30 let myslím, její muž zemřel. Ona se rozhodla jet si zavzpomínat na místo jejich svatební cesty a jednou když tam jedla v restauraci rybu, zaskočila jí kost v krku, přiběhla číšnice, pomohla jí a řekla jí příhodu, která se stala před zhruba 30 lety - jedna paní se tam tehdy začala dusit, poté co snědla rybu a k jejímu údivu se nedusila kostí, ale prstýnkem!! V tu chvíli jsem začala slzet.... Navíc dodala, že se o něj nikdo nepřihlásil, a že jí ho vrátí....a opravdu - uvnitř byly vyrytá jejich jména!

AXIS
Souhlasím, tyto příběhy jsou opravdu neuvěřitelné, a přitom tak potvrzující pravdu, to ti vědec prostě nevysvětlí

taky nezapomente, že někdy se modlíme k Bohu a přejeme si něco strašně moc, ale on nám to nedá, protože my to nevíme,ale neprospělo by nám to...chceme např konkrétního člověka jako muže, ale s ním bychom štastný nebyli, je pro nás přichystaný někdo jiný, s kým bude nejštastnější...nebo práce, chceme strašně jedno místo, pro nás lukrativní,ale my ho v konkursu nevyhrajeme...proč? za půl roku firma krachne,, nebo by tam byla šikana atd....

vše má svůj důvod...