30 let - pociťujete nějakou změnu nebo krizi?

Za pár měsíců mi bude 31 a mám pocit, že vlastně nevím, co od života chtít dál. Přítel mi říká, že je to normální, že to měl taky. Vše, co jsem zatím chtěla dokázat, jsem dokázala. Mám vysokou školu, žiji a pracuji tam, kde jsem vždy chtěla, mám vlastní dům, nádherný vztah a přitom se teď cítím jakoby ustrnule - kam jít dál, co si dál přát? Možná navrhnete rodinu, děti, ale to pro mě není něco, po čem bych vždy toužila, není to něco, za čím bych plánovitě šla. Spíš naopak, bývala jsem typ, který svatbu a děti odmítal a teď si teprve zvykám, že to asi v blízké době přijde. Chtěla bych pilovat jazyky, ale cítím se teď jakoby unaveně, nic se mi nechce, jsem ráda, když vymyslím a udělám počítačové přípravy do práce. Nejspokojenější jsem, když pracuji na zahrádce, chodím ven, nebo si čtu (čtu hodně duchovní a seberozvíjející literaturu, takže duševně nezaostávám, snažím se zlepšovat samu sebe jako člověka).
Cítili jste se podobně, případně přišli jste na to, jak tomu čelit, nebo to odejde samo? Přítel to tenkrát vyřešil tak, že odešel z práce (je nezávislý typ a nemá rád, když se po něm dupe). Mě zase moje práce celkem baví, i když někdy už jsem z ní unavená (8 let praxe na ZŠ) a nedokážu si představit, že bych z ní měla odejít.