Ahojky, nevím jak přesně začít, ale zkusím sepsat co mě trápí (spíš se možná vypsat) tak aby mělo hlavu a patu a těm co přečtou budu ráda za komentář.
Problém se týká mého vztahu s maminkou. Mám mladší sestru a obě už jsme už nyní dospělé. Dětství si nemůžu stěžovat, ač jsme se občas hašteřily. Problémy však nastaly už v dětství. Naše domácnost byla tichá. Já měla blíže k tátovi a sestra k mamce, hlavně díky rodinné minulosti a i vlivu širší rodiny, která podporovala spíše mě, jelikož jsem byla klidnější, sestra maminčin mazánek. Za následek to však mělo, že já se už v brzkém dětství po narození sestry uzavřela do sebe a začala si ubližovat. Sestra prozměnu začala brát doma věci a rozdávat je kamarádkám. Poté krást a brát drogy. Mamka se to snažila řešit s psychologem ale bezvýsledně. U mě i u sestry přetrval problém do dospělosti. Když jsem odmaturovala, táta se přiznal k nevěře a odešel od mámy za milenkou. Sestra neudělala ani učňák, má jen zš. Já po maturitě chtěla jít na VŠ, ale nezadařily se přijímačky tak jsem byla rok na jazykové škole - a to bylo peklo. Na to že jsem s tátou měla dobrý vztah, tak milenka mu na chvíli zaslepila hlavu, že ani já něměla chuť ho vidět a jeho milenku, kterou mě a sestře podsouval jako náhradní matku (když jsem byla dospělá, ale pořád studentka - viděla jsem ji ze zdvořilosti jen jednou) razantně odmítala. Zastala jsem se mamky, jelikož ona už, kromě mě, sestry nikoho jiného neměla když táta odešel. Máma mi narovinu řekla, ať zapomenu na studium, že na to nemá peníze a bude chtít po mě nájem. Jenže co jsem jako studentka měla dělat...sama jsem si ze svého výdělku z brigád platila školu napůl s tátou a tátovi ani nemohla říct co se děje jelikož by na mámu ještě přitvrdil. Máma na mě měla alimenty. Přitom když jsem chtěla dělat závěrečnou zkoušku aspoň z jazykovky, která je placená a něměla jsem na ni (že si ji dodělám časem, až budu pracovat), chtěla mi to zaplatit tátovo milenka, ač mě neznala. Já to odmítla. Nechtěla jsem se s nimi hádat o alimenty, ani s tátou a s mámou už vůbec, tak jsem se na možnost VŠ vykašlala a šla pracovat...do fabriky. Sestra dál kradla, mámě to bylo jedno, mě doma brečela na rameni kvůli sestře i kvůli tátovi ale já se proti sestře bránit nemohla, protože máma chtěla mít klid. Nechtěla nic řešit. Kdežto já si sama vydělávala už po maturitě a do toho chodila do školy, kterou jsem si sama platila, abych tím mámu nezatěžovala. Když jsem si našla prvního přítele a přivedla ho k nám, začala se chovat jako náctiletá. S mým bývalým si rozuměla a ten držel při ní. Pak se se mnou rozešel. Já byla rok sama, ač jsem pořád byla u mamky, ale už vydělávala bez školy, se sestrou pořád stejné problémy. Pak jsem si našla druhého přítele, a toho mamka už nemusela. Můj současný je z jiného města než já ale vystudoval tu VŠ a zůstal tu kvůli mě. Jednou se s ním dle maminčiných slov nepohodla a řekla mu, ať se v rámci dobrých rodinných vztahů odstěhujeme, přitom u nás nebydlel, ale byli jsme tu často ač si vše platili sami. Neřekl mi o tom, sbalil mě a přestěhoval k sobě. Prý protože nechce abych tam bydlela dál v takových podmínkách. Moje sestra ho nemá ráda od samého začátku, přitom jí vůbec nic neudělal. Přitom já celou dobu s mamkou zůstávala abych ji podpořila a pomohla a pak tohle. Sotva po mém odstěhování si tam nastěhovala do mého pokoje mého bývalého přítele který byl zas po rozchodu s jinou přítelkyní. Nesla jsem to velmi těžce. Do té doby jsme se s mamkou občas viděly. Je to skoro dva roky co jsem se odstěhovala a s mamkou se vztahy jen zhoršují. Je zavřená sama do sebe. Chápu, neměla hezké dětství, ani tátova rodina ji moc nepřijala i když byla s tátou 20 let a přesto se pro nás děti rozdala. Dle jejích slov byla ona tmelem rodiny, kdo se snažil držet rodinu pohromadě. Po té, co táta odešel na všechno kašle. Prodala pozemek z dědictví o čemž táta vědět ode mě nesměl, mlčela jsem. Pomohla jsem ji s koupí chalupy a půjčila ji peníze, pomohla jsem ji i s interiérem. Sestra přitom pořád krade a teď i dluží peníze za nájem mámě a něco tátovi - s ním se vídá minimálně a jen když něco chce, se mnou vůbec...ale prostě sestru má citově máma blíž. Ještě během koupě chalupy a chvíli po, jsme celkem v kontaktu byly, i s přítelem jsme byli na chalupě na chvíli. Jenže nevím co se zvrtlo, ale najednou mamka přestala komunikovat. V současnosti je to tak, že se mi neozve klidně měsíc a půl, přitom s tátou se vídám jednou za 14 dní, někdy méně, jindy častěji. S mamkou bych také velmi stála o kontakt, píšu jí a zajímám se o ni. Jsem naprosto nezištná, prostě mi na ní záleží, je to moje mamka. Když chtěla změnit kvůli novému příteli práci, ptala jsem se ji u nás v práci. Schůzka byla domluvená a na poslední chvíli to odřekla, že její přítel má dovolenou. V současné době s pohovorem ani na mé přání k narozeninám nepoděkovala a napsala že nemá čas se sejít. Cítila jsem se špatně a obrečela to. Vždy když k mamce jdu byť i jen na chvilinku nebo ji napíšu, tak vždy něco řekne nebo se stane něco, že z toho pak brečím. Píšem si tak jednou za měsíc i dýl, a to jí ještě píšu já a vídáme se ještě méně. Současně je advent a to spojení s rodinou je dost bolestivé. Sestru nevidím vůbec, ani já už ji nepíšu, neb mnohokrát i přes veškerou bolest a hašteření jsem ji chtěla podat pomocnou ruku, ale ona mě podkopla. Mámě to bylo jedno. Ona chtěla mít klid. Svého přítele a jeho rodiny si velmi vážím. Též si vážím svého tatínka, jelikož mi přijde, že mamka se už nějaký kontakt ani nesnaží udržet. Vše poslední dobou bylo z mé iniciativy. Sice si jí prý můžu svěřit a kdykoliv zavolat. Jenže ve chvíli kdy jsem ji volala s novou prací nebo s nějakým nápadem na setkání, byla mě schopná i do telefonu seřvat, nechápu za co. Co jsem se odstěhovala, nesvěřuji se jí. Řekla jsem ji, že mi jako máma chybí. Přijde mi že mě od sebe odstčila, nechce abych věděla jak se má, protože mi prý nechce být na obtíž a brečet mi do telefonu že na h* a nebo se tvářit, že je vše OK prý taky ne a nechce abych věděla, že má nějaké problémy. Jenže od tohohle snad rodina je, aby si pomáhala a kdo jiný by víc měl vědět co se děje než ten kdo tomu všemu bezradně přihlížel a nemohl dělat nic. Mě říkala ať kašlu na tátovo stranu rodiny že si nevzpomenou co je rok dlouhý a že jsou všichni falešní, přitom s nimi mam lepší vztahy než s vlastní mámou, ač je vidím jednou ročně v zahraničí. A ona se mi sama už neozve. Mám se dle jejích slov na ni "vykašlat"? Nezajímat se o ní? Přítel k ní nechce ani jezdit a to proto, že se ke mě máma takto chová. Není ani nadšený když k ní jednou za dva měsíce přijdu, jelikož se vždy něco stane. Jednou mi napíše že jí mrzí, že se víc nevídáme ač bydlíme blízko sebe, ale sama mi nenapíše. Vyčítá mi, že jsem s přítelem byla tam a tam a ji nevzali s sebou, přitom ani ona nás nikam nepozve, za rok jen když chtěla představit nového přítele. My ji zvali už několikrát. Nechtěla, něměla čas, nebo peníze (ač ty by řešit nemusela). Blíží se Štědrý den a já mám výčitky. Každé Vánoce jsme trávili jako rodina, pak po tátově odchodu jsme zbyly jen já, sestra a mamka, táta byl sám. Mám před Vánoci ještě narozeniny. Loňský rok jsem se po odstěhování snažila sejít s mamkou a sestrou abychom byly spolu. To se ještě povedlo nějak se sejít v poklidu. Ale Vánoce na to jsme slavily na nové chalupě, kde byl i sestry přítel. Můj přítel byl u svých rodičů ve vzdáleném městě. Pro mamku jsem na její přání dárek vyráběla hodně dlouho, velký malovaný obraz na chalupu. Sestře jsem dala drobnosti a ona mě nic. Dárek co řekla že mi přispěje, nepřispěla, koupila jsem si ho sama a ona ho jen zabalila do papíru, ač to byla celkem drobnost. Od mamky jsem dostala ručníky, košili a nějakou kosmetiku. Po té sestra něco prohlásila a nazvala mě čímsi. Já jen řekla že ona nemá co říkat. Nic víc. Máma se hned obořila ne na sestru, ale na mě že co si to dovoluji a jestli chci tak si můžu hned sbalit věci a jít domů (měla jsem u ní spát a druhý den jet za přítelem a jeho rodiči, jenže chalupa je na vesnici a nic už nejelo), když sestra odešla, uklidnilo se to a my s mamkou jen koukaly na televizi. Cítila jsem se trapně a hloupě. Od Vánoc jsem sestru viděla za rok jen na posezení jednou na její narozeniny, kdy nás táta výtáhl obě dvě, pak jsem se za ní stavila jen párkrát v práci jak se má. Sejít se nepodařilo, psát si nepíšem. Sama nemá žádnou snahu. V létě zas měla mamka na chalupě velkou oslavu výročí pořízení chalupy, byli tam její přítel tehdejší přítel, jeho děti z prvního manželství, moje teta s dětmi, maminčina kamarádka s dcerou atd, moje sestra s kamarádkou...a dokonce můj bývalý - to jsem poznala jen z fotek co hodila na síť jakou má super párty. Mě s přítelem nepozvala. Když jsem se jí na to ptala copak slavili a jak si to užili tak prý ono výročí a že ať se nebojím, že pak nás pozve samostatně, že tam bylo moc dětí a nemohly bychom si ani popovídat a že bych prý nestála o to vidět svého bývalého, že jí prý zachránil tím, že jí z obchodu přivezl 5 kg masa. Ok, vzala jsem to v pohodě. Ani jsem o té oslavě před tím nevěděla. Jenže léto i podzim utekl a nic. Prostě neměla čas. Opět jsem to obrečela. No a teď závěr. Letošní své narozeniny mi jen mamka volala s práním, kdy pila víno s jednou známou. Nezeptala se kdy mám volno že bychom se třeba sešly, rovnou mluvila o Vánocích. Opět z mé iniciativy jsem k ní včera jela na chalupu, bylo to dva týdny domluvené. Chvíli jsme si povídaly a pak oběhla k sousedce pro objednaná ručně vyráběná mýdla, dala dvě na stůl přede mě s tím, že to je dárek k vánocům, ať víc nečekám, že víc nemá. Už jsem to nevydržela a řekla jí se slzami do očí to co jsem psala výše, že mi jako máma chybí a nejeví zájem a já nechápu proč, že je mi to moc líto a nevím co jsem jí udělala. A ona spustila to jak nechce mě zatěžovat, že svých starostí mám dost. Mě nešlo o dárek, ale o ten přístup. Jsem se jí zeptala, že až budou vnoučata, tak se o ně nebude zajímat stejně jako teď o mě? A ona že ne, nebude, ať s tím nepočítám (párkrát už mi to řekla dřív) a že taky bude chtít až zestárne ať jí dáme do ústavu. Prostě nechce obtěžovat a být obtěžována. pokračování v komentu