Co Vás ,,nakopne,, při hubnutí a dietách?

hanuliska
Já mám za sebou už pár let ČVUT (strojárnu) a tam ze školy a do školy proudí docela neuvěřitelná ženská individua, že tam člověk krásně zapadl.

Mě nejvíce nakopla láska, zvlášť když jsem chtěla, aby si mě dotyčný všiml. To šlo hubnutí samo (min. 10 kg) a teď po několika letech s mým vyvoleným jsem zase zpět na své bývalé kuličkové váze a on mi ještě kupuje bonbóny a čokoládu. To jsem to dopracovala.

Rozchod u toho posledního to teda jelo dolů smykem ... nicméně jsem holka šikovná, do měsíce jsem si našla mého součaeného drahého a ten ke všem jeho super vlastnostem taky báááječně vaří - tak jsem si toho hubeného těla dlouho neužila

jj, mám to stejně...beru to jako změnu životního stylu a snažím se nestresovat váhou..

Přímo o nakopnutí se hovořit nedá, ale stejně jako už bylo řečeno výše - zkoušení kalhot v kabince mi vždycky pokazí náladu. Nejdříve cpaní se do kalhot připláclá na zrcadlo pod světlem, ve kterém jde vidět každý dolík a fald, a pak následuje doražení v podobně úšklebku prodavačky, že už bohužel větší číslo nemají.

Nejvíce mě nakopne prohlížení si fotografií krásných a hubených modelek, hereček a zpěvaček. Dokonce mám vytipovanou bezva stránku, kterou pravidelně (skoro denně) navštěvuju Naopak na mě absolutně nezabírá nový chlap, páč se vždycky začnu cpát, jak jsem spokojená A to, že vidím výsledky je u mě taky sporný, protože už pak nějak ztrácím motivaci, když vím, že vypadám líp... A jak už jste tady psaly, nakopne mě, když vidím někoho, jak zhubnul a vyrýsoval se. Konkrétní příklad je kolega z práce. Vidím ho téměř denně a často mi radí a motivuje, to fakt pomáhá.

Mě teda nejvíc pomáhá, když jsem šťastná a spokojená, takže vlastně přestanu postavu tolik řešit a nebo to dělám s radostí- ne proto, abych se vlezla do oblečení, ale proto, že z toho mám dobrej pocit. Zároveň u mě klesá spotřeba alkoholu (místo lahve vína na žal si dám skleničku pro chuť), sladkýho (mám sladkej život) a vůbec jídla, protože mám najednou myšlenky na jiný věci než čím se nadlábnu. A samozřejmě tento stav snáz nastane, pokud jsem zamilovaná. Ale musím říct, že současnýho partnera jsem potkala v trošku oplácaným období (nebyla jsem tlustá, ale já jsem zvyklá být hodně štíhlá), a jsem vlastně ráda, že jsem se mu tak líbila, ono se mi i líp hubne, když nejsem pod tlakem a dělám to kvůli sobě...

mě zaručeně nakopne pohled do zrcadla a to když si navlíknu svý pidi džíny a něco tam přebejvá

Tak mě dřív nakopávaly kozačky (prostě jsou všechny úzké přes lýtka- mrchy)....mno a nějak jsem přes zimu usnula a zamrzla. Tak nějak jsem to nehrotila, boty a kalhoty asi povolily, nebo já nevím... Dnes odpoledne mě nakopl pohled při zkoušení plavek- břicho a atd.....dostala jsem se do deprese....Od zítřka zahajuji tvrdý a nesmlouvavý boj. Jediný problém bude okolí....to je ještě silnější než já...(mimochodem pokud máte okolo sebe převážně štíhlejší lidi tak Vás to taky nakopne- vědecky dokázáno).

Tak to mě nejvíce nakopne, když se koukám na fotky z nějaké párty. Všechny moje kámošky jsou hubeňoučké a když jsou tam taková ta společná fota a já tam zabírám nejvíc místa, tak mě to kopne jedna báseň

Mě teda někdy nakopne i to, jak vidím nějaké aspoň o trochu tlustší lidi z mého okolí se cpát něčím nezdravým (pokud se zrvna necpu s nima ) - to si pak řeknu, že právě proto, že tohle dělají, vypadají tak jak vypadají. A já tak vypadat nechci, takže se nemůžu cpát stejně jako oni a hned se cítím líp, když si prostě ten dort nebo něco podobného nedám a je vidím, jak se jím cpou (viz třeba rodinné oslavy)

Reaguji na moniiik: To je fakt. Mně přijde hrozně odpudivé, když vidím ty lidi v Británii, nebo ve Státech, jak do sebe ládují všechny ty fastfoody. Naštěstí ja takové věci vůbec nejím, ale říkám si, že takhle bych dopadnout nechtěla!

Já ve svém blízkém okolí kamarádek "téměř" nemám žádnou tlustou, takže mi přirozeně vadí, že já jsem ten vepřík, když jdeme nakupovat, na diskotéku, s někým novým se seznamujeme....jinak mi dost pomáhá domluvit se se sestrou nebo mamkou, že upravíme jídelníček a něco shodíme, jednak to neláká, když vidíš, že si taky nedají a jinak jsem dost soutěživá, takže se do toho pustím naplno, jenom proto, abych byla já ta lepší

moje slova my se tak povzbuzujeme v hubnutí s kámoškou a když mám náladu to vzdát, tak si představím, že ona bude hubenější a lepší než já a to mě hned nakopne, abych pokračovala prostě si říkám, že já musím být nejlepší

často mě taky nakopne, když si zacvičím, to pak nemám ani chuť jíst něco nezdravého, když už jsem tak makala. Ale naopak taky, když se neovládnu a sním všechno možné, tak absolutně nemám náladu cvičit, abych to aspoň trochu napravila

Reaguji na moniiik: a já zas vidím jak se u nás ve škole všichni cpou hamburgerama, sušenkama, párkama v rohlíku...a stejně jsou jakž takž hubené (na pár vyjímek) tak to se potom špatně hubne

no to jo..to si pak mozek automaticky řekne, že když se oni takhle cpou a vypadají dobře, tak proč by to nemělo fungovat i u mě jenže ono to tak bohužel nefunguje u každého no