Stala se ze mě troska a to úplně.Můj příběh začíná pohádkově.Našla jsem může svých snů,vzali se,koupili dům a nakonec jsem otěhotněla a porodila krásného syna.
Když jsem do vztahu šla tak už se stanovenými cíly.Jelikož pocházím z chudé rodiny,dá-li se to tak nazvat.Maminka mě vychovávala sama a dostala se do zdravotních potíží.V tu chvíli jsme byli chudí jak kostelní myši.Doslova a dopísmene!I když se máma snažila šetřit kde se dalo,nestačila na to.Dopadlo to tak že jsem neměla na cesty do školy(pocházím z vesnice,vzdálené od většího města 25km) a tím pádem jsem nedokončila střední.
Zpět k těm cílům.V první řadě jsem chtěla dokončit školu.Také jsem si přála,aby jsem se měla jen dobře a už se nikdy nemusela bát zda bude co jíst.
Nejdříve jsme se měli s manželem a synem dobře.Dopřávali jsme sobě i synovi všechno.Pak přišla strašná rána.Dům co jsem koupili se nám začal hroutit, tak z plánu že si nikdy nevezmeme žádnou půjčku sešlo a zažádaly jsme o půjčku na rekonstrukci.Tu nám však nikdo nechtěl poskytnout a my se jen divili proč.?Nakonec vyšlo najevo,že manžela matka ho zadlužila,lépe řečeno udělala podvod(naštěstí až po hipotece).Když přišla na to že je bez dluhů tak chtěla také peníze navíc.Manžel ji však řekl že není spolehlivá a nic pro ni brát nebude.A ona si poradila bez něj.Je to složitější,ale paní z banky co ji s podvodem pomohla je ve vězení.Svoji matce by to přeci neudělal a tak vzal za dluhy veškerou zodpovědnost.Samozřejmě ,slibovala jak bude vzorně platit,ale u toho také zůstalo.Nedořešila se jedna věc a vyplula na povrch druhá.Tentokrát už nám stály u dveří vymahači.Opět jeho matka udělala podvod(po telefonu).A i když na ní manžel podal trestní oznámení,vzápětí ho stáhnul.Vše zkončilo na našich bedrech.Aby k exekuci nedošlo vzal si další půjčku.Často jsme si musely půjčit na pleny a sunar.Lednice byla stále prázdná.A dům chátral dál a dál.
Teď sedím na křesle v skoroprázdné místnosti.Prodali jsme většinu nábytku aby jsme měli co jíst.Mám rozbitou pračku a na opravdu prostě nemáme.Manžel je v práci každý den od rána do večera,stejně to nestačí.Problém je v tom ,že platíme vše včas a žádný program oddlužování nám nepomůže.Sedím 24hodin denně doma se synem.Nemám sílu na nic.Nikdo se semnou nebaví,protože sejde z očí sejde z mysli.Dříve jsem mohla dát dvacku za autobus a dojed za kamarádkou.Teď je to skoro rok co se zamnou nikdo nepřijel.Nemám se komu svěřit..
Jsem jako chodící mrtvola,kruhy pod očima my lemují půlku obličeje.Nevíme jak z toho ven,možná až za osum let až bude vše zaplaceno.Manžel šel žádat o konsolidaci,bezúspěchu.Kdyby jsem alespoň mohla do práce,ale malého do školky nemohu dát a babičku máme daleko.
Strašně se stydím,za mě i manželovo rodinu.Nikdo nám nechce pomoc a vlastně se ani nedivím.Jsem bezmocná a v depresích.Tak strašně mě bolí když syn pláče,že chce nové autíčko ,kterým tady jezdí sousedovo syn.Nemůžu mu ho koupit,nemůžeme jet na dovolenou,nemůžeme navštívit zoo.Proč?Protože jsme poctivý?Přemýšlím jaké by to bylo kdyby jsem tu nebyla,už jsem tak zoufalá.Opravdu jsem přemýšlela nad sebevraždou.K čemu takoví život?Strašně mi chybí sednout si s někým na kafe a popovídat si,chybí mi výlety za mojí mamkou,chybí mi normální život.Nebýt mého syna asi by jsem to už vzdala.Koho by však volal když se zraní nebo špatně probudí.Slovo ,MAMINKO,mě drží na živu.