Asi si nejsem jistá

"Po čase mi došlo, že je to skvělý kluk, který vyspěl v dokonalého chlapa, který je zásadový, mohu mu věřit, protože vždy když potřebuju, je tu pro mě a já pro něho. Dnes už ho miluji a vím, že chci být s ním jak nejdéle to půjde. "

Bože tak proč dáš na klidně třeba nepřejícné názory ostatních? Lidi se nudí a melou blbosti Kašli na ně, nebav se s nimi o svém soukromí a plánuj budoucnost

Taky bych to tak viděla...a klidně bych si zpestřila měsíc nějakým výletem např. na slevovém portále wellnes pobyt na 3 dny s polopenzí...se dá sehnat za 2500 pro 2 lidi

Ahojky, nejdůležitější je to, co chceš Ty... " Vyprdni" se na kolegyně, ony tvůj život nežijí a do vašeho vztahu nevidí... Ty jsi řidičem svého života... A ostatní muži? Ti hlavně vždycky chtějí, to co nemůžou mít

Vidím to úplně stejně jako Mroskvička a Farahh. Nic jim po vás není. Stejně nemají dost informací aby ti mohly radit a ty chlapi v práci, no to je bez komentáře . Radím nesvěřovat se. Podle mne je třeba budování budoucnosti, bydlení mnohem hodnotnější, než nějaké rádoby užívání si.
Píšeš o něm moc hezky, tak si to nepokaž kvůli /možná/ závistivým "radám"

Kamarádky to vidí svým pohledem, který třeba časem změní - také se možná zanedlouho budou chtít usadit a pak budou toužit po podobném chlapovi, jakého máš ty. Jenže většina už třeba bude rozebraná...
Nechápu, kde berou tvé kolegyně jistotu tvrdit, kdo by se k tobě hodil nebo nehodil. Nic jim do toho není. Za to u těch kolegů to chápu, za ně mluví jejich postranní úmysly
Pokud vám to klape, nemá asi smysl moc řešit, jestli by náhodou vedle nebyla tráva zelenější. Možná se jen můžete pokusit žít trochu víc akčněji. Ono i cestovat se dá levně, když se člověk trochu snaží (levné letenky, spolujízda, couchsurfing...)

Proboha zůstaň s ním. Horší je, když jsi jako já 5 let s člověkem o kterém si myslíš, že s ním budeš navždy (některé tady si mě možná pamatují, tvrdila jsem to často) a potom zjistíš, že je vlastně uplně jiný, nerozumíš si s ním a co hůř- Ty píšeš, že se shodnete, že je spolehlivý a dokážete udělat kompromis a hlavně šetřit! Ten můj neumí ani jedno z toho. Byl taky můj první, předtím to bylo dítě a i já, jenže já měním své názory, řeším různé problémy a on ne, zůstal v tom dětském myšlení a hraje doma PC hry. Bydlí se mnou v dvougeneračním domku, s mými rodiči se ani nebaví ani nepomůže taťkovi, který má hodně práce. Jinak je strašně hodný, má mě rád, všude pro mě dojede, odveze, dokáže vyřídit ale jen když na něj tlačím. Jinak je líny, odmítá kamarády, kteří se na něj brzy vykašlou, nechce šetřit ani nic plánovat, neumí se pro nic nadchnout. Nemá žádného koníčka a já asi milion. Navíc taťkovi splácí už dva roky 15 tisíc, které mu půjčil na auto (mému taťkovi), což nechápu, protože vydělává docela dost na náš kraj, bydlí u nás skoro za nic, já bych to s jeho platem splatila za 4 měsice a ještě si odložila do kasičky bokem a teď mi poraďte jak se s ním rozejít, když nemá kam jít. Teď navrhl, že půjde do bytu někam s kamarádem aby tady neotravoval mé rodiče, protože ještě studuji a v červnu odjíždím na tři měsíce pryč, tak aby tady nebyl sám. Čekám na to trošku jako na vysvobození, že bude mít kde bydlet a já si nebudu vyčítat, že jsem ho vyhodila z domu. Omlouvám se, že si stěžuji v tvém tématu. Nechci aby to tady někdo řešil na úkor tvého problém ale chci ti tím ukázat, že mít spolehlivého chlapa, se kterým si rozumíš, který umí dělat kompromisy, dá se s ním domluvit, umí šetřit a je vám spolu dobře je super věc a nechej si ho

Zůstaň s ním. Pokud je to tak jak píšeš, je to určitě skvělý chlap. Kolik vám je, jestli se můžu zeptat? Já jsem s přítelem 4 roky, 3 spolu bydlíme. A teď z něho lezou názory, že svatbu nechce a že by se nikdy tak neponížil, aby šel třeba poprosit moje rodiče o mojí ruku a podobný nesmysly. Takže buď ráda za to, co máš. A kolegů si nevšímej, vždycky se najde někdo kdo si ,,rýpne" nebo bude třeba i trochu závidět

Děkuji Vám holky za názory jsem za ně moc ráda. S kolegy to vidím podobně jako Vy, i když je zvláštní, že se s nimi právě o vztahu moc nebavím, já vůbec nikde nemluvím o nás dvou, jen třeba ve smyslu, kde jsme byli, co jsme dělali o víkendu, ale osobní věci ne, to neděláme ani jeden, protože jsme se na začátku dohodli, že nebudeme náš vztah sdílet s jinými. On se bojí právě takových těch kamarádek, které budou říkat třeba něco ve smyslu:"On ti měsíc nedonesl kytku? Rozejdi se!"

Myslím si, že pokud spolu dokážeme mluvit jako dospělí lidé a máme vůči sobě úctu (nikdy jsme si neřekli něco hodně sprostého) tak nemám proč měnit. Jasně, že každý má třeba trochu jinou povahu, já jsem spíše společenská, on spíše občas introvertní, ale po těch letech spolu nacházíme nějakou společnou cestu, já se trochu zklidnila, on zase přišel na to, že společné výlety a občas nějaký ten strávený večer s přáteli mu dělá taky radost a obohacuje to život.

V práci jsem jenom oznámila, že se budem brát, tak to asi dost lidí zaskočilo, že se do něčeho takového ženeme. Mě je 25 a jemu 27.

Možná mě některé ženské v práci berou jako naivku, ale já to právě vidím jinak. Myslím si, že říkat si, že někde na mě ten dokonalý princ na bílým koni někde čeká by bylo o dost naivnější, než to, že jdu do manželství s chlapem, o kterém vím, že si s ním rozumím, umíme najít kompromis i přesto, že se občas rozcházíme v názoru, umíme se sobě omluvit, máme stejné plány do budoucna a hlavně vím, že si sám prošel předtím dost nehezkými vztahy a protože sám ví, jak to bolí, když Vás někdo zradí, věřím že by to nikdy neudělal on mě. Navzájem se učíme, jak spolu vycházet a myslím si, že oproti tomu, když jsme se poznali a každý jsme byli úplně jiní, jsme se teď sladili po těch letech a já cítím větší lásku, než na začátku.

Jediné co mě trápilo trochu bylo to, že mám pocit, že si moc neužíváme a že nám ten život trochu proplouvá mezi prsty díky tomu šetření, ale to vím, že trápí i jeho, i když na to asi není tak náročný jako já, spokojí se s málem, což by se mi taky někdy hodilo umět. Včera za mnou přišel a když viděl, že nemám dobrou náladu po práci, udělal mi kafe a řekl, že si založíme deník a budeme si tam psát, kde jsme všude byli a že začneme tenhle víkend a půjdeme si vylézt Sněžku... Nikdy nebyl romantik, někdy byl v tom doslova jak slon v porcelánu, ale čím déle se známe, tím víc mě překvapuje... Jen jsem chtěla vědět, jestli když náš vztah někomu popíšu, jestli to bude vidět podobně jako já, že to není jenom o tom, jestli se Vám podlamujou kolena pokaždé, když se na Vás Váš chlap podívá, ale je to i o těch dalších věcech, které jsou pro dlouhodobý společný život praktičtější a podle mě víc důležité...

Reaguji na Peg: To chápu, že tě musí štvát, mám kamarádku, která má podobný problém a a ještě k tomu všemu se musí o celý barák starat sama, protože přítel sedí u PC a na všechno má hromadu času. My třeba uklízíme doma oba, protože máme stejně náročnou práci, takže to prostě spolu sdílíme, akorát já dělám víc těch ženských věcí a jemu nechávám ty, u kterých nebudu mít pocit, že si nasazuju kalhoty a jemu zástěru...

P.S.: Jinak kamarád mi včera ještě psal, že se ještě nesmířil s tím, že si mě bude muset vyškrtnout ze seznamu případných budoucích manželek Takže u těch chlapů to beru s rezervou

Nějak nechápu, co lidi v práci překvapuje na tom, že se ve věku 25 a 27 let budete po šestiletém fungujícím vztahu brát. mě to přijde jako naprosto logický neunáhlený krok

Reaguji na Lana Desire: Mně přijde tvůj chlap super

Nechápu, co by se svatbou mělo změnit - jste spolu dlouho, věk máš podle mě zcela normální, peněz to moc stát nemusí. Nemyslím si, že by to mělo nějak ovlivnit to, jak moc si "užíváte"....

Co se týče cestování, tak to je pro mě fakt důležitý....my jsme i odložili pořízení bydlení na později a teď si nechali prostor na bezproblémový žití. Myslím si, že taky cestovat s dětmi (opravdu cestovat, ne se vyplácnout na pláž s tobogánem v Itálii) je obtížnější, ne-li nemožný. Takže kdy jindy máte cestovat než teď? Ale to si budete muset vše naplánovat sami. Pokud si na bydlení našetříte za tři roky, tak mi připadá, že vydržet se takhle krátká doba bez cestování apod. dá...

Reaguji na Willy.P: Nevím, asi to jsou lidi víc kariérně založení než já, kteří by to brali jako břemeno, děti si představují tak nejlépe až kolem 35 a většina z nich ještě dál studuje...

Reaguji na Lisa: No my se na děti těšíme, ale chceme taky toho hodně procestovat a zažít a když to nevyjde teď, tak se na staří vrátíme do garsonky a budeme jezdit

Trochu jsem nad tím přemýšlela a už asi vím, proč to lidi v práci tak zaráží, a asi je to to nejhlavnější, ale z nějakého důvodu mi to vypadlo z hlavy, asi protože pro mě to nic neznamená. Jediné, co o mě v práci vědí kolegyně je to, že přítel je můj první, co se týče sexuální stránky a asi si myslí, že bych si měla trochu vyzkoušet ještě něco jiného a tak... jenže já vím, že mi to za to nestojí, když vím, že jsem spokojená. Na začátku to tak nebylo, protože jsem se v tom sama ještě trochu plácala a styděla se a nemohla si zvyknout co se týče sexu na to, že se někomu otevřu a uvolním se, ale čím déle spolu jsme, tím víc si navzájem věříme a sex mě s mým partnerem začal víc a víc bavit právě proto, že už oba víme co komu dělá dobře a tak...

A je to i věc, co občas trápí přítele, bojí se, že bych ho mohla po letech začít podvádět, protože by mi došlo, že jsem si nic jiného nezkusila...

Nejsem si jistá, jestli dokážeš odhadnout z vymačkané pasty to, že na něm hledám chyby, tohle je v každém vztahu, časem ať chceš nebo ne, tě štvou věci jako poloprázdná krabice mlíka v lednici a odhozené ponožky, a pokud říkáš, že tohle není v normálním vztahu, tak mi to nepřijde upřímné. Ono nezáleží na tom, jestli tě to štve, ale na tom, jestli jsi schopná to neřešit, nebo jestli ten druhý je schopný s tím něco dělat. Říkala jsem to jako příklad, že jsme úplně normální pár, který řeší taky tyhle kraviny, které vlastně obecně nejsou v životě vůbec důležité, ale dokážem se nad to povznést nebo to pro sebe přestat dělat. O tom si myslím, že je vztah, ne o tom, kolik partnerů jsem v životě poznala. A ano znejistěla jsem, protože na mě působí to, že pořád sedíme doma a šetříme a taky to, že kolem sebe slyším hodně lidí, co mi víceméně našeptávají, abych to nedělala. Proto jsem znejistěla a taky proto, že já si myslím něco jiného, než moje kolegyně, tak jsem chtěla na to vidět ještě názor někoho jiného.

Nemysli si, měla jsem za těch 6 let spoustu možností, abych podvedla, je v mým životě pár chlapů, co to pořád zkoušej a jsou to hezcí chlapi, fakt že jo, ale mě to prostě neláká, nevím, jestli mi rozumíš, ale jsem teď šťastná, že máme sex dobrý, protože se známe, protože když se milujem jsme sehraní, a tohle bych při náhodným sexu stejně nezažila...

A ano, nemusí to být napořád a taky si myslím, že každý to občas má, že ho napadne, jestli tak, jak žije teď, je to to, co si přál, ale když nakonec přijdeš na to, že je to fajn, takže to neznamená že ho nemiluju...

Ale chápu, že můžeš mít jinou zkušenost, a taky neříkám, že se prostě nemůže v budoucnu něco stát, ale teď to prostě tak necítím, tak proč bych se měla rozcházet, když teď miluju...