Čím dál víc chci dítě i když to situace ještě nedovoluje

Nutno podotknout, že ona to zvládla a ty práva vystudovala. Pak si udělala i advokátní zkoušky. Akorát učit se se řvoucím dítětem v postýlce asi není úplně to nej... proto ta "hlídací" babička.

Hm to je možný...někdo je mateřský typ od "mala", někdo chce honit kariéru, nebo prostě chce se mít v budoucnu dobře...Oboje mi k sobě nějak nepasuje, člověk není robot...

My to berem i do budoucnosti Co jako? Je jí 23 let. 6let bude ještě studovat. To jí bude 29let. Pak co? Pak bude mít práci, která ji nebude příliš naplňovat, protože začátky jsou těžké. Musí se někam vypracovat a získat nějakou praxi. To jí bude 35let a pak konečně dostane tu práci, po které touží... To se na ni vykašle a půjde na mateřskou? To těžko

Já si hlavně myslím, že tady nejde ani tak o délku vztahu ani o to, že jsou moc "mladí". Tady jde o to, stanovit si především své priority... O to, co je v dané době důležitější, jestli dítě nebo škola... nebo obojí.

no jo, ale to je přesně ono, jaká je optimální doba na to spolu chodit, než si pořídit dítě? Píšeš tady, že rok je málo, ale tak snad za rok přece poznám, jestli s tim člověkem chci mít dítě nebo ne? Píšu to proto, že sama jsem se zachovala špatně, mám špatnou zkušenost, u mě to bylo 9 let a teď si říkám, jak jsem mohla být tak strašně blbá. Jenže kdyby měl člověk ve 20ti ty zkušenosti, co má teď...

To rozhodně...rozmyslet si jestli oba studovat tu školu, kdo kde vezme peníze (?) to tady nebylo nějak řečeno...

Za rok můžeš poznat, že to dítě s ním chceš, ale za rok taky nemusíš úplně toho člověka poznat... Já nevím, já bych s tím člověkem chtěla něco zažít/prožít více situací abych věděla, jak se v dané situaci chová, jaké má slabé stránky atd, prostě co od něj čekat... Ale je to jen můj názor...Já např. první rok přes růžové klapky nevidím neslyším a jsem zamilovaná..Ale zase neříkám čekat deset let, člověk by měl mít jasno tak po 2 letech...a jestli bude mít jasno ještě další rok, tak proč ne?

Hlavně tady ještě nebyla řečena jedna podstatná věc a sice - chce teď dítě i tvůj přítel? Pokud ano a jste přesvědčeni, že to i přesto nějak zvládnete - směle do toho. Pokud by ale měl přece jen nějaké ty pochybnosti, tak bych do toho asi nešla. Ono by se totiž mohlo stát, že by ti to přítel pak vyčítal a nakonec by jsi mohla zůstat sama s dítětem na krku. A co pak. Vím, je to hrůzná představa, ale v životě je nutné počítat i s tím nejhorším.

Tak holky mají pravdu. Ono není rok málo, ale jelikož spolu nebydlíte, nemáte společnou domácnost, tak ten vztah není takový, jako kdyby jste spolu bydleli. Společné soužití je úúúúplně o něčem jiném

nevíme taky, jaké mají oba rodinné zázemí. Ovšem jestliže slečna chce do 29 studovat, tak zřejmě dobré, protože ani ona nebude žít ze vzduchu. Nevíme, co přítel a jeho rodiče. Třeba by rodiče do začátku pomohli a šlo by to (pozor, nemyslím to tak pověsit se jim na krk i s dítětem a nechat se živit), ale myslela jsem jen nějakou pomoc, půjčku do začátku nebo nevím jak to nazvat. Já sama si to nedokážu představit, jelikož vejšku nemám a nikdy jsem po ní ani netoužila, je mi zrovna těch 29, být v tomto věku závislá na rodičích z důvodu studia.

Ano, to je hlavní. Co na to přítel?

Tak spolu musí zkusit chvíli žít společně, to je fakt. A někam se nám Pajula vytratila, takže nemůže naše spekulace tady poupravovat na pravou míru, jak to teda všecko doopravdy je

Souhlasím. Ono spolu rok jenom "randit" a rok bydlet, je docela rozdíl.

Aha, přehlédla jsem že spolu nebydlí....Tak to po tom není o čem spekulovat, nejdřív se oťukat při společném soužití a pak nastávají ty další záležitostí co jsme zmiňovaly...
Ono občas chtít nestačí, opravdu Já jako malá hrozně chtěla psa. Nikdy jsem ho nedostala a to jsem to hodně pláčem vynucovala. Teď psy nemám ráda a nechtěla bych ho ani za nic...Takže, choutky a chtění se taky občas mění

Přesně tak... Vždy bude něco...

Otázka spíše je, jestli touha po miminku rovná se představy o načančaném spícím miminku, kafíčkách s ostatníma maminkama a podobné pohádky. Jestli je brán v potaz fakt, že dítě je především zodpovědnost, starost a svým působem i dřina. Samozřejmě to nevylučuje to načančané miminko a podobně. Znám spoustu ženských, co touží po miminku a jejich představa o starosti končí výběrem barvy kočárku a dětského pokoje.