Pokračování mého deníčku o přijímacích zkouškách na moji vysněnou VŠ .. a vlastně ne tak úplně jen o tom... je zde další věc, která mi brání plnohodnotnému životu ... jde o chlapa, o kterém jste ode mě slyšely už romány
vím, že to, co teď budu psát, je jedna z tisíce malicherných problémů. Vím, že jsou i důležitější věci, ale velice mě to trápí. Jedná se o přijímací zkoušky na VŠ, které jsem asi nezvládla ... spoléhala jsem v podstatě jen na to
Přítel, který mi zaplňuje to prázdné místo v srdci po úmrtí maminky. Moje deprese, sebepoškozování, zoufalost ... rozchod nebo pokračovat ve vztahu dál?? Jak začít nový život??
Ublížila jsem klukovi, který mi věřil a s kterým mi nic nechybělo. Miluji ho a teď je to snad všechno pryč, nebo se to dá ještě zachránit? Dokázat, že pro mě stále znamená moc a může mi věřit...
Skoro všechny jsme to alespoň občas zažily, chlapec se urazí (občas i žena) a nic s ním nehne - je to jako mluvit do zdi a ne a ne se toho infantilního zlozvyku zbavit
Stále hledám své vlastní já, jednou jsem to já? podruhé někdo snad cizí. Ráda bych se posunula dál, ale jak by to bylo možné, když ani sama nevím, kdo jsem.