Za jak dlouho od začátku vztahu bydlet s přítelem?

ja jsem se svým klukem znala asi necelej měsíc a začali sme spolu tenkrát bydlet... ted už je to 6 let co jsme spolu... a pohoda .. za tu dobu byla jen 2x hádka.. a to jestě kůli kravině. takže pohodička... vůbec bych se neřidila kecama jestli je to moc brzy nebo neni.. záleží na tobě!

Mi sme s přítelem už přes tři roky a teprve teď budeme spolu bydlet, jelikož si u něj budu dělat školu, ale divím se že nám to tak dlouho vydrželo, jelikož to byl vztah na dál a vyděli sme se jen o víkendu ale já bych s klukem začala bydlet ažv bych ho pořádně poznala jak se zachová v určitých situacích toť muj názor.

neměla bych odvahu se k němu nastěhovat dřív tak po měsíci chození jak tu někdo psal to se ten vztah ještě pohybuje mezi hormony lásky

No, u mě je to podobné Teprve spolu začínáme a jako je to tam, ale kvůli pracovnímu vytížení se nevidíme každý den, ale i těch 10 minut před spaním, kdybychom se sestěhovali, by bylo příjemný, že můžeme být spolu... Jenže hodí se, abych tohle navrhla já? Vždycky jsme byla zdrženlivá, ale tohle prostě tak nějak cejtím, že není na co čekat, že to je to ono. Ale vůbec nevím, jak to nadhodit...

S jedním po roce, s jiným po týdnu, záleží jak to cítíte a jak dlouho se třeba znáte před tím než jste spolu začali chodit...

no tak ja jsme s přítelem něco přes půl roku..a už od začátku vztahu jsem u něj pokaždé zůstala přes noc..je docela dost časově vytížený...a momentálně u něj ydlím,ale nebydlím.oficiálně mi pořád rodiče platí kolej. a spím tam tak max. 5 dní v měsíci.tak je to taky takové divné, že půlku věcí mám tam a půlku u přítele.ráda bych mu navrhla společné bydlení,ale je mi to blbé.je to jeho byt a třebas jsem mu i říkala,že se chce spolubydlící přestěhovat do podnajmu když tam vůbec nebývám, že ji to nebaví..anebo jsem říkala,že tam budu asi častěji..že je mi blbé vůči rodičům,kteří za mě platí kolej a nebýt tam...nejvíce mi na tom vadí, že mám věci na dvou místech..a když něco potřebuju,tak to třebas u sebe zrovna nemam...i on vždycky říka,když mu říkám že půjdu domů a on jak domů,tady je doma..a tak..ale nenavrhl to..a jelikož je to jeho byt ve vlastnictví,tak mi to přijde blbé.

Já jsem s přítelem začala bydlet v podstatě hned na začátku a dnes toho trochu lituju. Bývala bych raději počkala, až se lépe poznáme. Ale jestliže máš pocit, že je to ten pravý a doma nemáte ideální situaci, tak vám to třeba dopadne dobře

nejsi extrém, mě přítel taky dal po týdnu klíče od svého bytu a řekl, ať přijdu kdy chci, ale že prý čím častěji, tím lépe A prostě jsem věděla, žeje v pohodě. To ženská většinou pozná - prostě ta naše intuice Každopádně zakladatelce těžko poradit. Obecně je to brzy, ale ze své vlastní zkušenosti mohu říct, že i sestěhovat se okamžitě není špatné. A rozhodně nemůžu říct, že bychom o něco přišli ve smyslu té zamilovanosti a stereotypu apod. jak tu někdo psal. To záleží jen a pouze na tobě, zda to do stereotypu necháš spadnout...

Taky jsme si myslela, že bych do toho takhle brzy nikdy nešla, ale po měsíci jsme se sestěhovali..

My spolu začali bydlet asi po měsíci, i když je fakt, že jsme byli dlouholetí přátelé, tak jsem se toho vůbec nebála. Myslím, že dokud je člověk zamilovaný, tak se mnohem líp sehraje a určí si pravidla než když je každý zvyklý na jiný režim

My jsme spolu začali bydlet po 14 dnech oficiálního chození. Každý nás od toho odrazoval, že to nebude klapat, že se rozejdeme a my spolu jsme už 2,5 roku a žije se nám krásně, už si nedokážeme představit, že by každý bydlel u svých rodičů a viděli bysme se jenom třeba 3x týdně, milujeme být prostě spolu

Jinak znám lidi, co spolu chodili 4 roky a pak šli spolu bydlet, mysleli si, že přece se nemůže nic stát, že jsou spolu tak dlouho a po 2 měsících strávených spolu na bytě se museli rozejít, protože se nesnesli navzájem (a to se vídávali jen chvíli ráno a odpoledne po škole), lezli si na nervy, tak to skončilo rozchodem...

Taky mám kolem sebe plno podobných případů..

Jsem s přítelem 8.měsíc a teď v půlce 9.měsíce se stěhujeme do společného bytu.
Když mi o dovolené v létě nabídl společné bydlení,které už opravdu myslel vážně,ne jen uvažování o bydlení,tak sem se toho lekla.Musel mě několik dní přemlouvat.Ne,že bych s ním bydlet nechtěla,ale bála jsem se,co to vlastně bude znamenat pro náš vztah,jestli si tím něco nepokazíme.Když jsme začali hledat byty a rozjel se ten kolotoč prohlídek bytů,tak jsem si uvědomila,že to myslí vážně.No a teď,když máme od bytu už klíče,jezdíme jak diví a vybíráme nábytek a snažíme se,aby sme to měli v byte pěkně útulně zařízené.A myslím,že nám co celkem spolu jde a na dost věcí se shodneme,což je super.Už se oba moc těšíme na první noc v našem novém bytě,jak to pěkně oslavíme.
Jaké bude společné bydlení,už záleží jen na nás.

Já se na společné bydlení necítím ani po 6 letech vztahu. Vlastně ani netuším, zda někdy s někým vůbec dokážu bydlet.

Myslím že je to u každého jinak .. my spolu začali bydlet po týdnu