26 let a bez přítele

jako by si mi mluvila z duše. je mi stejně jako tobě, vztah za sebou žádný nemám a když tak člověk prožije nějakých 22 roků, tak už si prostě zvykne. když nad tím přemýšlím, tak mi vlastně často ani nevadí, že jsem sama, protože se nemusím nikomu přizpůsobovat a jsem naučená dělat věci podle sebe, nedělá mi problém jít někam sama apod.

no ale pak jsou situace kdy si říkám, že takhle už to dál nejde a fakt bych si měla někoho najít. hlavně, když se někam jde, všichni jsou v páru a já si v takové společnosti připadám prostě nepatřičně. nebo občas večer, když jsem třeba sama doma, to mě občas napadne, že ve dvou by to asi bylo lepší.

bohužel mi přijde, že je to hodně o té pohodlnosti, že jsme zvyklé být pořád samy, a čím je člověk starší, tím víc si to zažije a hůře se mu odvyká. kdybych chtěla, tak bych asi partnera mít mohla (pár nápadníků by bylo), ale problém je, že si říkám, když už tak dlouho čekám, tak se nespokojím jenom tak s něčím a pořád čekám, že se objeví chvíle, kdy si budu moct říct, to je ono, kvůli čemu bych byla schopná vzdát se některých mých zvyků...tak nevim, jestli to máte podobně

Je to presne tak jak píšeš. Úplne do bodky to cítim tak isto

Reaguji na Verunn:

Evi? To už jsme spolu přeci řešily... Pardon, chtěla jsem tim jen říct, že tohle řešim i se svýma kámoškama a není na tom nic divnýho. Doporučuji knížku od Louis Hay "Síla ženy", třeba na to začneš koukat jinak. Tak nemáš chlapa, no a co. Já furt říkám- radši sama, než být s někým jen ze zvyku, nebo ze strachu, že už si jinýho nenajdu nebo prostě s blbcem, všechno to je akorát ztráta času.

Tak se taky přidávám do klubu... 25, za sebou tedy vztahy 2x 3,5 roku a pak dva půlroční, ale už 2 roky víceméně sama - nějaký ty rande, jeden takovej friend with benefits a jedno úžasný dovolenkový superjiskření, ale vzdálenost to zabila (tedy bylo to jen 200km - jen já musím letět na dovču 12tisíc km, abych se tam seznámila s čechem, že... Ale i to je moc, já jsem dost kontaktní typ, vídat se jen o víkendech je o ničem)...
Ale já vím, kde je problém, vysílám špatný signály, viz. ledová královna. Ale nevím, co s tím. Prostě mám vysoký sebevědomí (taky proč bych neměla, geny jsem vychytala velice dobrý ) a nebojím se být sama, i když ta blízkost někoho milýho občas chybí To asi známe všechny.
Je to přesně, jak píšete, chlapi se v dnešní době bojí hezkou ženskou oslovit - ono je to lehčí lovit po netu, že... Se seznamkou mám tedy taky zkušenosti, ale to je o ničem. Podle fotky člověk houby pozná vtipnej a dobrej charakter, takže tam jde jen o vzhled (mívala jsem denně i 30 vzkazů, tak přece nebudu psát s každým, bych se upsala ) a ty schůzky jsou pak ztráta času, já chci jiskření A to prosím vůbec nejsem na hezounky, ale líbí se mi příjemně vyhlížející štíhlí kluci. Nemusí být ani vyšší než já (mám 180cm už od cca 14, takže jsem zvyklá být vyšší než okolí), ale to už málokdo vydejchá
Kámošky mi nadávají, že si šlapu po štěstí, když nevyužiju vzhled a neulovím si nějakýho staršího pracháče, ale bohužel mi chybí zlatokopecká povaha )) A právě ti normálně vyhlížející milí kluci se mě bojí oslovit. Na diskotéky moc nechodím, tam se ani seznamovat nedá - k čemu taky - stejně si tam každej dá drink na kuráž a já chci vidět protějšek napřed za střízliva, když sama nepiju
Navíc jsem v těchto věcech ještě malinko "staromódní" - chci být lovena, ne nějakýho nesmělce uhánět :-/
Nemáme to holt jednoduchý

Reaguji na Kammi: Brečím smíchy Jinak s "trojkou" mám podobnou zkušenost, jeden můj ex končil SMS vždy: Měj se krásně a skládej básně. Kam na to ti chlapi chodí?

Ahoj holky, tak presne taky muj pripad...jsem uz necely pul rok sama, po dlouhodobem vztahu, ktery trval šest let...a od té doby nějak nic...až teď...poznala jsem fakt bomba mužského,ale románek trval necelé tři měsíce...ale stálo to za to,myslím, že takovýho chlapa už asi nepoznám,,proto to asi teď třeba budu mít v seznamování těžší nevím...hlavně nevím, kde se už seznamit...??Na diskotéky chodim...občas se zadaří že dojde na výměnu čísla a pak i třeba kafe,ale pak většinou už nic...Seznamku jsem už taky vyzkoušela...profil tam mám pořád, ale jsou tam pořád ti samí exoti, takže taky nic...a seznámení třeba na ulici, nebo v hromadném prostředku?Nevím, nikdy se mi to ještě nepřihodilo...A hlavně ten ai evim poradně co s volným časem...Čti tady: věnovat se sama sobe - tak se snažímk o sebe pečovat i normlane, nějaký kurz, bo co...?Momentálně mě nanapadá jaký...poradíte třeba:-?Děkuji

Ahoj holky,

já jsem na tom úplně identicky jako benjaminek. Bylo mi 26 a jsem téměř pořád sama, když pominu jeden rok a půl dlouhý vztah od 17ti a pak několik vztahů v řádu měsíců, kde nebyla žádná jiskra - spíše z nouze s klukama, který o mě měli třeba zájem, ale já jsem k nim nic necítila. Samota mě tenkrát už tak tížila, že jsem se rozhodla to alespoń vyzkoušet, zamilovanost nepřišla ani u jednoho vztahu. Mám kolem sebe taky dost kamarádů kluků, ale jak už tady někdo psal, nedokážu si představit, že bych s nějakým něco měla... po 6ti letech přátelství s jedním kamarádem jsem k němu začala něco cítit, myslela jsem si, že je to oboustranné - nebylo...

Občas jsem se odhodlala někoho oslovit - nikdy se žádný z oslovených neozval. Byly to spíš takový komický situace. A tak jsem pořád sama, leze mi to na nervy hodně, teď když vidím, že se mi všechny kamarádky na stálo zadaly, povětšinou už jsou vdané nebo mají děti. Chodím akorát do práce a z práce a na nějaký návštěvy diskoték a barů nemám náladu .. v práci je věkový průměr trochu vyšší, takže tam jsou všichni zadaní a nebo už dávno v manželství. Tak taky jen sleduju, jak mi ujíždí vlak....bohužel .. přitom si nemyslím, že jsem nějaká šereda, která neumí komunikovat. Možná je to v tom, že se taky dost často tvářím, že žádného chlapa nepotřebuju, ale jinak se tohle období bohužel nedá vydržet nervově v pohodě...

Holky zkuste si přečíst úvodní příspěvěk.. řekla bych, že vy, co máte za sebou několik víceletých vztahů a teď jste náhodou měsíc samy, do tohoto tématu tak úplně nepatříte

Zdravím všechny ...holky i přesto, že mi je 21 let (dle doktorů, psychologů atd. mi je mentálně minimálně 23 let), tak jsem na tom úplně stejně. Přátelé, kamarádi, rodiče a prostě všichni okolo vidí, že jsem přitažlivá, milá, usměvavá, inteligentní a bez problému komunikativní, zábavná ženská. Ale mám s Vámi naprosto stejný problém. Můj nejdelší vztah (a to bych ještě dala do uvozovek) trval 3 měsíce. Nikdy jsem neměla žádný delší vztah. Všechno po pár schůzkách skončilo. Nechápu to stejně jako slečna, která založila tuto diskuzi... někdy mi je toho líto a jindy si říkám, že jsem vlastně ještě mladá

Ahoj. Přiznám se, že jsem nepřečetla všechny příspěvky, takže se omlouvám, pokud napíši, něco to tu již bylo řečeno,.. Nicméně, myslím si, že nemá cenu dívce, která je svých 26 letech neměla ještě vztah, možná dokonce ani sex, o tom, jak je ještě mladá a času dost. Jen se zkuste vcítit do její kůže. Tyto slova ji nepomůžou. I když nám to tak opravdu přijde. Ale říká se nám to lehko, když stejný problém nemáme. Řekla bych, že ve většině takových případů je problém dívky ten, že má nedostatečné sebevědomí. Buď tedy sama couvne a nebo to na ní muž pozná a možná i proto couvne. Já jsem úplně obyčejná holka. Ale docela mě téma ženy a sebevědomí zajímalo. Tak jsem se na toto otevřeně ptala několika mužů. Všichni mi pověděli, že žena musí mít zdravé sebevědomí, ať se děje, co se děje. Jinak nemá cenu u muže obstát. Tedy, řekla bych, že na svém sebevědomí by jsi možná měla zapracovat, Měla by jsi se probouzet a neříkat si "to zase vypadám" ale nejhorší co by jsi si o sobě snad kdy měla říct je, že "už to bylo horší". Neměla by jsi si před rozmluvou s mužem říkat, "co když to zkazím". Říkej si "přece vím co mám mluvit. Jsem vzdělaná, vychovaná a kultivovaná žena." Sama jsem také zjistila, že na muže dost zabírá ženská otevřenost. Možná, že z prvu, když jsi byla v pubertě byl tvůj problém jen to sebevědomí, ale teď už se k tomu taky asi přidal ten strach, že se ztrapníš. Že je trapné být ve svém věku, tak nezkušená. Na to asi nepomůže nic, nežli to přemoci, nebo si najít k sobě taky někoho tak nezkušeného, před kým ti nebude trapné to přiznat. Možná ti také do vztahu chybí pořádná motivace. Pokud ano, mohla bych ti snad nějak poradit, jak se motivovat.

Minulý víkend přišla moje kamarádka (31) s tím, že narazila na jedné diskotéce na fajn chlapa - věkově nějak nastejno, celý večer si povídali, popíjeli a asi 3x si jí řekl o číslo.
Tak mu ho na konci dala a správně tipujete, že se samozřejmě neozval. Tak mu asi tři čtyři dny potom zkusila napsat neutrální sms a opět žádná odpověď.
Tím chci jen vyslovit nepochopení, že nechápu, proč se to (opakovaně) děje? Tak když nemám zájem, tak o číslo neškemrám.
Proto já si prostě myslím, že dnes je vůbec těžké se navážno s někým seznámit. Na netu je to alespoň jasné - je to seznamka a pokud netrefíte na úchyláka, tak tam aspoň lidi chápou, že si mají dát rande.

Reaguji na Mia_Sofia:
Na diskotéce v alkoholovém opojení to vypadá jinak. Pak přijde vystřízlivění. NEbo to číslo našla jeho manželka.

Chlap přijde až to budeš nejmíň čekat..taky si nedokážu vysvětlit proč žadnyho nemám..ale asi to bude tim že se nechci zahodit s kdejakym blbcemD ..Držim pěsti..abych toho pana božského našla a zatim si uživej , neboj se toho

já si myslím, že právě to, že si říkáš "je mi 26 let a měla bych si někoho najít", pak způsobí, že z tebe vyzařuje negativní energie...možná to kluci vycítí, že nějakého "potřebuješ"...to je většinou neláká..oni chtějí holku, kterou musejí dobýt...která je sama nezávislá a třeba nikoho nehledá a žije si po svém...a oni po ní najednou zatouží...a často ani nezáleží na jejím vzhledu, hodně dělá tvůj postoj k životu a lidem...pokud z tebe vyzařuje štěstí, tak to druhé láká...já třeba nevím, jestli jsem tak krásná a úžasná, jak mi okolí pořád říká, nějak to prostě neřeším a v zrcadle se fakt nevzhlížím, ale mám hodně pozitivní přístup k životu, jakože fakt hodně, jsem nadšená ze spousty věcí a jdu do všeho s vervou a vidinou toho, že to udělám a rok od roku se to u mě stupňuje, že čím víc toho totiž dosáhneš, tím víc chceš jít dál a teď nemyslím hnát se za penězi či kariérou, ale baví mě se vyvíjet a růst jako člověk, osobnost, ujasňovat si své názory a postoje...taky je důležité vědět, co nechceš, nejen to, co chceš...na kluky jsem právě taky hodně vybíravá, až mi kamarádky říkají, že moc, ale já to tak prostě cítím...nebudu někomu dělat iluze a nepůjdu do nevyváženého vztahu, kde chlap ze mě bude na větvi a já z něj ne..to bych mu akorát ublížila..a právě rok od roku zjišťuji, že jsem čím dál tím víc pozitivní a šťastná a víc a víc chlapů o mě má zájem...takže nehledej problém ve svém vzhledu, ale svém přístupu k životu...a taky si jasně řekni, že nechceš každého....nechceš přeci "jen chlapa a vztah", ale chceš "pořádného mužského a supr vztah" a ten prostě nemůžeš mít s každým...takže nehledej chybu v tom, jestli jsi dost krásná, chytrá, nevím co, pro muže, ale začni si vybírat ty toho, koho bys chtěla a hlavně u toho žij svůj život i bez něj..jakmile začneš na sobě pracovat a na tohle zapomeneš, nějaký se objeví...ironie osudu je neuvěřitelná hodně štěstí!

Reaguji na Mia_Sofia: no ono to nemusí být jen ztráta zájmu z jeho strany, napadají mě třeba dvě možné varianty: a) ztratil telefon (a to teď bez legrace, to se prostě může stát a tím pádem ztratí kontakt, který si zapsal a také je nemožné se mu dovolat) a nebo b) je třeba zadaný, líbila se mu, chtěl ji, ale druhý den se cítil provinile a rozmyslel si to (třeba šel večer do baru s tím, že měl krizi s přítelkyní a chtěl to ukončit a potkal sympatickou holku, ale pak se vrátil domů a ujasnil si své hodnoty), zas to nemůžete tomu druhému zazlívat...mohlo ho k tomu vést spoustu důvodů a má na ně právo..

Ahoj holky potřebuji poradit.

Je mi 23 let a za celou dobu jsem neměla žádný vážný vztah. Měla jsem tak na základce pak cca do 18ti nějaký vztah většinou na tři měsíce. Jsem chytrá, atraktivní, umím si ze sebe dělat srandu a strašně ráda bavim lidi, strašně mě zajímá všechno takže se vyznám v mnoha oborech takže si mám s každým co říct a přes to všechno nemám přítele. Je pravda, že jsem vybíravá. Raději žádný vztah než být s někým proto abych někoho měla. Dětství a dospívání jsem neměla moc jednoduché dokonce jsem byla jednou zneužita a nevím jestli to s tím vším souvisí, ale mám strašný blok. Jsem ledová královna i přes to, že když k někomu mám tu důvěru vím, že bych se ho dotýkala a mazlila se skoro pořád. Ted přímo k věci..

Poznala jsem konečně někoho, kdo mě hodně zaujal. Jak vzhledově, tak chováním. Dalo by se říct, že je to někdo o koho hodně stojím a chtěla bych s ním mít vztah. Jde o to, že on není z České republiky i když je to Čech, ale je to letadlem necelé dvě hodiny. Seznámili jsme se přes facebook a ze začátku mě moc nezaujal. Nicméně přijel do Prahy, tak jsme se sešli. Já si řekla, že mu dám čočku. Šla jsem tam z nudy. Nicméně z té schůzky se vyklubalo nejlepší rande jáké jsem kdy zažila. Byl to nádherný večer s romantickou procházkou po Praze ač pořád tvrdim jak nesnášim romantiku. Chtěla jsem mu dát čočku, že pojíme zapaříme a pak odjedeme každý k sobě domů. Nicméně jsem šla k němu a to proto, že jsem si říkala, že za to stojí a stejně už ho asi neuvidím. V posteli všechno taky super. Říkala jsem si, že to bylo úžasný a že to skončilo. Jenže on přijel za 14 dní znova a opět se to všechno opakovalo. Jenže v podstatě co se týče hovorů, tak on mluvil o sobě, ale já se bála říct něco o sobě. Takže jsem se dozvěděla, že je po 7 letém vztahu, ale co se týče mých vztahů neřekla jsem nic jen, že je to na dlouho. Nicméně něco jsem o sobě řekla, ale nebyla jsem moc otevřená jak většinou lidi jsou. Cítím, že i jemu se líbím, ale neumím to rozpoznat. Říkám si jestli se mě nebojí, protože já o něj vážně stojím, ale mám bloky a chovám se jako ledová královna. Potřebuju poradit co mám dělat abych mu naznačila, že s ním chci být víc a že mi na něm záleží, ale zase nebýt vtíravá, protože to já neumim. Nevíte jak být svá a dát tu důvěru a doteky? Znáte to někdo taky? Vím, že to zní hodně divně, ale pro mě je to jako kdyby mi bylo 14 a začala jsem od začátku. On je o 10 let starší.

Nic nezazlívám, mě se to netýká, ale spíš bych viděla problém tady:

Holky vidím se ve vás. Bude mi 27 a ještě jsem neměla vztah. Rande proběhly, ale nikdy z toho nic nebylo. Už jsem potkala muže se kterými bych byla ochotná jít do vztahu (pěkný, sympatický..), ale chemie nikde . Prostě jsem neměla potřebuje dotýkat se jich apod. Jsou z nich nakonec jen kamarádi. Musím podotknout, že super kamarádi, ale to je mi k ničemu, že.

Zjistila jsem, že čím jsem starší, tím je to horší, protože jak nemám vztah mám hafec času se věnovat svým končíkům a rozšiřuji si své vzdělání apod. Z toho plyne, že mám čím dál větší rozsah a přehled a toho se chlapi kolikrát zaleknou. Tak ráda bych si povídala s někým o všem - politice, kultuře,cestování, technice.. Vždy když jsem šla třeba na diskotéku s kamarádkama, tak i když ten kluk nejdřív koukal po mě, tak nakonec stejnak skončil s tou kamarádkou, co si není pomalu ani schopná zapnout mobil
Vysledovala jsem, že starší muži se tolik nazelaknou, ale jsou ženatí a já nikomu milenku dělat nebudu.
Asi se dám na ženský a nebo ze mě bude workoholik

Hlavně, co mě v poslední době trápí je, že se mě rodina začíná čím dál víc vyptávat ( je někdo na obzoru? Chodíš s někym?) nebo kamarádky když chtějí někam vyrazit v párech a já nenám s kým. Doopravdy je trapné někam chodit v 5 lidech. Takže pomalu, ale jistě přestávám i chodit ven, protože všechny moje kamarádky jsou zadané a přestaly se chodit bavit. Dvě by i chodily, ale mají čerstvě děti, takže tak 2 roky útrum. Další kamarádka bez manžela nedá ani ránu, takže taky nic.

Tak jsem se zase hezky zdeptala když to tady píšu.

Mluvíš mi z duše

Já už vyhledala i psychologa.. ale ani ten mi nepomohl, takže už vůbec nevím, kudy kam...

Ahoj holky. Ani nevíte jak mi mluvíte z duše. Je mi 26let a opravdu vážný vztah s bydlením společným jsem měla jeden, takže ano, možná jsem píši malinko neprávem, ale to určující, proč reaguji je to, že mě muži neoslovují a také se mě bojí. je pravda, že nejsem typ jemné dívky - ne, že bych byla nějaký hulvát,ale je to převážně moje obrana před citovým zraněním. Nerada si po různých zklamáních pouštím někoho k tělu, protože pak se cítím tak trochu na lopatkách a jsem z toho nervózní.
Holky jsem opravdu vzdělaná, pracuju jako IT, hodně jsem už od 15ti cestovala žila různě po světě, nedělá mi problém se z ničeho nic sebrat a odjet třeba na 3měsíce do světa a žít tam. Mám radost se supr a extravagantně oblíkat,vypadat dobře, dělám všechny možný sporty a dovolím si říct, že relativně dobře - naši na mě neměli čas, ale měli hodně peněz takže jsem měla trenéry apod., ale sama jsem byla furt - doma i v zahraničí.
Takže sebevědomí mi rozhodně nechybí, ale troufnu si snad říct, že namyšlená nejsem, přátelská ano, sranda je se mnou neustále, pokud mě něco hodně nenaštve nebo nejsem smutná.
Takže, kde je problém?? U mě.
1) Absolutně neumím flirtovat a nikdy se to nenaučím - nejsem ten typ, takže když se mi někdo opravdu líbí naopak já dělám, že mě vůbec nezajímá - čekám, že bude dobývat, ale vetšinou marně.
2)Když si začnu povídat s nějakým mužem a povídáme si delší dobu a on se vyptává a já mu odpovídám - bez jakéhokoliv chlubení natož abych mu třeba řekla o mých cestách atd, tak to mluvení velmi rychle končí - prostě nemají zájem, protože ví, že jsem mimo jejich horizont a raději si najdou škaredší, blbější, ale budou vedět, že na ni mají - a to je opravdu hodně mužů.
3) Moc vyčnívám z davu - a takových žen se muži hrozně bojí - ať už proto, že by se museli hodně snažit nebo proto, že si myslí, že by na mě neměli, netroufnou jsi etc.
4) Bohužel nejsem typ tzv radodajky a hlavne to nevyzaruju, takze pro muze je mnohem snazszi oslovit takove typy žen, ktere s nima budou hrat tyto hry nez me u které je jednoznačné, že pokud mě neohromí a nebude to fakt pecka - nema šanci a šanci fakt nema, protože na to jsem moc hrdá.

Resume: na jednu stranu je fajn, že tím takto odfiltruji hodně mužů, kteří za to nestojí a je pravda, že opravdu potřebuji muže, který mě bude převyšovat a který mě bude umět zkrotit, ale zase na druhou stranu mě někdy mrzí, když vidím holky, ktere jsou škaredší, huř, oblečené, nekultivované, ne moc vzdělané a kolem nich houf kluků tak si říkám jestli jsem to s tou prací na sobě kapanek neprehnala, ale zase na druhou stranu, snad to bude to, co mně i po klidne delsím cekaní prinese opravdu kvalitního partnera, který bude vyznavat stejne hodnoty jako ja, ale lehke to rozhodne není.
Takže holky nezoufat, smířit se sama se sebou, nebo co se nam nelibi na tom vic zapracovat a to ostatni prijde, i když vím moc dobre jak je samota tezka, ale skrze vetší utrpení přichází i větší poznání a to je to, co nam formuje zivot a snad i vyselektuje kvalitni partnery[Vsechny bezva holky, vycuhujici z davu, coz jsou tady vsechny po precteni Vašich reakci, moc zdravím a držte se.

Ahoj asi budu nejstarší účastnice co tady píše a možná né všechno jsem totiž nečetla.Je mi 28 a taky jsem bez přítele, žádní muži mě nikdy neoslovovali spíš mnou pohrdali a to hlavně na základce kde se všichni párovali jsem většinou zůstavala na ocet. Teď už je to od základky delší dobu a furt jsem sama a nevím kde bych se měla seznamovat do hospod moc nechodím, přátel mám pouze pár, ale kluci mezi nimi žádní nejsou a ještě přišla ta nemoc. Já myslím, že kdybych jakémukoliv klukovi řekla že jsem nemocná, tak zdrhne.

A to se divíš s takovým názorem? Kdo by chtěl šamana.

Reaguji na PardGalen: No nezlobte se na mě, ale tak to v životě jednoznačně chodí a tím utrpením mám na mysli to, že holky co nejsou vubec prumer proste to maji tezsi treba prave v te vetsi samote, ale zase je to může obohatit v jinych smerech a ukazat tu pravou cestu. Pokud mate životní zkušenosti, pořádné, tak moc dobře víte o čem mluvím.

Zdravím.

Reaguji na Chaerophyllum:
Však o tom píšu.

Reaguji na PardGalen:

Tak super.

Taky se přidávám do klubu mně bude letos 23. Taky jsem nikdy neměla vztah delší než 4 měsíce. U mě je největší problém se zamilovat. Zatím jsem byla doopravdy zamilovaná jen dvakrát a pokaždé to skončilo bohužel špatně, ale bez té chemie to u mě prostě nejde. Před několika měsíci jsem si začala románěk s jedním klukem - chytrý, hezký, zábavný, moc hodný.. skvělý kluk, do toho se určitě časem zamiluju, říkala jsem si. Nezamilovala jsem se. A když tam není chemie, nemám chuť na mazlení, líbání... fajn už byl jen ten sex. Nakonec to on ze mě vycítil a ukončil to sám.
Každopádně já doufám, že jednou toho pravého prostě najdu! I kdyby to mělo být ve třiceti. Někdo pozná toho pravého ve dvaceti, někdo později.. asi je to osud

tak se přece nebudeš do něčeho nutit Já jsem také sama, strašně mi to chybí takové to mazlení, ale věřím

No držme si palce!

Reaguji na Verunn: Verunko, možná se tím zbytečně jen trápíš..a asi je to pak i dost navenek poznat...takže i když jsi třeba krásná, chytrá, milá holka, tak z tebe můžou muži cítit nějakou nejistotu a radši s tebou budou kamarádi, než se pokoušet o něco víc a komplikovat si život...já být tebou bych se tím asi přestala trápit...žádné věkové hranice na to, kdy má kdo mít vztah a kdy ne, neexistují, takže se řiď hlavně sama sebou...navíc není to přeci jen o zájmu kluků z jejich strany, ale také tvojí...tj. asi jsi sama, protože jsi nepotkala někoho, kdo by tě uchvátil..a nebo pokud ano, tak o něj usiluj, dej mu najevo, že je ti s ním dobře a že se ti na něm třeba líbí "to a to" (nějaký kompliment na jeho schopnosti, ale pravdivě samozřejmě) a sama uvidíš, jak se to vyvine..netlačit hlavně na pilu ale pokud ani nikdo takový v dohlednu není, tak je to možná i tím, že nevíš, co hledáš a pak tě holt nikdo nezaujme, chceš být s nimi hned kamarádka a pokud chlap vidí, že ho žena nebere jako muže, ale jen jako kamaráda-parťáka, tak málokdy je to vyburcuje k tomu to chtít změnit...to by se do tebe museli fakt zakoukat, aby do toho šli..

takže být tebou bych neviděla problém v tobě jako neatraktivní dívce pro kluky, ale spíš v tvém přístupu..takže si zbytečně nesnižuj sebevědomí úvahami o tom, co je na tobě špatného, ale spíš zkus změnit svůj přístup..a hlavně se netrap tím, že teď nikoho nemáš..jakmile tyhle obavy hodíš za hlavu, začne z tebe vyzařovat pozitivnější myšlení a to druhé lidi láká..

tak pokud to nevychází chodit do společnosti se zadanými kamarádkami, tak vyrážej s těmi kamarády určitě mají nějaké další kamarády a tak budeš mít šanci poznat další muže a třeba tě nějaký zaujme...většina párů se stejně seznámí takto přes známé...osudové lásky v obchodním centru jsou spíše záležitost hollywoodských filmů a náhodná známost v baru také nemusí vždy implikovat lásku na celý život...ale kamarád kamaráda už trošku zaručuje, že by mohlo jít aspoň o slušného člověka, navíc nezadaného (jinak by ti ho kamarád takhle nepředstavoval), takže zkus jim třeba navrhnout, že bys ráda poznala nové lidi a jestli nemají nějaké fajn kamarády, které ještě neznáš

Ježišmarjá,místo litování se prostě vyrazit do ulic a hotovo,pobavit se..né za učelem,že za každou cenu z toho večera musím poznat chlapa na celej život...ale užívat si,bavit se s nima,neschovávat se,hezky se upravovat.Nadruhou stranu proč by si měla chlap začít něco se stydlivou,šedou myší,když je kolem něho plno krásnejch a usměvavej,sebevědomejch bab..a o tom to je..neřešit a konat.