Přítel a alkohol

Nezlob se za upřímnost, ale absolutně nechápu co řešíš!! Jdi od něj! Z mého pohledu tohle teda néééé...

Je tu dost velký problém v tom, jak ho miluju. Jsem sice mladá, vím, že si najdu dřív či později někoho jiného, ale ten strach ze samoty a vzpomínek (nemám moc kamarádek, s kterýma bych mohla aspon na chvíli zapomenout).

Tak přesně toto jsem také zažila Lži, lži, lži....
I za mě ruce pryč!

Být tebou šla bych od něj, časem to bude horší a horší...3krát týdně na šrot...to je až až.
A netáhne z něj ten alkohol? To je samo o sobě dost nepříjemné

Jdi od něj, jestli už je takový teď, tak za pár let by ses unudila k smrti, navíc ten alkohol a ještě ti to vyčítá. Láska přebolí, stejně by takový vztah asi nebyl na dlouho...

Reaguji na Ivčáááá: Přesně tak, to nemá cenu. Alkohol nedělá dobrotu (pokud je jeden totálně xkrát našrot během týdne). Co s chlapem, který chlastá a s kterým nic není, jen nuda a nemoc pozitivní myšlenky? A.

Tak jestli ti nevadí žít s alkoholikem, který se jen válí doma, nemá o nic zájem, v životě se asi nezmůže na lepší práci, kariéru, nezajistí ti víc než průměrný život a to budeš ráda, má blbé připomínky a osobně nevěřím že ze dne na den přestal pít, tak prosím! Navíc důvěra, jeho osbonost jako taková, další a další...Nevím, pokud váháš, jsi pro vcelku dobrý blázen...

Reaguji na Ivčáááá: Souhlasím a tebou. Kamarádka měla přítele přesně dle tvého popisu ale pořád říkala, že ho miluje atd... což ano, není to lehké se jen tak odmilovat ale v tomto případě by měl zavládnout hlavně rozum, nic jiného, neboť s takovým vlak ke štěstí nejede :/ A.

I já to zažila žít s agresivním alkoholikem a to celých pět let...byla jsem mladá a blbá a teď vím o co všechno jsem tenkrát přišla,když jsem to trpěla...
Už jednou jsi od něho odešla...odejdi znova a ničeho se neboj...uvidíš, že bez něho Ti bude líp

Je pravda, že na škole má i pětky, takže jak říká Ivčáááá tak to s karierou, taky není na dobré cestě.. JE chováním ještě trochu dítě, tak jsem furt doufala, že by z toho mohl vyrůst, dostat rozum. Ale má to doma (rodiče dost pijou), takže asi žádná sláva to nebude.
Ostatně si uvědomuji jak to tu čtu, že máte, holky, pravdu, ale kde sebrat tu odvahu, podruhé ?

Reaguji na jajulka:

holka utíkej a hnéééd dokud můžeš , alkoholika nezměníš a může ti slibovat modrý z nebe a nespoléhej na to, že ho to přejde.

je zajímavé, že ženy mají odvahu s takovými muži zakládat rodiny, plodit děti, platiti za ně posléze dluhy, nechat se manipulovat, později mlátiti ale odvahu odejít nacházejí až když už je úplně nejhůř, je to asi něco co je k těmto mužům přitahuje a chtějí je napravovat (což se nikdy nepodaří naopak dotyčný stáhne všechny většinou s sebou ke dnu) je to asi určitý druh masochismu a to si nedělám srandu

No vidíš, sama říkáš, že ani ty to růžově nevidíš... Vím, že za svoji rodinu a prostředí kde do dospělosti musí člověk žít nikdo nemůže, ale prostě už jen to z jaké je rodiny, jaké návyky si odnáší...Já bych partnera z "takového světa" nechtěla. A pochopila jsem, že je to někdo, kdo ještě studuje, takže s alkoholem v takové míře začíná velmi brzy, je dost nevyzrálý atd atd.
Anette001, Junyska

Pokud by se jednalo o několikaleté manželství s xy potomky tak třeba pochopím.
Ale když je to takhle:

tak co ti vlastně bude chybět.
Opravdu máš zapotřebí být s ignorantem se sklony k alkoholismu než být raději chvíli sama a časem potkat někoho kdo se k tobě bude chovat hezky?

Počkej, a to když píšeš, že je na škole-kolik mu vlasně je? Kolem dvacítky? A to si myslíš, že se někdy změní, když už v tomto věku na tebe kašle, vyčítá ti, že o něj máš strach a jen tě deptá? To snad v dnešní době nemá žádná ženská zapotřebí!!