Důkaz, že tělesný handicap může být i předností

Díky moc za článek, já si na ZŠ prošla něčím podobným, děti opravdu dokážou být pěkně krutý. Od dvou let po úraze nevidím na pravé oko a ve čtvrté třídě se mi panenka začala bíle zakalovat a tím to začlo, k tomu jsem měla i jiné záliby než jen lítat po venku. Takže moje sebevědomí téměř žádný, probrečený noci, že jo, protože pro holku je vzhled docela důležitý a myslím si, že jinak bych byla docela hezká. Zlepšilo se to až na střední škole, kde spolužáci byli úplně v pohodě. Ale stejně maskuju vlasy a pořád doufám, že se s tím dá něco udělat. Ale když mě letos při návštěvě jedné akce v rodné vesnici oslovil bývalý kamarád, který se mi poté také posmíval a zeptal se, jak se mám, tak se přiznám, že jsem byla v takovém šoku, že jsem vůbec nevěděla, jak reagovat. Nevím, jestli mu konečně došlo, jak dokázali tenkrát ublížit a ve mně to prostě pořád je.