Co s miminkem? ?: (

Reaguji na Rééza: Hele každá si představuje svatbu, zamilovaného partnera a vzorného tatínka. Ano z růžového snu najednou může být noční můra, ale uvědom si, že jsi ženská a jsi tady od toho aby jsi to dítě přivedla na svět. Ve výsledku ženská chlapa vůbec nepotřebuje. Je tolik žen, které dokazují, že se dokáží o dítě postarat. Horší je to jen s financemi, ale to si hold někdo musí zvyknout, že se taky maká a že život není jen kalení. Živit sebe je síla natož živit sebe a dítě, ale zvládnout se to dá. Pokud se ti vyloženě nechce tolik makat, tak si najdi jiného otce. Každý chlap je jiný a někteří jsou hold zbabělci a někteří naopak dokáží to dítě přijmout za své. Řekla bych, že hodně lidí to strašně zveličuje. Dříve lidé také rodili jedno dítě za druhým a bylo to naprosto normální. Teď jsi za exota zvlášť pokud máš dítě dříve než před třicítkou. Podle mě v tom nejsou peníze, ale pohodlí. Lidi si radši koupí do každého pokoje televizi, než aby se dělili s dítětem a je smutné, že takto uvažují i ženy. Není se čemu divit, že muži čím dál tím více opouští těhotné ženy, když není žádná autorita v rodinách ani k sobě samotné. Ženy mužům jen dokazují, že zbavit se povinností není až tak složité. Většinou na úkor rozhodnutí toho partnera jdou na potrat a pak z toho mají výčitky. Dítě není překážka. Je to záhul hlavně na začátku, ale pak je to na tobě jak si to zařídíš a jak si to vychováš. Najdi si jiného partnera, který zabezpečí rodinu a má rád děti.

Ale odpověď je vcelku snadná... Sílu v sobě najdeš, protože prostě budeš muset. Určitě máš ve svém okolí svobodné matky, vždycky to zvládnou. Stojí to za houby, ale zvládnou.

Na druhou stranu, dítě má mít rodiče, které ho chtějí, má to být důsledek lásky, která lidi spojuje k sobě. Tvé dítě se narodí jako někdo, kdo je přesný opak. To není dobrý start...
Ale samozřejmě i tak se dá.

Radit nebudu nic, tvá situace je těžká a hraje v ní roli každý detail, který neznáme.
Snad jen jedno - ať se rozhodneš jakkoli, pak si za tím stůj.

Ano, s tím se setkávám poslední dobou bohužel dost často. Na semináři jsem se skoro pohádala se spolužákem, který pronesl, že "když si ženská neumí ohlídat, aby neotěhotněla, tak to neni jeho problém" - no kde to jsme? A pak honí ženský na potraty (viz. tvůj ex). Budu držet všechny palce, ať dospěješ k nějakému rozhodnutí, které tě udělá šťastnou, ono se může stát něco vždy - i kdybys teď partnera měla, nikde není psáno, že bude navždy. Lidé někdy zůstávají s dětmi opuštěni, bez partnera a musí té situaci čelit, také nedají dítě/děti do děcáku, protože na ně najednou jsou sami. Věřím, že jsi silná, když dokážeš v takovéto situaci ještě rozumně uvažovat a zvažovat a podle toho jak píšeš, nejsi žádné mladé tele, které by nedokázalo vychovat dítě. Přeji hodně štěstí

Holky, hodně tu píšete miminko versus kariéra, peníze. Jak může někdo s takovou jistotou vědět, že se mu podaří nějaká úžasná kariéra, nebo naopak bude celý život chudý pokud bude mít dítě?

Zakladatelka potrat nechce tudíž já bych na jejím místě nešla. Ale co mně zaráží - hodně lidí co znám (dnes už ve věku spíš 45 - 50 let) mají jak dobrou kariéru, jsou úspěšní v oboru, vydělávají, a přitom děti tehdy měli okolo dvaceti. Vždyť se to nemusí vylučovat, pokud je někdo šikovný tak se myslím uchytí, pokud není, tak mu ani ta bezdětnost nějaké peníze nezaručí.

Tvůj přístup a rady vychází z Tvé zkušenosti, ale já to stejně nechápu - pokud už jste byli ve fázi plánování svatby (ta se většinou za pouhé 2 měsíce nestihne) a Ty jsi zjistila těhotenství, nevidím důvod toho potratu. Když to hodně zjednoduším, tak lidé se přeci berou, aby měli děti (většinou je plánují alespoň do budoucna) - vím, že teď jsem hodně na hraně a a spousta z vás bude psát, že tak to není (ano existuje spousta bezdětných manželství), ale je to od dávnověku ten nejsilnější důvod.

V Tvém případě se naopak divím, že ten manžel se nezlobil z toho důvodu, že neměl možnost spolurozhodovat.

Doufám, že nejsem nijak necitlivá, nebo tak, ale vzhledem i k tomu jaks to napsala tak vypadáš se situací zcela vyrovnaná Jestli jsem se ale dotkla citlivého místa, tak se omlouvám, vím, že ženy v mém okolí to prožívají spíš zcela opačně než Ty, o to víc mne to zaujalo.

Nerozumím tomu o to víc, že dítě jste tak jako tak plánovali a máte, takže z dlouhodobého hlediska je přeci jedno jestli je o dva roky mladší či starší, ne?

To samé si myslím i z pohledu zakladatelky, ve 22 letech je ideální biologický věk, a pokud ví, že jednou dítě chce, tak pro mne by naopak bylo jediné řešení si ho nechat.

Argument finanční situace je sice napováženou pokud nemám pomalu sama co do úst, ale na druhou stranu, kdo může vědět, že pro příštích 18 nebo 26 let života dítěte bude mít stále stejnou a dobrou životní úroveň?

Důvod pořídit si dítě v určitou dobu proto, že teď má muž dobré peníze, daří se mu v podnikání, atd. mi připadá stejně chabý, jako si dítě z důvodu peněz nepořídit - kdoví jestli úspěšný podnikatel do 2 let nezkrachuje a nebude mít naopak dluhy?

Vždyť by to znamenalo, že by chudí lidé - lidé s nižšími příjmy by pak snad ani neměli mít vůbec děti - a do této skupiny bohužel v našem státě nepatří nějaké sociální případy, ale například lékaři či sestry v nemocnicích, učitelé, nebo vědci...

Teda musím říct, že jsem šťastná, že moje maminka neuvažovala jako zdejší většina a to potratem, protože bych shnila někde v kýbli potom co ji muj ,,otec,, v těhotnou v 19 letech opustil To neměla ani podporu v rodičích, ale zabojovala a vychovala mě jak nejlépe uměla a jsem ji za to vděčná
Mimochodem když mi byly 2 roky seznámila se s mým tátou který mě vychoval jako vlastní, takže šance na tu spokojenou a šťastnou rodinu tady je vždycky ikdyž se to nemusí zdát

Reaguji na Minette:
byla jsem se situací vyrovnaná velmi rychle.Já dítě ještě nechtěla a byla to souhra náhod.Prostě se stalo a můj nastávajíci se k tomu postavil stylem "fajn,zvládneme to" jenže já jsem poněkud jiná a neplánované početí byl pro mě šok.Takže jsem s tvrdohlavostí sobě vlastní řekla kategorické ne a na interrupci bych šla i kdyby měl po ní následovat rozchod.Ale následovala svatba,která byla skutečně naplánovaná během jednoho týdne pro dnešní snoubence nepředstavitelné viď?V květnu jsme řekli vezmeme se a v červenci byla svatba,první volné datum.
Chtěla jsem si nejprve vyzkoušet jestli s tím člověkem dokážu žít v jedné domácnosti a až pak eventuelně mít děti,ne se rozvádět po pár letech protože by byla svatba z důvodů těhotenství.Tři roky testování byly dost tak jsem pak v klidu otěhotněla.
A to,že dnešní 45 letí měli děti ve 20ti a přesto mají kariéru ta doba tenkrát byla trochu jednodušší co se startu na pracovních pozicích týkalo.

no to koukám teda

Jo, kdyby to tu psal někdo jiný, tak jsem stoprocentně přesvědčená, že kecá

Je to ale velmi netypické, jsou ženy, a myslím, že jich bude asi většina, které si řeknou, jaké by to dítě bylo? Dnes už by mu bylo ... let, dnes by mělo narozeniny. Já sama se obávám, že patřím mezi ně, ikdyž jsem si to na vlastní kůži nezkoušela, tak Tvůj příklad se psem - na mně velmi sedí.

Ale moji rodiče neměli nic když se brali, naopak se jim začalo dařit až když mi bylo nějakých ?10 - 12? (nevím přesně), no a právě nedovedu si představit, že by čekali až budou mít peníze - pořídíme dítě, naopak se hodilo, že dítě už bylo odrostlé a samostatné.

Zakladatelka ale s tím tak vyrovnaná není, zdá se. Tady v Tvém případě Ty sama za sebe jsi to chtěla, u ní to spíš chce partner.

Ale velice často je tu odsuzována situace, kdy je muž "násilím" vmanévrován do role otce, když si žena nechá dítě co on nechce, nebo hůř schválně nevezme pilulku. Co ale ta situace, kdy on by to dítě chtěl, a žena jde na potrat, nabízí se - není to stejné? Asi bych se obávala do budoucna výčitek ze strany partnera. Tvůj příběh si dovedu představit snad pouze když by nastávající nebyl otcem dítěte (jako to bylo v Soukromých pastech), ale jinak je to pro mně stále takové nelogické.

Reaguji na Minette:
zajistit svatbu nemusí trvat rok.Vybrat místo na svatební oběd + objednat koláčky a další nesmysly k jídlu pro hosty,nechat vyrobit oznámení,poslat oznámení s pozváním,pořídit šaty,objednat kytky,určit datum a zajistit na radnici,zajistit auta + řidiče,rezervovat místo na večerní party a je to.
Jinak byl to velký rozdíl mít dítě ve 23 než v těch 19ti měli jsme za sebou několik společných dovolených,dost nachozeno po barech a dalších zábavách,měli jsme byt,věděli jsme co společně chceme a jak společně hospodařit,vydrželo to do teď
Nevím zda by vydrželo manželství,kde by bylo hned dítě.Možná ano,ale já to tak nechtěla.Chtěla jsem pro oba stejnou možnost případného odchodu ze vztahu,kdyby neklapal.Po třech společných letech jsem už věřila,že by to mohlo být na dlouho.Potřebovala jsem taková "zadní vrátka".

Reaguji na Minette:
Fakt nejsem taková coura těhotná jsem byla se svým partnerem.
Ale on už mě rok a něco znal,takže věděl,že pokud jsme řekla ne nechci,tak je to opravdu ne a přes to vlak nejede.
Máme jedno dítě s tím jsem souhlasila a předem věděl,že žádné další už nebude.Mně jedno stačí a pokud by chtěl ještě nějaké,tak si musí najít jinou ženu.Na štestí má hodně podobný postoj k životu jako já a ten případný rozdíl je vyrovnán tím,že mě prostě má rád.Tak nejdsou žádné třenice vždy se nějak dohodneme.

Slečna zakladatelka neměla moc šťastnou ruku při výběru partnera a sama ví,že dítě nezvládne.Má morální zábrany a taky s ní cloumají hormony což je někdy na škodu věci člověk by měl v zásadních rozhodnutích používat rozum a ne city.

Díky za vysvětlení, už nějak víc rozumím - dokážu se vcítit. Já to brala spíš takhle - až jednou budu 80ti letá babička, tak ikdyby to mé manželství zkrachovalo po roce, pěti nebo dvaceti letech (nikdo nevíme) - byla bych proto radši, kdybych děti, vnoučata neměla? V tom stáří to vidím možná jako ještě podstatnější než jestli mi manželství vydrželo do konce.

Vím, že představa o životní úrovni dnes je jinde, ale jako k zamyšlení to taky je, ono se dá vyjít i s málem a každý se musí asi sám rozhodnout, co má pro něj opravdovou hodnotu.

mně se tohleto odkládání dětí interupcí vůbec nelíbí. Holky jsou kariéristky (neříkám, že zakladatelčin případ) a ženou se za penězi, které ve valné většině mít stejně nebudou. Anebo další oblíbený argument - dnes jsou jiné možnosti, než byly dřív. Kolik z nich potom ty možnosti využije..
Spousta dětí je šťastnějších s chudými rodiči, než těch, které mají dostatek finančního a materiálního zabezpečení, ale žádný cit.
S vyprošováním peněz od kluka bych taky měla problém, já jsem na to moc hrdá, raději bych jedla vzduch, než abych si od něj něco vzala.

Takže jsi schopná převzít zodpovědnost, jen když s Tebou v tom bude i ten kluk? Nechci Tě soudit, to vůbec ne a je mi jasné, že se nakonec musíš rozhodnout sama.
Moji rodiče měli ségru při studiu medicíny (tatínek byl téměř u konce) a s podporou rodiny (není to myšleno tak, že by je živili) to zvládli. A nebylo to v Česku, které je k matkám poměrně vstřícné, ale ve státě, kde je sociální politika pouze nejasnou iluzí ve snech sociálně znevýhodněných

To takhle vůbec nebylo myšleno, jen by mi to přišlo logičtější .

No jo, jenže s tím zvládnutím, to je opět hrozně nepředvídatelné. Já vím, že to nejsou ideální podmínky, co slečna má, ale mně se vždycky vybaví ten černobílý film se Šafránkovou - teď nevím, jak se to jmenuje.

Reaguji na Minette:
Dá se vyjít s málem,ale v situaci,kdy máš tři děti,jejich otec přijde o práci a ty vyděláš 10 tisíc,je krize a práce málo.Najednou ti roste dluh na nájmu,na elektrice,na plynu,děti potřebuji jíst a taky sem tam nějaké boty,bundy a tak,škola chce peníze na pomůcky,mhd průkazky taky někdo musí platit pak nastává zoufalství.Mám takový příklad dnes a denně na očich v sousedství.Říkala jsem té dotyčné "jedno dítě ti stačí" byla hrdinka,že jich klidně uživí víc.Dnes mi často říká jak byla blbá neb ona to není sranda.Děti nejsou pořád malé a čím jsou starší,tím vyšší náklady.Řeči typu když se chce tak to jde jsou sice hezké,ale mimo realitu.