Cítí se taky někdo tak sám?

Holky, já na tom byla podobně, když jsem se přistěhovala do Prahy, přišla jsem si tu hrozně sama. Pár kamarádek jsem tu měla, ale ty mají partnery, tak jsem si přišla, že je nechci otravovat se svojí depkou. No a jak jsem tak seděla doma a litovala se, tak mi došlo, že jsem vlastně úplná *****. Když mi zrovna nikdo nepíše, tak to přece neznamená, že nemůžu napsat já! Tak teď když mám náladu, vymyslím nějakou akci a vždycky na to někoho svolám a je to super!
Pokud nemáte kamarády, tak si budete muset nějaké najít. Nikdo to totiž za vás neudělá. Zkuste chodit tancovat, do různých kroužků, tam je nejjednodušší se seznámit, protože už máte společný zájem. Já jsem se tak seznámila s dobrou partou a vždycky, když jsme po tréninku vyrazily ven, skvěle jsme se bavily a vím, že bych mohla kterékoliv z nich napsat a jít na pivko. I na brigádě se občas utvoří dobrá parta.
Prostě, vykašlete se na sebelítost, nasaďte úsměv a vyražte do společnosti. Dělejte něco, co vás baví a určitě najdete lidi se stejnými zájmy!

Jo, je to hrozné, ale v podstatě je to v člověku, ostatní to jen odrážejí. Pamatuju si, jaké jsem mívala stavy já, opuštěná, nikde nikdo a teď? Mám kamarádky a dokonce si myslím, že mě mají rády. Zní to absurdně, ale koupila jsem si tenkrát knihu od Louise Hay "Miluj svůj život". Nejdřív mi to nešlo, nosit s sebou zrcátko a říkat si do něj-jsi fajn a mám tě ráda---divný. Ale pak jsem si uvědomila, že ta osoba v zrcátku je dobrosrdečná a taková, no drnda, a věrná duše a nejdřív mi bylo samy sebe líto a pak jsem si řekla,že by mohl každej oblíznout, kdyby měl kamarádku, jako jsem já a že jsem doopravdy fajn. A začaly se dít věci! Je to už dlouho, takže teď to tak neprožiju, ale od tý doby se všechno změnilo. A pak je ještě dobrá Zdenka Jordánová, dělá něco jako kurzy, je to dost podobné, až na to, že vás o tom, že jste milé holky přesvědčí někdo zvenku.

Rai
Víš to je jednoduché když je ti 18, ale čím si starší je to horší....máš práci nebo školu nebo obojí zaráz, takže nemůžeš furt někde courat; na "kroužky" nebo zájmy, kde se dá určitě seznámit, to souhlasím, musíš mít finance aby sis to zacvakala (což už může být a často je problém) a opět onen čas; ozvat se první taky člověk může o tom žádná, ale taky už přijde někdy blbé pořád otravovat kamarádky, které mají své přítele a tak nějak se pomalu začínají usazovat. ...

Petulaa
Souhlasím já studuju VŠ mám k tomu práci (kde jsem přátele opravdu nenašla) a zkloubit to dohromady je někdy poměrně náročné natož se věnovat ještě jiným věcem (jinak jsem aktivní člověk mám ráda sport, fitko a pořád bych něco vymýšlela...jenže není moc s kým a není čas a kolikrát i penízky)...Jinak jsem ráda, že se kolem mě něco děje jenže ted je zkouškové a na člověka to prostě padne jak je sám jen s učením a je vůbec rád, že se od toho šrocení na chvilku utrhne a jde se třeba projít.
Jinak dřív jsem občas také někomu napsala jenže jsem si až po delší době uvědomila, že o to nikdo moc nestají (pořád nějaké výmluvy atd.) ...Jinak já už plánuju nedávno jsem se seznámila s holčinou přes seznamku, která je taky sama a v létě jdu na na brigádu takže snad poznám nějaké lidi a udělám si přátelé...i když s mojí uzavřenou povahou.uvidíme

Petulaa
Mě je 25 a řešila jsem to před několika měsíci. Těmi "kroužky" myslím cokoliv, to byl jen příklad, že já narazila na dobrou partu třeba právě při tancování. Ale může jít třeba o cvičení, nebo o nějaký klub přátel umění, člověk může kamkoliv občas chodit vypomáhat...
Vím, že najít si na něco čas je těžké. Já mám vš, práci a chodím dobrovolničit do galerie, takže taky nemám moc chvil nazbyt.
Jde ale o to, že pokud se člověk cítí sám, vyrazit mezi lidi prostě musí. Vymyslet něco, co se dá ve volných chvílích podniknout a vsadím se, že někoho zajímavého potká. Nejhorší je sedět doma a litovat se. Já si tím obdobím taky prošla a nic dobrého z toho nevzejde...

Rai
Já vím cos tím myslela, mám takovýchto zájmů spoustu, ale jsou to věci, které stojí peníze, takže si je mohu dopřát jen občas (sport, tancování, hudba - koncerty, různé kurzy). Neříkám, že sedím doma a lituji se, taková puťka zase nejsem. Na druhou stranu jsem člověk co se pomalu seznamuje, nejsem ten typ co hned baví celou skupinu nebo je ho všude plno, takže si kamarády dělám dost pomalu. No a zbytek je o tom co píšeš - škola, práce, málo času, málo peněz. Prostě jedno s druhým.
Ale věřím, že bude líp, musí

Ahoj holky,
tak se taky přidávám. Mám po maturitě a přijímačky před sebou. Mám pěkný nervy s tím, že se asi nikam nedostanu a není tu nikdo, komu bych to mohla říct. Mám plno známých, ale ne takový ty opravdový přátele, takový ty, jak se ve všem podporují, podnikají spolu něco a podrží se, když je nejhůř. A je to blbý, chtěla bych se nelitovat nebo nesedět doma a říkat si, že by mohlo být líp, ale není to tak. Sedim doma a chci se připravovat na přijímačky, ale nějak to nejde, je mi totiž strašně ze všeho smutno, hlavně protože nevim, jak to bude dál a taky protože při mě nestojí nějaká upřímná a dobrá kamarádka.

Ano, já se taky cítím hrozně sama. Dnes dokonce byly i nějaké slzičky, po dlouhé době to na mě dolehlo. Bude to ještě horší vzhledem k tomu, že za krátký čas odjíždím do zahraničí, kde už nebudu mít ani přítele ani rodinu

No holky, přidávám se také do klubu Rázně jsem ukončila jednu etapu svého života, za což jsem strašně ráda. Ale zůstala jsem sama Přitele sice mám, ale je to trošku workoholik a podniká, takže každý den návraty večer, plus práce o víkendu

lucicek19
haha,ten boxovací pytel je super nápad!já hodně poslouchám three days grace,evanescence,emilii autumn,linkin park,rockovou hudbu,tam ty texty jsou alespoň o něčem,pak taky plumb,red...je víc takových kapel.

Ahoj, přidávám se k Vám...U mě je to bohužel způsobený tím, že jsem hrozně nedůvěřivá a hodně dlouho trvá, než si někoho pustím k tělu a začnu mu věřit - tím pádem působím namyšleně, je to taková moje obranná slupka. Kamarádky mám jen v práci a to díky tomu, že tam spolu trávíme hodně času a poznaly, jaká opravdu jsem. Ze školy jen pár kamarádek, se kterýma si jen občas napíšu. Jinak jsem se přestěhovala za přítelem na malé město, a přestože jsem tu už přes dva roky, tak kamarádku tu stále nemám.

teresa
tak alespon, že máš dobrou partu v práci.. to taky hodně dá..

Já vím a za to jsem ráda. Práci se ale snažím hledat v místě bydliště, kde vlastně žádnou kamarádku nemám, takže to pro mě bude dost těžký...

Taky se přidávám, také to na mě občas ,,padne"... U mě je to hlavně dáno asi tím, že nemám přítele a nedávno jsem si prožila zklamání s jedním klukem, se kterým mi bylo fajn, ale nečekaně zklamal Přátele mám, ale občas ani to nestačí. Navíc i báječné rodiče, resp. teda mamku. Ehm, možná si nemám až tak na co stěžovat, ale přesto všechno se někdy nepříjemně sama cítím... Pomáhá mi se zaměstnat, teď zkouškový, o prázdninách brigáda, dovolená, bakalářka... Snažím se vyjít si ven, udělat si radost, poznat nové lidi. A když to na mě padne říkám si, že to překonám a zase bude líp.

jj tak momentálně jsem na tom podobně, jsem v zahraničí, hodně daleko od kamarádek a rodiny, jsem tu 2 dny tak doufám že to bude lepší...je to asi 30 lidí, jsou skoro všichni velice přátelští ale já se svojí povahou prostě mám problém (jsem spíš uzavřená a málokoho si pouštím k tělu...) no a ještě k tomu je tu určitá jazyková bariéra takže to taky na náladě nepřidá...no jak jsem psala, doufám že se to zlepší