Bojím se samoty po rozchodu

Záleží na tom jak za to můžeš ty ..jestli by to šlo nějak napravit aby se to vrátilo všechno do starejch kolejí a bylo to ok)..Jste spolu 2 roky tak to přece nehodíte jen tak zahlavu..skroo vždycky se dá najít řešení

Sedět doma nemusíš, ne? Já bych si být tebou našla brigádu, vyděláš si peníze, koupíš si něco pro radost... Já myslím, že pokud to neklape, je rozchod lepší řešení než čekat, co bude a trápit se. Můžeš jet třeba i do zahraničí, poznáš nové lidi... Nesmíš vidět jen tu černou stránku věci. Hlavní je se zabavit

Jde o to, že moje city jsou úplně v háji, nic k němu necítím a přijde mi poslední dobou, že spolu jsme jen ze zvyku. Myslím, že on to má podobně, ale nechce si to přiznat, tvrdí, že mě furt miluje...je to začarovaný kruh, nevím jak z toho ven

Ještě bych chtěla podotknout, že je mi 18 a asi od 14 let jsem měla delší vztahy, pouze asi s jednou 3 měsíční pauzou, kdy jsem byla sama, takže já jsem vlastně k takovému tomu "samotnému" životu nepřičichla od té doby co jsem v pubertě

Reaguji na Karolinaa:
Já vím, jenže mě přijde, že to ani neumím - zabavit se . ..

Reaguji na jennynka001: Aha,no jestli je to tím že už k nemu nic necitíš a seš si tím jistá tak lepší je se rozejít.Ale nemůžeš vedět jestli to tak má i on ,příjít ti to možná tak může.tak si sním o tom zkus promluvit a uvidíš.Držim palce

Reaguji na Verus123:
Děkuji moc, no, já jsem se s ním o tom snažila už mnohokrát bavit, ale nikdy jsme vlastně k ničemu nedošli, on se vždy začne rozčilovat a já se pak také naštvu, a pak se udobříme...a stále dokola...
Jak to má on to doopravdy vědět nemůžu, ale jsem jeho první vážný vztah, ty bývají vždy plné "fiktivní lásky" a nakonec se ukáže, že to byl jen zvyk. (hlavně když už to nějaký čas neklape)

Taky jsme se rozešli s přítelem po 3,5 letech... Byli jsme jenom spolu, nikam jsem s kamarádkama nechodila. A po rozchodu mi začaly psát, jestli někam nepůjdeme, atd... Našla jsem si i brigádu, a od února budu pendlovat jenom mezi školou a brigádou a občas vyrazím někam na diskotéku. Nejdřív jsem taky nechtěla být sama, ale myslím si, že to bude nejlepší, aspoň do léta. Chci si vydělat peníze na notebook, na dovolenou... Tímhle teď plním svůj čas a připadám si i šťastná, až na pár výjimek

Já bych chodila pořád někam pařit,na diskotéky a tak třeba tam narazíš na někoho nového

Tak jasně, ale abych chodila sama? ...jsem sice docela pařmenka, ale nedokážu si představit, že bych někam vyrazila sama

Tak o to teď nějaký čas určitě nebudu stát

Vztahy mi nějak neklapaly, přilepila jsem se na jednoho vola.. Bála jsem se být sama, tak jsem trpěla. Suma sumárum, přišla jsem o značnou částku peněz, ztratila rok života, přišla o kamarády, skončila se školou (kterou teď dodělávám)..

Sice to u tebe nejspíš neni tak hrozný, ale jestli vám to neklape, rozejdi se s ním, nějakej koníček se vždycky najde

no tak se té samoty neboj, protože se žádná nekoná. konečně budeš mít zase čas na svoje kamarády a na svoje záliby.

Bojíš se že po rozchodu se nedokážeš zabavit a nebo prostě váháš protože si nejsi stoprocentně jistá že rozchod opravdu chceš, ale když se nad tím zamyslíš: pokud vám to neklape může to ukončit přítel a ty si popláčeš v obou případech tak proč se trápit zbytečně dál.. určitě jsi ještě mladá a nikde není psáno že je to láska napořád. Vztah ukonči, najdi si nějaké zájmy vyraž s kamarádkama a uvidíš že ti bude fajn a možná potkáš někoho nového. A jestli máte s přítelem v "osudu psáno" že máte být spolu tak spolu můžete být třeba zas za nějakou dobu. Tak se toho neboj

hlavně dělej vše pro to, aby jsi byla šťastná, na tom záleží nejvíc! Nové začátky jsou vždycky těžké, ale věř, že jakmile překonáš nejhorší počáteční období, tak pak už to bude jenom lepší! Neseď doma, choď sportovat, do kina, na výstavy, se psem... nejhorší je utápět se sama ve smutku a pořád nad tím přemýšlet! Držím palce

Tak se přidávám a tak trochu tě jdu i podpořit. Mám naprosto stejný problém Jsem s přítelem 4 roky, před ním jsem měla také vážný vztah (4 roky) a teď přemýšlím o rozchodu. Nikdy jsem nebyla sama...dokonce i když jsem bydlela v podnájmu tak s kámoškou. A teď chci být sama. Mám z toho hrozný strach, jsem hrozný cíťa a častý depkař takže mám neskutečný strach. Nejhorší je, že si hledám bydlení kde budu sama...momentálně totiž bydlím s přítelem a byt je jeho. Naprosto tedy chápu jak se cítíš a nevím co poradit. Ale být tebou našla bych si nějaké koníčky. Také to mám v plánu. Začnu chodit na hodiny tance nebo něco ulítlého, co jsem vždy chtěla Mám kocoura, tak alespoň nebudu sama...nějaký mazlíček určitě pomůže...
ŽIVOT JE BOJ

Romčula: tak teď si naprosto popsala mou situaci, jsem na tom úplně stejně

Reaguji na PetraH.:
Opravdu? A už po rozchodu nebo o něm přemýšlíš?
Já se na tu samotu svým způsobem těším

Je to jako bych to psala já. Jsem s přítelem 2 roky a teď jsme se rozešli, mou i jeho vinou. Pocity a názory, co píšeš, jsou jak z mé hlavy, takže se k tomu nemusím víc vyjadřovat. I já budu ráda za ty odpovědi od slečen. Hodně štěstí i tobě

Holky, chodila jsem s klukem dohromady pět let. S tím, že ve čtvrtém roce jsme měli tří týdenní rozchod, protože se se mnou rozešel kvůli jiné. To nikdo nepochopil. Po těch třech týdnech za mnou dolezl s prosíkem. Rok na to se se mnou ze dne na den rozešel.
Taky jsem měla vždycky strach, že budu sama a nevím co všechno. Při prvním rozchodu se se mnou začali víc bavit spolužáci ve škole, byla jsem uvolněnější a prý se mnou byla větší zábava. Bylo to i tím, že jsem nemusela hned po škole domů a čekat na něj jako husa.
Díky němu jsem ztratila kamarády, zájmy... zůstal mi jen hloupej internet u kterýho jsem seděla od nevidím do nevidím a on vlastně taky, vůbec si mě nevšímal. Troufnu si říct, že s ním se ze mě stala troska. Můžu si za to sama - nechala jsem to zajít tak daleko. Školu a maturitu jsem zvládla tak tak... psychicky jsem byla na dně.
Po úpném rozchodu za mnou jezdil kamarád, který mě podporoval. Chodila jsem za kamarádkou a vykecávaly jsme. Dala jsem si dohromady trošku život. Začala jsem dělat to co mě baví. Nemusela jsem se ohlížet a prosit ho jestli někam můžu jet, jestli mi půjčí auto - takový extrém určitě nemáte
Teď chodím s tím kamarádem, dělá to co bejvalej nikdy nedělal - všímá si mě.
Věřte tomu, že rozchod není konec světa.... a rači to skončit po dvou letech, než se pak trápit, že je jich třeba už těch pět. Občas lituju toho, že jsem ten vztah po půl roce neskončila, když jsem věděla, že nemá budoucnost a čekala jsem tak dlouho.
Navíc, zatím co on získal díky mé rodině práci, kde si slušně vydělává (nejen tím zákoným způsobem), má díky mé rodině auto, tak já nemám nic - motivujeme to a snažím se o to víc. Přitom si říkám, že na každou svini se voda vaří a jednou dojde i na něj.

Myslím si, že strach ze samoty (bez partnera) je problémem nedocenění sebe sama. Prostě vztah by neměla být závislost na tom druhém ale mnohdy to tak bereme, a nedokážeme pak bez toho druhého být. Pokud se rozejdete, vykašli se na to co bylo. Buď teď jen sama pro sebe. Užívej si života a sebe sama. Jdi třeba sama se sebou na rande Je to třeba směšné ale jako funguje to Holky a nic není tak černé, jak vypadá. Někdy právě ta samota po rozchodu přijde vhod.

Reaguji na Elienka:
Sama se sebou na rande? To zní ulítle... v dobrém slova smyslu To jednou skusím

Tak můžeš na prázdniny třeba odjet někam do zahraničí pracovat. To by jsi si netroufla? Vyčistila bys hlavu, utekla daleko od místa, které ti přítele připomíná a měla nějaké zážitky.

Tak jsem velmi překvapená jak nad tím dopředu přemýšlíte i když jste tak mladé . Já jsem určitě mnohem starší, vůbec jsem se samoty nebála a po x letech odešla od manžela. Samota mne velmi překvapila, vůbec jsem nepočítala s tím že to bude tak hrozné. Osamělé večery, víkendy protože většina někoho má, společní přátelé chtějí být nestranní .Najednou Vám začne připadat že to nebylo tak strašné a že jste mohla vydržet. Je to těžké. Prý je to ale nutné .Že prý je třeba se od toho člověka odpoutat. Ano chtěla bych aby litoval, změnil se a abychom byli spolu , ale určitě vím že bych nechtěla aby to bylo stejné jako poslední období. A tak čekám až to přejde..Já nemám dost peněz a tak na aktivity nemohu ani pomyslet. Navíc ta zima mi nedopřeje ani procházky. Těším se na léto, čtu serfuju na netu, cvičím - občas koukám na filmy, plánuju co všecko se bude dát dělat v létě. A věřím že pokud chce člověk něco lepšího musí se na to připravit a změnit se a tak na sobě pracuji. a ráda bych si s někým tady o tom povídala jak jsme čím dál krásnější a štíhlejší a chytřejší..a jak je nám dobře i samotným na čas..

Strach ze samoty dokážu velice dobře pochopit. Každý vztah člověka změní a změní mu i jeho život. Člověk dělá některé věci jinak, nebo dokonce dělá i nějaké jiné věci a na to si zvykne. Zvykne si na ten běh života, tak jak teď ve vztahu běží. Ale stejně, tak jako si jednou zvykl na tenhle nový život, zvykne si zas i na ten další nový život. A tím dalším životem může být třeba nový vztah. Věřím, že teď možná ani nemáš pomyšlení a chuť zažít nový vztah, nebo poznat nové lidi. Ale věř mi, že ten rozchod pro tebe bude osvobozující a nabije tě energií k tomu poznat nové lidi. Myslím, že v každém případě, by je lepší se rozejít dříve, nežli ještě později. Jsi mladinká a mám ještě mnoho času potkat pořádného chlapa. A já si myslím, že každý na světě si zaslouží najít si pro něj dokonalého partnera pro celý život. Teď přemýšlíš nad tím, že nevíš co budeš dělat, až budeš sama, ale veř, že po nějaké době se z tebe vyvalí tolik energie, a budeš mít chuť do tolika věcí, že nudu ani neucítíš. Lidé se potýkají s jedním problémem. Ve většině případů, je ani nenapadne, že ho mají, v jiných případech o tom vědí, ale nedovedou s ním bojovat a jen ve velice málo případech s tím dovedou bojovat. Každý komu už tohle došlo, si tu onu věc představuje jinak. Já jsem si ho pro své potřeby popsala takhle. A pokud to někomu přijde hloupé, prosím nevyjadřujte se k tomu, je to jen má představa a v mnohém mi pomohla. Celý život mi na rameni sedí skřítek. Nechce tam jen tak sedět a nudit. Někdy to na něj přijde a je dost škodolibý, jen abych ten život neměla zas tak jednoduchý. Našeptává mi co bych měla, či neměla dělat. Třeba tam sedí a říká "tohle by jsi neměla dělat, co když se ztrapníš...". Nemá žádné jméno, protože jmen by mohl dostat hodně. Někdy bychom mu mohli říci strach, jindy zase nízké sebevědomí, lenost,... V tvém případě strach. Problém je ten, že jen málo lidí, kteří si uvědomí, že jim ten skřítek na rameni sedí, ho dokážou vytáhnout za nohu, podívat se mu do obličeje a říct, teď táhni! Teď se rozhodnu sama, jak je správné! Kvůli tomuhle skřítkovi už jsem promarnili mnoho šancí, které jsme kdy měli. Nepromarni tu šanci z toho bludného kruhu vyjít co nejdříve. Pokud nemáš odvahu mu do obličeje říct, ať táhne, což se ti nedivím, to je obtížné a chce to hodně času přemýšlením sama o sobě, pokus se ho alespoň oblbnout. Vyprávěj mu pozitiva,... Myslím, že by jsi mohla začít tím, že když ze vztahu odejdeš, najdeš si partnera lepšího, který tě bude opravdu od srdce milovat a bude si tě vážit, Možná ti na jen na slova neskočí, takže ho budeš muset přesvědčit i prakticky. Začni třeba vařit. Ale s myšlenkou, že to děláš proto že jako dobrá kuchařka snáz obstojíš ve vztahu. Protože dámy, co si budeme povídat, láska prochází žaludkem. Začni hrát třeba na nějaký nástroj. Vždyť jak je pěkné, když pak můžeš přítelovi něco krásného zahrát. Začni s nějakým sportem, aby jsi pak mohla říct přítelovi "hele, já ráda hraju...., co kdyby jsme to chodili hrát spolu". Zajímej se o přírodu, ať pak můžeš přítele okouzlovat vyprávěním o fauně a floře, jistě ho to bude zajímat. Můžeš začít dělat něco neobvyklého, co nedělá nikdo z tvého okolí. V této oblasti pak budeš za perlu a ještě ti to tím zvedne sebevědomí. A veř, že když to budeš dělat jakoby "pro budoucího přítele", nejen že se nebudeš nudit, ale budeš se na vztah tak těšit, že ti už ani pak nepomyslíš na to, co bude, až budeš sama. A hlavně tímhle snad obměkčíš toho malého skřítka na tvém rameni a dá ti na nějaký čas pokoj. Snad aspoň od tohoto problému. Na závěr bych chtěla říct, že sama o sobě a lidech hodně přemýšlím. Od doby, co jsem si skřítka uvědomila a není to zas tak moc dlouho, jsem se mu postavit a do tváře mu říct, ať mě teď nechá být, dokázala jen párkrát. Ale naštěstí většinou vymyslím něco, čím ho obelstím. Ale opravdu moc mi pomohlo, že jsem si ho uvědomila.

Měla jsem a stále mám ze samoty po rozchodu taky velký strach. Ale už jsem věděla, že vztah co jsem měla s přítelem nebyl udržitelný, strašně jsem se s nim trápila..Trvalo mi hodně dlouho než jsem se k tomu odhodlala, ale nakonec jsem v sobě našla dost síly a o víkendu jsem se s ním rozešla. Tyhle dny po rozchodu jsou sice katastrofální, je mi strašně smutno a tak, ale vím, že jsem udělala správnou věc. Člověk musí především myslet na to, aby byl šťastný on sám, jestli to tak nemáš, tak bych ti taky radila se rozejít. Neni to nic příjemného, ale všechno jednou přebolí. Možná by ti prospěla i změna prostředí, já taky uvažuju, že bych někam vycestovala na nějakou dobu, vždycky mi to pomohlo když jsem nevěděla kudykam a nebyla jsem šťastná. Přeju hodně sil!

ja jsem se před Vánoci rozešla s přítelem po 3 letech. bylo to sice težký období, hlavně ty Vánoce, ale zvládla jsem to. Sice je mi i teď občas smutno, ale pořád lepší než se po jeho boku pořád trápit, být nešťastná atd. Hodně mi pomohly kamaradky, kterým jsem se furt vykecávala. A taky jsem u toho zjistila, že kamarádka o který jsem myslela, že je ta nejlepší, tak mi nepomohla tolik jako ty ostatní. Džím palce a přeji hodně sil, ať to zvládneš

Jedna dobrá rada, nebuď ženou která potřebuje chlapa... Buď ženou bez které chlap nedokáže být A to ostatní přijde samo. Má zkušenost

krásně řečeno

jen tak nějak přemýšlím,jak se to praktikuje?

Také se bojím samoty. Mám teď šílené dilema láska vs. rozum. Miluju ho, jenže to prostě pro vztah asi není vše...Trápím se. Potřebuju důkazy lásky, nestačí mi to jen slyšet...