Smazat

Asi stále padám ke dnu, až dopadnu, odrazím se, ale kdy to bude?

Jak se vyrovnat se ztrátou ,miminka, v 7tt? Budu znít jako blázen, ale to co me potkalo, beru jako trest za chovaní k mému manželovi. Nedokážu se vsak s trestem vyrovnat a proto prosím o váš názor... text je možná zmatený, píšu vše tak, jak to v danou chvíli cítím. Doufám, že mi vypsáni minimalne uleví od trápení.

Uvnitř mě se bije jedna emoce s druhou, vztek a úlevou, strach a pocit viny, utrpeni a mnoho jiných.. negativní bohužel převažují a nejhorší na tom je fakt, ze se to děje jen uvnitř, navenek už nedávam nic znát, a proč?

S manželem máme krásnou roční princeznu. Bohužel nam to pred paUvnitr me se bije jedna emoce s druhou, vztek a ulevou, strach a pocit viny, utrpeni a mnoho dalsich.. negativni bohuzel prevazuji a nejhorsi na tom je fakt, ze se to deje jen uvnitr me, navenek nedavam nic znat, a hned vysvetlim proc.

S manzelem mame krasnou rocni princeznu. Bohuzel nam to před par mesici ve vztahu skřípalo a já jsem si našla jiného, po chvíli se to provalilo, byla jsem zaslepená a chtela jsem pryč ze stereotypu. Sbalila jsem věci své i dcerky a nastěhovala se k tomu druhému. Nevím, jak ho nazyvat, jméno nedokážu ani vyslovit,budu o něm psát jako o ,,tom druhém,,.
První týden- pohádka, byla jsem jako na obláčku. Byla to láska jako trám... Dcera jej milovala. Říkala mu tati od začátku a sama od sebe..... On miloval ji a vidět je spolu bylo mým každodenním štěstím.
Chyběl mi můj manžel? Ano a moc, ale snažila jsem se jej vytěsnit jak to jen šlo a komunikovat jen kvuli malé.
Po týdnu harmonického vztahu s ..tim druhym.. se začal růžový obláček protrhávat, jeho chování se změnilo a stupňovalo k horšímu. Nechci popisovat detaily, ale některé chvíle nikdy z pameti nevymažu i kdyz bych moc chtěla.
Zlé chvíle převažovaly nad dobrými, přesto jsem byla pořád zaslepena a začla s nim po měsici vztahu řešit otázku vlastního ditete. Nevim kde se to ve me vzalo, ale touha mu dat dítě byla nepřekonatelná...
Stale jsme se ale hádali, kvuli vážným věcem. Často jsem plakala kdyz nebyl doma a přála si vratit čas... ale i tak jsme se o dítě snažili ...
hadky se vystupňovaly do takove míry, že v den kdy jsem zjistila, ze jsem těhu, jsem se rozhodla odejít a uprosit manžela at me vezme zpátky.
souhlasil.
ten druhý brečel a prosil, psychicky mě skrz nase ,dítě, vydíiral.
Odstěhovala jsem se s malou k manželovi, o mèm stavu vědel a nenutil me k zadne možnosti, byl rozhodnutý me podpořit tak ci tak.
Odjakživa jsem absolutně proti potratům a ocitla jsem se v situaci, kdy bych se vůči manželovi nezachovala zrovna hezky (zase). Jak by to vypadalo, kdybychom spolu vychovávali dìte, jehož otec je ten, za kterým jsem mu s dcerou utekla?
Několik dní jsem se nehla z bytu, utápěla se v depresích, nespala jsem, nejedla, utápěla se ve vlastních chybách a nenáviděla se za to, že se nevyhnu dni, kdy dobrovolně podstoupím potrat.
Udělala jsem chybu a ,mimi, pojmenovala. Mluvila jsem na ni, hladila ji a představovala si její pusinku, a takové myšlenky jsem střídala s myslenkami na potrat.
den D
byla uz jsem za ty dny vyčerrpaná, nejen psychicky.. tu chvili si pamatuji jako dnes...šla jsem pomalu k posteli, že se natáhnu na pár minut. Vzbudil me manželuv hlas. Nevim co rikal, vim jen ze jsem koukla na sva stehna a videla jak jsou od krve..
Hned jsem jela do nemocnice, pobyt popisovat nebudu, nicmene za par dni mi doktori konecne rekli co se stalo a v tu chvili nastal ten zlom.
tehotenstvi bylo mimodelozni, 7tt a Karolinka..... plod se sam z vejcovodu vytesnil..
ten druhy se mnou v tu dobu komunikoval stylem: to dite nesmi prezit, nechci ho ty moje dite mit nebudes. Apod.
kdyz jsem mu napsala jak to dopadlo, nadaval mi, ze jsem mu dite zabila svym nezodpovednym chovanim.
Nemela jsem silu mu po nekolika hadkach vysvetlovat detaily diagnozy.... potrebovala jsem jeho oporu a objeti,utechu,cokoliv.
Nic z toho jsem nedostala.
chtit toto po manzelovi vhodne nebylo, ale stejne me objimal a utesoval, snazil se at je mi lip.
ale ja to potrebovala od toho druheho, od cloveka se kterym jsem mela dite mit.
stalo se to 23.5... doted se nedokazu s tou ztratou a bolesti vyporadat, nedokazu to uzavrit a jit dal. Nemuzu to uzavrit sama, ale toho druheho bych uz nedokazala videt ani zdalky.
boli me to.
to co me dokaze utesit, je moje princezna, kterou miluji nadevsechno na svete.
Jenze neumim zapomenout na tu fazolku, ktera mohla byt stejne krasna jako ma prvni dcerka.
Proc se to stalo takhle? Kdybych potrat podstoupila sama, vyrovnala bych se s tim lip.
je to trest za to, co jsem udelala manzelovi? Trest za to, ze jsem mu odvedla nasi dceru ze dne na den a nechala ho se trapit?
Prejde me nekdy ta bolest, pocit viny, selhani ? Prestane me nekdy szirat fakt, ze me ten druhy nepodporil?
jak se mam s tim vsim poprat a zacit zit jako driv?
Chci at jsem pro dceru i manzela nejlepsi na svete..
Psychologa neradte=chci znat vas nazor na moznosti svepomoci..




 
arrow
profile_image
Beby
od 30. 9. 2009
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

Plně chápu tvé pocity, ptž jsem tímhle prošla v bledě modrým, jen na rozdíl ,že jsem s druhým mužem zůstala , ptž v té době už mé první manželství neklapalo a byla jsem v rozvodovém řízení (je to před 20 lety). Nepotratila jsem samovolně, jen prostě plod v 12 týdnu v děloze zemřel a musela jsem na revizi dutiny děložní (kyretáž)...
Byla jsem z toho taky špatná,ale všechno přebolí, chce to jen čas....a hodně jsem si říkala,že to osud prostě tak chtěl a prt to tak dopadlo....já si zase nadávala,že jsem v té době byla na lyžích (jezdila jsem opatrně ) a že jsem asi neměla lyžovat,ale lékařka me ujistila,že tím to prostě nebylo, že to prostě příroda nechtěla a šmitec...

Bud ráda,že máš krásnou holčičku, hodného manžel co při tobě stojí ve zlém a važ si své rodiny, časem to přebolí...me hodně pomohl sport ,kamarádka a změnila jsem práci, která me uplně pohltila(mé dceři v té době bylo 8 let) a samozřejmě "ten druhý muž", který si me i s dcerou vzal

Pokud to přeci jen psychicky nedáváš, nezbyde ti stejně nic jiného než vyhledat odbornou pomoc, ptž dcera potřebuje maminku,která funguje na 100%..

arrow
profile_image
MrsGekko
od 23. 7. 2015
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

Děkuju..
Vím, že se tohle prostě stává a má to i své důvody, dítě na svět přijít nemá a minulost nezměníme.
Já bych potrat podstoupila, nemohla bych manželovi zasadit takovou ránu, ale šla bych na něj ze své vlastní vůle a byla bych na tu chvíli připravená. Ale ono se už v počátku chytlo mimo dělohu a vypudilo se samo zničehonic v ty nejhorší dny. Selhala jsem, beru to tak... a ten druhý, se kterým jsem vše sice už předtím ukončila, měl být ten, co mě aspoň malinko povzbudil.. on mi místo toho vynadal do nezodpovědné ****, co mu zabila dítě..
Můj manžel byl ten, co mi přes to všechno byl oporou, přitom nemusel. Už o tom nemluvíme, nechci ať ví jak mě to bolí...
Taky trpěl, když jsem mu odnesla dceru a nechala prázdný pokojíček..
Nikomu jsem se moc nesvěřovala ohledně pocitů, jen jemu. To že se tady můžu vykecat mi trochu pomáhá, brečím jak želva.
háčkovala jsem miminku dečku, nedokončila jsem ji a schovala jsem ji s dudlíkem a ponožtičkama, chci se těch věcí zbavit, zatím na to nemám...
Nechápu, jak jsem se mohla za takovou dobu fixovat na fazoli, která byla počata za takových okolností s takovým člověkem...

arrow
profile_image
Beby
od 30. 9. 2009
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

Reaguji na MrsGekko:
Myslím že největší křivdu bereš jako ,že Tě ten "druhy" zklamal, nepodpořil a zadupal....
První krok bude ten,že na něj co nejrychleji zapomeneš a pak přijde uleva a klid...

Zkus to co bylo v Pažoutoj(me to teda pomohlo)...OLIVERE TY HAJZLEEEEE -vykřičet se z toho...

arrow
profile_image
MrsGekko
od 23. 7. 2015
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

Reaguji na Beby:
ano to je pravda, zklamalo mě jak se zachoval.
V tom smyslu v jakém to myslíte, jsem na něj zapomněla dávno.
A Olivera zkusím

arrow
profile_image
MrsGekko
od 23. 7. 2015
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

Reaguji na mroskvicka:
dítě bych si nenechala a na potrat bych šla, ale srovnala bych se s tím líp, než když to přišlo zničehonic, vysvětlovala jsem to výš.
Za manžela jsem moc ráda...

Nestačím se divit co se dokáže urodit v ženské hlavě. Máš očividně báječného manžela, ale ty potřebuješ podporu nějakého vo.la?? Buď ráda, že tě manžel vzal zpátky, ty si ho vůbec nezasloužíš ... Zamysli se nad tím, ona karma existuje a možná to máš opravdu "za to". Nic se neděje jen tak. Nikdo ti neublížil, ublížila sis ty sama, toto si uvědom, udělej tlustou čáru a začni žít.

Cituji MrsGekko: dítě bych si nenechala a na potrat bych šla, ale srovnala bych se s tím líp, než když to přišlo zničehonic, vysvětlovala jsem to výš.

Takže by ta tvoje fazole stejně nebyla, tak co řešíš? Prašť jak uhoď.

arrow
profile_image
MrsGekko
od 23. 7. 2015
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

Reaguji na Ciiicaaa:
o jeho podporu jsem stála v tu dobu.
a udělat tlustou čáru je právě to, co mi nejde, vrací se mi to a taky se bojím, že se to bude opakovat..

arrow
profile_image
MrsGekko
od 23. 7. 2015
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

Reaguji na Ciiicaaa:
nepřijde mi to prašť jako uhoď, ale to je věc názoru.

arrow
profile_image
Beby
od 30. 9. 2009
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

Reaguji na MrsGekko: co tím myslíš? .."že se to bude opakovat"...že budeš manželovi opět nevěrná?? Pokud tohle máš na mysli-tak se prober-ptž tohle je cesta do pekel..

Bud ráda za krásnou zdravou rodinu, kterou máš...

Cituji MrsGekko: vrací se mi to a taky se bojím, že se to bude opakovat..

Že zase za někým odejdeš? Tak to už jdi, v tom případě si svého manžela nezasloužíš.
A pokud myslíš, že se bude opakovat ten potrat - ano, je to možné, velké množství těhotenství v tomto raném stadiu bohužel končí samovolným potratem. U tebe věřím, že to bylo ještě znásobeno stresem, ve kterém jsi byla. Takže se hoď do klidu, ujasni si co chceš a nepřemýšlej nad tím co by kdyby.

arrow
profile_image
MrsGekko
od 23. 7. 2015
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

Nevera ne!
Mam na mysli mimoděložní těhotenství
Ale ovlivnit to stejně nedokážu, bohuzel.
Musim se snažit se vzpamatovat, a dát do kupy, ať v těch Bohnicích fakt neskončím

To, že jsi potratila je důsledek tvé psychiky, nikoli trest.
Nicméně,nějak nemohu pochopit, jak tvá malinká dcera, mohla úplně cizímu chlapovi říkat tati, když doma měla báječného biologického otce. To jsem fakt nepobrala.
Místo, aby ses trápila nad zaniklým těhotenstvím, by jsi se hodně rychle měla vzpamatovat, protože to je spíš výhra, než důvod k truchlení.

Teď jsem to pořádně přečetla - takže mimoděložní těhotenství!
Není co řešit.

 

Téma Asi stále padám ke dnu, až dopadnu, odrazím se, ale kdy to bude? je vyřešené (ukončené) - nemůžete do něj již přispívat. Tohoto stavu téma obvykle dosáhne, pokud nastane některé z následujících situací:

  • Příspěvky (rady, řešení) se v tématu začínají opakovat.
  • Příspěvky se začínají stáčet jinam, účastníci diskuse se původního tématu nedrží.
  • Téma je příliš široké, nově příchozí mají problémy se v něm orientovat.
Toto téma jsem založil/a, mohu ho tedy otevřít.
Své téma uzavírejte vždy (!) po úspěšném prodeji v Bazaru. Děkujeme!
Příspěvky
| smazat označené