Co s miminkem? ?: (

Myslím si, že nejít na potrat bude hrozná chyba pro tebe i pro tvé dítě. Vem si, že nemáš partnera, evidentně nemáš žádnou finanční rezervu, svou rodinu máš velmi daleko, musíš platit nájem, jídlo pro vás oba, peníze po otci nechceš, nechceš ale ani vysávat svou maminku. Upřímně, kde na to všechno chceš vzít? Já bych dítě za těchto okolností mít nemohla. Ale na druhou stranu mi už teď na to mimino přidáš velmi fixovaná, takže pro tebe může být stejně zničující ten potrat. Dobře si to rozmysli, i když na mě působí, že jsi se už rozhodla.

Děkuju všem, které mi tu přejí hodně sil a správné rozhodnutí.

A také jsem se dívala na ten dokument a nezlobte se, ale ta Lucie je opravdu trochu extrém, tak špatně snad na tom nebudu. Přemýšlela jsem už i nad tím nejhorším možným scénářem a většinou stojím nohama pevně na zemi, ale pevně doufám, že zas tak mizerně bych na tom nebyla. Už jsem promýšlela všechny možnosti od A až po Z snad i pozpátku a stále více se přikláním k možnosti si dítě nechat. Je mi líto, že to bude další miminko bez otce, ale když jím být nechce, nedá se nic dělat. Nutit partnera nemůžu, ale myslím, že jednou stejně bude litovat, že odmítl svou rodinu. Mám ještě pár dnů na promyšlenou a sepisuji pro a proti, pomalu dělám plán, jak by šlo vše vyřešit. Budu to mít zatraceně těžký, ale myslím, že můj život konečně dostane smysl a směr. A i kdybych neměla nic, bude tu ten malý človíček, který mě bud potřebovat a já pro něj udělám vše.

Reaguji na Rééza: Drž se, myslím, že děláš dobře !

Reaguji na Rééza: Jsi chytrá holka, gratuluju

Zvaž dobře, jestli vůbec nechat partnera zapsat jako otce dítěte. Pokud po něm nebudeš chtít žádné peníze, vůbec bych to nedělala. Budeš pak nucena řešit střídavou péči či víkendy ikdyby si tatínek vzpomněl až za deset let, dítě ho třeba do té doby neznalo a ani k němu nechtělo - tak na to bude mít nárok. Mimo to, je ti dvaadvacet, a je dost pravděpodobné, že si jednou partnera třeba najdeš, pak je i případná adopce a vše snazší.

Neříkám, nepovolit mu styk, ale takhle ta práva budou jen v Tvých rukou. A byť tu někdo napsal opak tak věř, že ten nebiologický otec často může být daleko lepším než biologický.

Vůbec jsem v pořadu 4vtom nechápala, proč se Lucie tak mermomocí snaží ho jako otce dítěte uvést.

Chápu, že to myslíš dobře i s ohledem na jednodušší situaci v případě, že si najde do budoucna partnera.Ale já bych to asi neudělala, i přes všechny těžkosti a teď nemluvím o fin. situaci, ale dítě může být vážně nemocné, což bohužel nelze ovlivnit a bude potřebovat pomoc.

Nechápu jak to myslíš - pokud by šlo o nějaké dárcovství, tak nepředpokládám, že otec, který se k dítěti nehlásí, tak jak tomu bylo například u té Lucie, by byl ochoten podstoupit třeba odběr kostní dřeně.

Naopak se ale přes děti dá mstít, komplikovat tomu druhému život, on i otec, co nemá zájem většinou jen tak svolení k adopci či k tomu aby dítě mělo jméno po jiném chlapovi nedá (ješitnost).

Jiná situace by asi byla, kdyby mezi otcem a dítětem nějaký vztah byl. Ale pokud to začne takto jak popisovala zakladatelka - tak já osobně, bych prostě řekla - nechceš - nechceš, nutit Tě nebudu, do RL ho nezapsala, ale zároveň ani nebránila případným návštěvám pokud by otec měl zájem či případné finanční pomoci. Jednodušší ale (a přiznávám i sobečtější) by pro mně jako matku bylo, kdybych prostě veškerá práva měla v rukou já - konec konců v daném případě je to jen žena, kdo nese zodpovědnost.

Reaguji na Majka69:
A ty jsi spadla z Marsu. Tvůj vložený příspěvek beru jako vzor hyenismu či názor hloupého nevyzrálého člověka.

Přeju ti hodně štěstí neb to budeš potřebovat a hlavně aby jsi jednou nelitovala jako tvá sestra svého rozhodnutí.
Děláš naprostou šílenost ovlivněná hormony a až ti tvá chyba dojde bude pozdě.
Vím,že můj příspěvek je jako nastavit běžícímu člověku nohu,ale nedokážu mlčet.

Přesně tak jsem to myslela a předpokládám, že přítel zakladatelky, ač není charakterově žádný zázrak, by se v takové chvíli zachoval normálně a pomohl by.To je snad normální i v běžném světě.

To dítě pro něj bude cizí člověk a jeho matka bude nenáviděný člověk takže pochybuju o jakékoliv dobrovolné pomoci.Maximálně to,co by mu nařídil soud,víc ani ťuk.

Reaguji na panda08: Ano s přítelem jsme se o tom bavili, co by bylo kdyby se tak stalo a vždy mi pevně tvrdil, že by mne v tom nenechal a že se mnou děti chce. Nikdy jsme neřešili kdy, samozřejmě, že teď jsme nechtěli, ale stalo se. No a teď to přišlo a já se od něj dočkala akorát toho, že mi řekl, že dítě nechce a už vůbec ne oficiálně, takže to je odpověď i na další komentáře.

Přítele jako otce neuvedu, jelikož si to nepřeje. Dítě prostě nechce, on se tak rozhodl a já s tím nic moc nenadělám, ale když se rozhodl, že jej nechce a otcovství nepřizná, tak dítě ani nikdy nepozná a já jej budu chránit jak jen to půjde. Třeba jednou potkám někoho, kdo o nás bude stát.

Z těch Tvých vložených písmenek usuzuji, že se ztrátou druhého dítěte, bys těžko se vyrovnávala.

Tak to je rozdíl našeho pohledu na svět-já bych pomohla i cizímu člověku.Kdybych se někdy dozvěděla, že můj muž má někde dítě, které potřebuje jeho pomoc, tak bych byla první, která by ho do té nemocnice dokopala.To se totiž týká obecné slušnosti a solidarity, ne pokřivených vztahů mezi zúčastněnými.

Reaguji na Lusinda2:

a krom toho všechna tato dárcovství - snad vyjma krve - nejsou zdravotně jen tak a bez rizika, toto je daleko více než dát peníze, proto i mně tato úvaha připadá zcestná.

Nicméně nemalujme čerta na zeď, určitě to bude zdravé miminko