Bez práce a bez domova

Sleduju tenhle příběh od začátku (kam se hrabe nějaký hotel paradise), no a konečně se taky rozhodnu přispět troškou do mlýna - ne však mou troškou Do takového srabu, jako jste vy, se může dostat každý. Moje kamarádka žila s přítelem v bytě, v podnájmu, pronájmu (rozdíly jsem nikdy nepochopila), oba dva byli na podpoře, podotýkám, žili tam asi půl roku, práci nemohli sehnat, ona krejčová on kuchař, ale bez praxe, nikde jej nechtěli, každý ví, jak školní praxe vypadá. Žili tak nějak, no žili. Chleba se sádlem, sem tam měli kousek masa, ale to fakt vyjímečně. Přestali kouřit, protože na to už prostě neměli. Aaaaale, jednoho dne přišlo vyučtování za elektřinu, doplatek 4tis., a ejhle, kde na to vzít a ještě splatit nájem. Holt si museli půjčit od rodičů, aby vše splatili, byt pustili, chlapec šel na nějakou dobu k rodičům a slečna se rozhodla, aby vztah zachránila, odjet jako au-pair. Co dostala, to spořila, fakt si tam nekoupila nic. S čím odjela, zase přijela. Byla tam necelý rok, naspořila si pěkných pár desítek tisíc, chlapec zatím sehnal práci ve výrobě, našli si byt, který později hypotékou odkoupili a nyní jsou spokojení. Taky to neměli jednoduché, ale vydrželi. A vydrželi, i když ona odjela.

Je to esej jak blázen, ale tím chci říct, že i ve 40 se člověk může dostat tam, kam nechce. Ale nechce to podléhat a brečet doma do polštáře, ale fakt něco dělat. Avšak k těm životopisům a odesílání. Osobní, či telefonický kontakt je vždy něco jiného, e-maily se prohlíží jako poslední.

Reaguji na Saga:

ty brďo, nádhernej příběh! tyhlety nouzí utužený vztahy jsou pevný jak ocel. taky to bylo u nás podobný, mě nikde jako nevyučenou nechtějí už rok a když přišel nedoplatek za drahej plyn přes zimu (drželi jsme si teplotu 16-17 stupňů) - no prostě starej kotel odešel a máme snad na právníka kterej to domácím doloží?
každá situace se dá zvládnout když na ni člověk není sám, snaží se a nebulí ve sprše

jsem si jistá že Boo se ubydlí v nějakým tom horským hotýlku a ještě tam s výhledem na krásný panoráma našetří do budoucna

Reaguji na MalinkaBoo:
jak to s vámi vypadá? myslím na vás a držím pěsti

To by asi MalinkaBoo nezakládala tuhle diskuzi, kdyby ji bylo jedno jak žije, ne.
Holky, koukáte moc na telenovely, ale život je o něčem jiném.
Konec konců, na to příjde i zakladatelka, až se ten její bohém nebude nějaký čas o ní schopen postarat, protože ruku na srdce, na čtyřicátníka nikdo nečeká s otevřenou náručí a na případnou hypotéku už je taky starý...
Ale máte pravdu, to je každého věc.

Naprosto souhlasím!
Lásky se člověk nenají a já osobně bych si nevzala za manžela nezodpovědného muže, který se neumí postarat ani o sebe, natož o manželku a případné potomky.

Tohle si taky myslím. Mě by teda docela zajímalo, jak by řešily ty dámy, které tu píšou, jak jsou peníze nejdůležitější věcí ve vesmíru, kdyby jejich partner/manžel přišel o lukrativní zaměstnání a nic by dlouho nemohl najít (např. kvůli zdravotním komplikacím) nebo mu zkrachovalo výnosné podnikání (což se v dnešní ekonomické krizi může stát komukoliv). To si jako při prvních finančních problémech ve vztahu hned budou hledat nového "perspektivnějšího" chlapa nebo jak to mám jako chápat? Takové ženské jsou k ničemu, neumím si představit, že by byly pro partnera oporou

Když je schopný partner, práci si najde vždy. To samé platí i v podnikání, neschopní nadělají dluhy a pak zkrachují.

Tak tomuhle názoru se musím tak leda smát. Že prý schopní podnikatelé nikdy nekrachují a nikdy se nedostávají do dluhů...hmm, to někdy nestačím žasnout, jaké "moudra" se tady člověk dozví
A to, že schopný partner si vždy najde dobře placené místo, je také nesmysl. I veleschopného partnera můžou srazit na kolena zdravotní problémy jakéhokoliv druhu

Ale tak nemyslela jsem to takhle doslova - a čas telenovel mám za sebou minimálně 20 let Už jsem to tu psala, peníze být musí a práce taky, to je jasné, ale pro mě prostě nikdy nebyly na prvním místě, prostě jsem si toho svého, i s tím jeho synem, vzala z lásky a je mi opravdu fuk, jestli bydlíme v garsonce nebo v baráku s bazénem - je nám spolu dobře

já nevím, já jsem nějak nikdy nepotřebovala, aby se o mě někdo staral, vždy jsem se o sebe dokázala postarat sama - nepotřebuju k tomu chlapa.
Se svým chlapem žiju, protože s ním žít chci a on chce žít se mnou

A co když schopný partner třeba -nedej Bože - vážně onemocní, bude potřeba platit doktora a operace a nevím co ještě - to ho v tom necháš a najdeš si jiného pracháče?

koukám, žes byla rychlejší

Já holky docela chápu. Sice je pro mě fin. situace partnera až druhořadá a pokud by se měl partner dostat do nějakého svrabu, tak nemám problém podpořit a pomoci, ale zase z druhé strany by mě iritovala představa partnera, který ani pořádnou snahu najít práci nejeví, případně rozhází ihned všechno a nemyslí na budoucnost. To mi bliká trošku červená kontrolka, že na něj v tomhle ohledu prostě nebude spoleh a až budu někdy potřebovat takhle podržet já (třeba na mateřské), tak že toho nebude schopen.

Takže nejde o výši částek na výplatní pásce, ale o zdravý přístup k hospodaření s penězi.

Myslím, že to žádná z holek netvrdí.
Jenže když pak příjdou děti a jejich potřeby, to se ve stanu špatně žije...

To ti chválím, ale já mluvím o rodině, dětech...v tu chvíli prostě partnera potřebuješ a nějaká romantika pod širákem je ti v tu chvíli celkem k ničemu.