Domácí nervozita kvůli úklidu

Reaguji na Caprisonett:
Velice dobře ti rozumím, popis tvojí máti přesně sedí na tu moji. Já už jsem tedy dávno dospělá a vedu si svoji domácnost, ale v atmosféře dusna z úklidu jsem vyrostla. U nás se denně vytíralo, umývala koupelka, kuchyně i záchod a utíral prach. Moje máti došla z práce a denně tak dvě hodiny uklízela, já a ségra jsme jí musely neustále pomáhat, nemohly jít ven dokud nebylo uklizeno, a to podle ní nebylo skoro nikdy.Pokud jsme uklidily dřív než přišla z práce, stejně na tom našla chyby a uklízelo se znova.
Nesnášela jsem soboty, to byl den generálního úklidu, vytíralo se na skříních, odtahovaly postele... prostě blázinec. Máti byla taky mistr vydírání a vzbuzování soucitu, neustále nám vykládala jsem se kvůli nám udře, a že jsme děsní bor.de.lá.ři. Přitom jsme spíš byly cvičený opice s prachovkama.
Nepomůže ti na to nic, jen teď zatnout zuby a co nejdřív se osamostatnit. Pro mě byla matčina uklízecí hysterie jedním z důvodů proč jít v 15 na intr a víkendy jsem stále častěji radši trávila u babičky... pak jsem šla na VŠ koleje a domů se vracela opravdu málo...

Je to OCD, možná jde přímo o obsedantně-kompulzivní osobnost (ta si svoje problémy neuvědomuje a ještě je na ně často hrdá). Jediná možnost je terapie, a pro nebohé spolubydlící - odstěhovat se. Co nejméně jezdit domů, najít si další zdroje financí, po dostudování ihned pryč. Nějaké domlouvání nemá smysl.

Reaguji na Caprisonett:

já jsem teda puntičkář s bordelářem dohromady - mamka je akční, ale nijak přehnaně a pořád mě taky úkoluje - jsme prostě každá jiná povaha a když už toho je na mě moc, tak se třeba pohádáme, i spolu nemluvíme nebo prásknu dveřma pokoje a nechám ji ať se vyžvatlá ... Nějaký mluvení je tu asi k ničemu - leda pohrozit, že už to dál nevydržíš, říct, že jsi z toho znervovaná, tak se nemůžeš soustředit ani na školu a jestli nezvolní, tak se dostaneš na psychinu.. Nebo bouchnout dveřma a nechat mamku, ať si nadává - trošku mi přijde, že je až despotická na čistotu.