Už tu žijeme přes rok, byt jsme si krásně zařídily, přítel má super práci, ale já.....
momentálně už mám 4 práci zde, kde je to opět hrůza. v nějaké co mi slíbily nedodržely atd. teď jsem v kolektivu, kde na mě se na mě dívají přes prsty, že jsem holka z Čech, že jsem žila v Praze atd, Chovají se ke mě uplně otřesně, některé mě ani nezdraví a nevím proč, protože nic jsem tam žádné neudělala.
Nejhorší je, že tady s prací ani není na výběr, každý je rád za to co má, ale já v takovém kolektivu prostě nemůžu ani nechci dělat pokud je tam člověk s nimi 12hod zavřený, tak je to opravdu o nervy.
A další věc nemám tady žádné kamarády.
Snažila jsme se s přítelem o tom bavit, jestli by jsme se nevrátily zpátky žít do Prahy, kde máme kamarády lepší prac.příležitosti, ale on nechce, on tu má dobrou práci, máme zařízené bydlení, tak on už se stěhovat nebude. a přijde mi, že mu je uplně jedno, že jsem tady nešťastná... za kamarády mě samotnou nechce pouštět do Prahy, tak si tady občas přijdu jak ve zlaté kleci. Nechci od něj jít, ale občas mi přijde, že mi asi nic nezbude, protože si tady přijdu zahrabaná a bez nikoho... jedině na kom jsem tady závislá je můj přítel.
Ale mě přijde, že on vidí jen to, že se máme dobře, žijem si tady nadstandartně a to ostatní nechce vidět. Vidí to podle materiální stránky, ale ten zbytek....
Jak by jste takovou situaci řešila některá z vás?
- Úvod
- Přátelé
- Tipy a triky
- Recenze
- Diskuze
- Proměny
-
Bazar
- Katalog Bazaru
- Něco k tomu
- Obuv
- Kabelky, tašky
- Módní doplňky
- Šperky, bižuterie
- Hodinky
- Parfémy
- Kosmetika
- Co se nosit nedá
- Elektronika
- Knihy, časopisy
- Ostatní
- KOUPÍM
- Poptávkové inzeráty
- Černá listina
- Hodnocení uživatelé
- Katalog Bazaru
- Soutěže
- Články
A co teď? ? ?
Začala bych řešit nejdřív sama sebe : to, že si necháš zakazovat cestu za kamarády do Prahy není normální a to, že máš za rok už čtvrtou práci - na rovinu, to taky ne. Sice zcela plně chápu tvé pocity po přestěhování z Prahy do malého města ( počítám, že na Moravě ? ), ale jaksi odmítám uvěřit tomu, že by se na tebe lidi dívali přes prsty jen zato, že jseš z Prahy. Spíš jestli jim primárně nevadí něco jiné ve tvém chování - a pak se to jen poněkud hloupě nesvede na to, že "no vlastně jo, ona je z Prahy .. " 
Poslat SZNechce abych jezdila za svobodnýma kamarádkama, myslí si, že ho tam hned budu někde podvádět. Že s tím má špatné zkušenosti, ne semnou, ale s bývalou, která jezdila teda někam jinam... A prý se mám chovat jako zadaná žena, že on beze mě na víkendy sám taky nejezdí.
Právě, že já jsem v práci taková tichá a radši moc o sobě nic neřikam, protože znam baby... jsou drbny, ne že bych byla uplně sticha, ale opravdu si nemyslim, že bych některé něco řekla nebo tak.
A to pečlivé uvážení nezahrnovalo to, že je to maloměsto, kde nikoho neznáš, tzn. nemáš kamarády a ani si je tam nemusíš najít? Nevím teda jak jinde, ale třeba u nás (to je tedy dědina) se do kolektivu omladiny přistěhovalcům docela těžko včleňuje... (pokud ovšem nepřinesou s sebou do zapomenutých míst i nějaké zajímavé a potřebné know-how...
) a to nemusí být ani z Prahy.
A pokud si žijete nadstandartně... už to může být "průměrně žijícím" obyvatelům (tedy ve srovnání s vámi) toho vašeho města trnem v oku... závist a předsudky na vesnici či maloměstě... to bez sebe snad ani neexistuje
Tak já jsem z kraje byla nadšená a šla jsem do toho jak se říká po hlavě, věděla jsem, že to bude těžké, ale asi ne až tak....V Praze jsem měla skvělý kolektiv a v té práci jsem byla dlouho a tady mi právě docela fascinuje ten přístup těch lidí.
Reaguji na Mia06: No asi tak ti to řeknu. Jak se nejlíp zkamarádit a zapadnout mezi ostatní, pokud jde opravdu o jižní Moravu, tak to je prostě pravidelné pořádání chlastaček. Stačí, aby tvůj přítel pozval jednou pár lidí a pak už jste se všema velicí kamarádi a dveře se netrhnou (samozřejmě o opravdovosti toho kamarádství se teď nebavím... ale třeba alespoň jedna dobrá duše se ti mezi partnerkami těch kamarádů podaří najít)
To tedy za předpokladu, že to celé tam ještě nehážeš za hlavu. To, že tvůj přítel je odtamtud, ber jako velkou výhodu. Kdybyste byli oba dva cizí, bylo by to mnohem těžší.
Cituji vilima: A pokud si žijete nadstandartně... už to může být "průměrně žijícím" obyvatelům
Já měla "nadstandart" zato, že jim zbývá víc peněz, protože nemusí platit pražské nájmy apod., snad ten nadstandart až tak okázale neukazuje, že by jezdila do práce s-class mercedesem. Nebo ... ?
Píšeš, že přítel je v tom maloměste doma - nemá tam on nějaké kamarády a známé, že by tě mezi ně nějak začlenil ( jestli si s něma budeš rozumět, to už je druhá věc ... ) . A pokud jsi v práci moc tichá, tak se zkus trochu rozmluvit, můžeš se něco zeptat, případně něco pochválit, obrátit na žert, atd. Buď to vyjde nebo ne.
Cituji vilima: jde opravdu o jižní Moravu, tak to je prostě pravidelné pořádání chlastaček
Jo, pokud jde o severní, tak taky, ale zde bych se držela v hospodě a ne doma - ukazovat "nadstandart" a nechat si párkrát nablít do sedačky se asi moc nevyplatí 
No, zakladatelko, nebudeš to mít lehké
Mercedesem opravdu nejezdím do práce on už tady taky právě nikoho nemá jen rodinu, kamarádi se rozprchli do jiných měst za tu dobu co on tady taky nežil. Takže teď jsme si tu zbyly
Cituji dadabus: á měla "nadstandart" zato, že jim zbývá víc peněz, protože nemusí platit pražské nájmy apod.,
těm lidem v okolí je to ale přece jedno, díky čemu si žijí nadstandartně. Prostě se mají líp než ti druzí, navíc přijeli z Prahy, a to je pro ně směrodatné.
P.S. nechci se nikoho dotknout, sama jsem z vesnice (ale předsudky mě teda odjakživa dost sr.ly)
Cituji dadabus: o, pokud jde o severní, tak taky, ale zde bych se držela v hospodě a ne doma - ukazovat "nadstandart" a nechat si párkrát nablít do sedačky se asi moc nevyplatí No, zakladatelko, nebudeš to mít lehké
Mě přijde celkově, že ta mentalita je tady jiná.... já ani nevím o čem se s těma holkama v práci mám bavit...
Nikoho neodsuzuji a nikdy jsme nedělala nějaké rozdíly, ale přijde mi, že je to tady opravdu znát.
Reaguji na Mia06: Aha. No to je obecně jedna velká drbárna a továrna na falešné iluze a přetvářku.
A co ti tvůj přítel vlastně na ty tvé pocity říká, kromě toho, že tě nechce pustit do Prahy? Mluvíte o tom někdy? Já bych se ho na férovku zeptala, co by mi teda poradil, aby se mi tu líbilo, když tu nemám žádné přátele, ani nikoho z rodiny, a v práci nepříjemný kolektiv. Ať se tedy snaží, pokud nechce, abys mu utekla.
No už dvakrát jsem se snažila o tom s ním bavit, ale jako by o tom nechtěl slyšet a nebo mi usek, že jestli se mi tu nelíbí, tak že si můžu jít.
A vzápětí mi řekne, že nechce o mě přijít.
Podle něj tam musim vydržet dva roky, abych pak mohla jít na mateřskou, ale upřímě si tam nedokážu představit ani rok.
On je prostě tady spokojený, tak s tim nehodlá nic dělat.
