Týden po rozchodu si našel jinou

Ahoj všichni, nějak si nevím rady. Ani ne před 14 dny jsme se rozešli s přítelem. Znám ho více než rok a než jsme spolu začali chodit tak jsme byly jen přátelé. Před pár měsíci to mezi námi začalo jiskřit a začali jsme spolu chodit. Nemělo to ale dlouhé trvání. Ze začátku bylo všechno super, jako každý vztah, který je na začátku. Aspoň mě to tak přišlo. Jezdil za mnou hlavně on, jelikož já mám zdravotní problémy, které mi neumožňují se někam dopravit sama o čemž jsem mu řekla už v průběhu našeho přátelství, takže o tom věděl. Když jsme měli naše první rande a přijel za mnou, byl tu se mnou u nás na vesnici pomalu celý den. Když pak odjížděl domů, tak mi řekl, že mi večer ještě zavolá. Když přijel domů, tak mi napsal že je už unavenej a jde spát a že mi zavolá ráno jak se vyspí, ale nezavolal. Nechala jsem to být s tím, že mu to asi vypadlo z hlavy nebo má moc práce i když mě to trochu mrzelo, protože ještě před naším prvním rande mi volal každý den několikrát - když přišel z práce, před odchodem do práce i v práci když měl pauzu. Za pár dní za mnou jel podruhé, ale to se mu moc nechtělo, protože byl zrovna po noční a potřeboval si odpočinout, což jsem chápala a ani jsem po něm nechtěla, aby hned po příchodu z noční jel za mnou. Bylo mi jasné, že se bude chtít prospat. Když se vzbudil, tak mi napsal hodinu ve kterou mu jede vlak (jen vsuvka, je z města a ke mě to měl 10 minut cesty vlakem), ovšem pak mi psal že nakonec přijede později, že je se mu moc nechce a je línej vylézt z postele. Tak jsem mu řekla, že teda dobře a že to chápu, ať si teda ještě odpočine. Přijel až k večeru na necelou hoďku a půl a jel zase domů. Ještě než odjel mi slíbil, že mi druhý den zavolá, ale až večer protože bude u táty mu s něčím pomáhat na chalupě. Nezavolal ani nenapsal, přitom jsem ho zahlédla přihlášeného, tak jsem si říkala že prostě neměl čas napsat a byl unavenej, ale i tak mě trochu mrzelo, že to slíbil a nedodržel to. Další den bylo to samé a už od rána to ve mě trochu bublalo a nabalovalo se to ve mě. Navíc jsem pak zjistila, že začal navštěvovat některé seznamky, přitom to dřív když jsme začínali nedělal. Samozřejmě, že se mi to nelíbilo a nechala jsem mu zprávu o tom že se mi to vůbec nelíbí, že tam chodí a proč mi nezavolal, když to slíbil. Pak mi teda zavolal a řekl mi, že byl u táty a zapoměl si doma mobil tak proto se nemohl ozvat. Ale když jsem ho viděla po chvílích online, jsem mu to moc nevěřila, ale nechtěla jsem vyvolávat hádku tak jsem to nechala být. Následující dny byl ale odtažitý, moc se mi nevěnoval. Bylo to stylem, že odpověděl na 2-3 zprávy a pak už nekomunikoval a ani se už sám od sebe neozval, což mu předtim problém vůbec nedělalo, když věděl, že má ode mě zprávu na kterou předtím neodpověděl tak se vždycky ozval i když to bylo až za dobu a to mi nevadilo, ale že by se mi neozval celý den i když tam ode mě zprávu měl, to mě mrzelo. Chápala jsem, že chodí do práce, má kamarády, svoje zájmy a jiné věci kterým se potřeboval a chtěl věnovat, ale myslím že by byl někdo až tak zatížený, aby si nenašel chvilku během dne nebo večer na svou přítelkyni (nebo nevím teď co jsem vlastně byla pro něj). Říkala jsem si, že mu psát už nebudu, ale stejně jsem to nevydržela a vždycky jsem mu napsala sama od sebe, když mi chyběl. Na seznamky chodil stále pravidelně a svěřila jsem se mu znovu s tím, jak mi při tom je i s tím, jak mi je když mi za celý den neodpoví. Na to mi odepsal, že není zvyklý být pořád s někým v kontaktu a celodenně si s někým vypisovat. Že i kamarádi jsou na něj občas naštvaný, když se jim týden nebo déle neozve. Přitom o tom, aby mi celodenně vypisoval nebyla ani zmíňka, jen jsem chtěla, aby na mě tak nekašlal. K seznamkám se vyjádřil tak, že tam něco řešil s bývalou (byly spolu 5 let a nejsou spolu už nějaký rok a co mi tvrdil, tak jí prý nesnáší), která ho chtěla zpátky ale on ji odmítl) a že mu tam stejně nikdo nepíše, že je to smutný ale že když už tak musí naspsat on někomu. I tak mě to hlodalo proč tam chodí, aby tam něco každý den řešil s bývalkou to asi těžko a to, že mu tam nikdo nepíše ani že on by si tam s někým nepsal jsem mu také nevěřila. Na co by tam teda jinak měl potřebu chodit, když by tam nic nedělal? Když to dělal dál, tak jsem na něj hnusně vyjela, protože mě štvalo jak mě nerespektuje a nejedná se mnou jako s rovnocenou partnerkou a není ochotný si o tom popovídat a popřípadě si vše vysvětlit a dohodnout se na nějakém vzájemném kompromisu, kdy by byly spokojené obě strany (jak já tak i on) aby nevznikali hádky. Ale prostě nechtěl, furt si dělal to své a dával mi najevo že "Ne, já nic měnit nebudu, bude to takle, po mém a hotovo!" Je pravda, že jsem mu to mohla říct jinak a ne na něj hned vyjíždět, ale já byla tak naštvaná na něj. Chtěl rozchod, nazval mě hysterkou a stíhačkou a že bude lepší, když bude každý sám. Mrzelo mě to a za to vše jsem se mu omlouvala, ale nikam to nevedlo. Až pak za dva dny mi napsal, že můžem být jen přátelé a po čase se k sobě vrátit. Napsala jsem mu na to dobře a dál mu nepsala. Pak jsem mu akorát přála k narozeninám ještě a dál ho nechala ať si to nechá uležet v hlavě, prostě jsem ho neřešila. Několik dní (minulé pondělí) na to si mě zablokoval, prostě z ničeho nic. Tak jsem se ho v smsce normálně zeptala proč a na to mi odepsal ať si ho prostě odstranim ze života že jenom zkoušel co udělám, když si mě blokne a prej jsem ho stíhala a že na to není zvědavej. Dost mě tím upřímně dostal, že zase hodil celou vinu na mě. Jako ano, já si teď s odstupem času uvědomuju, co jsem udělala špatně a co jsem dělala za chyby, ale že bych za celý rozchod mohla já to mi teda nepříjde. I mě tím naštval, že si mě jako nějak takle blbě zkouší nebo co. Nenapsala jsem mu už nic, obrečela jsem si to a neřešila ho. Před pár dny jsem ale zjistila, že si týden po rozchodu našel jinou, která je od něj daleko a navíc ještě studuje takže jí nemůže být více jak náct a od té doby mě to užírá, jestli jsem opravdu ten rozchod nezavinila jenom já. Mám teď prostě hrozné pocity z toho všeho. Nejdřív si říkám že mě měl jenom na to jedno a ta hádka mu tak dala skvělou příležitost mě odkopnout, aby si on nemusel nic vyčítat tak čekal na mojí chybu aby z toho vyšel jako svatoušek a já ta špatná.. pak se zase obviňuju a hledám chyby jen sama v sobě. Nevím, co si o tom mám myslet? Jinak je mi 23 a jemu 25. Vážný vztah jsem měla jenom jeden. Předem děkuju všem za názory a že jste to přečetli celé.