"Příliš milující" partnerka

Reaguji na jirik:
Jiříku, chci ti ještě jednou moc poděkovat za rady, které tu dáváš.
A ráda bych tě poprosila o poslední radu v tom mém boji.. Jak se mám smířit s tím, že jsem "prohrála vztah"? Jak si přestat vyčítat to, že mi všechno nedošlo dřív, že jsem se sice snažila, ale až teď jsem konečně dospěla do fáze, kdy má moje snaha účinek.. Jsem za to samozřejmě strašně ráda, ale jak si přestat vyčítat a říkat si, co by bývalo bylo, kdyby se mi to podařilo dřív..? Prostě mám pocit, že jsem zahodila krásnej vztah jenom proto, že mi tak moc dlouho trvalo, přijít na to, co je špatně, a změnit to.. Že jsem to zkazila, zklamala, a už to nejde napravit.. Jsem mu moc vděčná, že si jeho dušička se mnou dala tu práci a dokázala to všechno se mnou podstoupit a dovést mě k poznání, naučit mě, co bylo třeba.. Ale zároveň vim, že kdybych využila nějakou z předešlých lekcí, které se mi v průběhu života nabízely, nikdy by tenhle vztah nevypadal tak, jak vypadal právě proto, že jsem se z předešlých lekcí nepoučila..
Jo, já vim, přijde jinej, kluků je.. Ale já mám ráda tohohle a i když to byl oboustranný neúspěch, nedokážu se smířit s tou mojí částí viny, která k tomu neúspěchu dost přispěla..

Reaguji na morgen:
a proč máš pocit, žes prohrála vztah? proč máš pocit, že je to prohra? přestaň to hodnotit a posuzovat, nevíš, k čemu je tohle všechno dobrý, kdy se ti tohle bude hodit jako zkušenost... er to rpostě tak, jak to je, buď v přítomnosti a neřeš "co by kdyby"... co ty víš, co je tady tvůj úkol? třeba tenhle vztah ti ke splnění tvýho úkolu nepomůže, proto musí přijít jinej vztah... a jestli spolu vy dva máte bejt, tak se k sobě vrátíte časem, až se oba "očistíte"... takže nic nemusí bejt ztraceno napořád... prostě přestaň posuzovat, hodnotit, obviňovat a trestat, vezmi si z toho ponaučení a žij dál, co má přijít to přijde a co se má stát, to se stane jestli má přijít jinej kluk, tak přijde, a třeba se budete mít tak rádi, jak si dneska ještě ani neumíš představit, a nakonec budeš ráda, že nejsi s timhle klukem, ať pro tebe udělal cokoli

Reaguji na jirik:
Víš, že jsem věděla, že mi napíšeš přesně tohle? Ach jo..

Tohle je vrchol, co bych potřebovala umět..

Jo, já vim, všechno má svůj smysl a většinu času jsem ochotná to přijmout. Ale pak se ozve moje racionální stránka, logika, analýza, a tyhle duchovní věci mi najednou nepřijdou zas tak uspokojivé vysvětlení.. Jak jsem psala, moje mozkové závity šrotují a neřešit, poddat se, přijmout věci takové, jaké jsou, a hlavě s důvěrou a vírou, že všechno ten smysl fakt má.. Jo, třeba se to poddá časem..

To mi kdysi taky říkala moje kamarádka - že všechno moc řeším a jdu na to přes rozum.

Když na sobě budeš pracovat, uvidíš, že to půjde. Všechno nejde hned. Taky mi to trvalo a i tak se někdy přistihnu, jak něco řeším, probírám ze všech stran, co by kdyby a tak. Pak si to uvědomím a řeknu si - nech to koňovi, ten má větší hlavu, stejně to teď nevyřešíš

No jo, no, holky a kluci - není to s těma vztahama jednoduché. Ti, kteří by něco měli řešit, to neřeší, a ti, kteří by naopak řešit nic nemuseli, to řeší. Dneska mi na to mamka řekla, že to takhle je, protože jinak by to bylo moc jednoduché - a taky nuda. No nevím...Někdy bych radši tu nudu.

no neni to skvělý, že si umíš poradit sama? že sama znáš "správnou odpověď? já vim, neni, když si člověk přeje dostat úplně jinou odpověď

takovejch je nás víc, vítej v klubu

jj, optimální stav

to jsi vystihla!

Reaguji na myself:
Asi tou vlastní zkušeností

no já ti nevim... proč máš pocit, že někdo by měl něco řešit? proč to posuzuješ, hodnotíš? v prvni řadě se soustřeď na svůj život a pak možná zjistíš, že nemáš čas řešit jiný lidi...

hmmm, přejmi od mamky ještě pár podobných názorů, a zaděláš si na "veselej" život plnej řešení neřešitelnýho...

Jo, je to supr

Hele, jak říkám, čistě teoreticky to dokážu přijmout, ale pak se ve mně probudí rozum a ten to smete.. Prostě se ve mně probudí ten "obyčejný člověk", který tyhle hlubší myšlenky neřeší a krize je zpátky..
Ale nejsem takový ignorant, jak se může zdát. Čtyři dohody jsem četla tak třikrát a teď je čtu znovu, i v divadle jsem na Duškovi byla, taky mám načteno Radikální odpuštění, Partneři a rozchody, a nebo knížku Ženy, které příliš milují (jo, to byla síla..). A pro odlehčení i ty šílenosti o klucích z Marsu nebo holkách mrchách, nebo 101 lež, kterou muži říkají ženám (a to byste nevěřili, jaká to byla bichle.. ) Ale evidentně všechno má svůj čas, třeba když jsem Čtyři dohody před rokem četla poprvé, byla jsem nadšená, ale nedokázala jsem to dovést do praxe. Ale při každém novém pokusu je to lepší a lepší

Nj, to je přesný... U jiných lidí mi to přijdě směšné, když něco moc řešej. A pak přijde řada na mě a dělám úplně to samé... Já se zase snažím osvojit si tu hlášku z filmu: Neřeš, nepřepínej a hlavně po ničem nepátrej

tak když se v tobě probudí rozum, tak ho zase uspi, třeba paličkou na maso ty nejsi tvůj rozum, tvůj rozum je jeden ze tvých nástrojů, které máš k dispozici... ty rozhoduješ, jestli budeš poslouchat svůj rozum, nebo tvůj rozum bude poslouchat tebe

a o tom to je, takhle to bude i s tim rozumem, když mu budeš dávat najevo, že rozhoduješ ty, a ne on

i tak se to dá říct

ahoj holky a Jiříku, četla jsem si všechny vaše příspěvky až do konce jedním dechem a docela mě mrzí, že diskuze nějak vyšuměla... můžu se zeptat, jak jste na tom, co nového, jak se u vás vaše situace vyvíjí? Moc na vás všechny myslím a držím palce...

Reaguji na annickaaa:
ahoj, u mě ohledně vztahů nic novýho, žádná milující partnerka změny jsou u mě v jiných oblastech, a ty mi samy o sobě dávaj docela "zabrat" a jak to vypadá s tebou? nahlídnul jsem do jednoho tvýho tématu a divim se, co všechno si nechaj některý holky líbit...