Epilepsie

borůvka2
tak to tvého dědu obdivuju...Sama vím, jak se člověk může ošklivě zranit (při jednom nočním záchvatu jsem si rozsekla oční koutek, pokousala si jazyk tak, že jsem nemohla ani mluvit...). Navíc vždy je to podle mě těžší pro toho, kdo je v tu chvíli s člověkem, který prodělává epileptický záchvat. Sice to je nemoc dnes už běžná, nicméně pořád se mi stává, že při vyslovení slova epilepsie vstávají lidem hrůzou vlasy na hlavě, pokud vůbec ví, co to je.

Přítel teď naposled jak toho měl hodně, tak jeden dostal venku. Pršelo a šel něco uložit do auta no a padl na betonový chodník celou svou váhou (90kg). Měl naražené rameno, při tom záchvatu se hlavou bouchal o chodnít,takže měl trochu rozbité oko, ale jinak se mu naštěstí nic vážného nestalo. Jednou teda skončil na tři dny v nemocnici se slabým otřesem mozgu.

lucinkaf
Epilepsie je opravdu zákeřná
Můj děda už měl nesčetně škrábanců i zlomenin a dlouhou dobu už má nasazovací protézy. Občas je kvůli záchvatům i ztratil. Někdo by se zasmál, ale takové záchvaty jsou fakt někdy o život, většinou končíval po záchvatech v nemocnici.
A příběhy o tom, jak ho při záchvatu někdo složitě tahal v přírodě z vody nebo když vyklopil kdysi mého ročního bráchu v zimě z kočárku se neposlouchají příjemně

borůvka2
waw, tak to hej, sa fakt čudujem, že to všetko prežil a ešte, keď hovoríš, že pracoval na píle, tak to je sila...ináč tu je zaujímavé, že po nasadení silných liekov je bez už tri roky, to je super, lebo niekomu fakt treba zmeniť liečbu a je pokoj...
Môj priateľ našťastie záchvaty nemáva, "len" tie aury.

Nechci nikoho strašit, ale před měsícem jak se to stalo příteli, tak byl asi fakt blbý tlak a hodně lidem nebylo dobře.Jeden pán z vedlejší vesnice prý dostal tak silný záchvat, že to bohužel nedopadlo dobře.

to není strašení, to je bohužel život. I mně se může stát, že dostanu záchvat, když budu přecházet po silnici a spadnu pod kamion, člověk bohužel nikdy neví

lucinkaf
No právě. Je to nevyspytatelná nemoc a nikdy nevíš kde se ti to stane.

Hej, ale také veci sa môžu stať každému, nikdy nevieš, kde ťa čo čaká, musíme to brať takto s nadhľadom...

dada2581
přesně tak. Jde o to, že by o nemoci mělo vědět aspoň blízké okolí daného člověka, aby mu pak mohlo pomoct. Kdybych měla každé ráno vstávat s tím, že nevím, jestli zrovna nedostanu záchvat a neumřu, zbláznila bych se. Ve skutečnosti to prožívá víc moje rodina, než já.

Můj syn má od narození epilepsii(Westův syndrom) žádné léky nezabíraly a do jeho dvou let se plácal denně v záchvatech i 15x za den!Ve dvou letech jsme naštěstí skončili v Praze v Krči dětská neurologie, prim.Hadač! Nasadili mu drsnější hormonální léčbu a stal se zázrak rok byl bez záchvatů byli jsme tak štastní,že konečně můžem klidně spát a vyrazit někam na výlet bez diazepamu a stresu!! Nyní už opět rok záchvatuje sice už jich nemá tolik,ale už nevíme co dál.Na podzim jedeme opět do Prahy budou mu předělávat léky bere Sabril,Topamax a Phenomaletten všechno bez účinku Jinak můj názor na epilepsii je takový , díky této zákeřné nemoci syn ve svých skoro 4 letech nemluví ,nechodí,neleze ted se naučil sám sedět! Dále má díky epilepsii centrální hypotonický syndrom a mentální retardaci.Když se objeví epilepsie v dospělosti,nebo v pubertě tak nenadělá tolik paseky v mozku,jako u mimča! Každopádně nikomu bych tuhle nemoc nepřála těžko se s ní bojuje při léčbě, člověk je hodně omezený v běžném životě! Všem tady co máte tu smůlu,přeji co nejmín záchvatu nejlépe BEZ !

suchar
hmmm, tak to mi je ľúto, veľa sily prajem, aj Malinkému...

přesně tak, držte se a ať jste na tom den ode dne lépe, musí to být pro suchar hodně těžké, pro moje rodiče to taky bylo těžší než pro mě samotnou

dada2581
lucinkaf
děkuji ,musíme se s tím naučit žít

Všem vám moc držim palce, aby jste se s tím nějak poprali. Já měla epilepsii ve dvanácti, ale neměla jsem záchvaty, jen takové zakoukání do blba. Začala jsem se léčit u paní doc. Sixtové v Krči. 4 roky jsem brala prášky a myslim,že jsem měla štěstí a skoro hned zabrali, takže jsem měla asi od 14 klid. Teď mi je 21, bojím se říct,že jsem vyléčená,aby se to hned neobrátilo,tak jen musim doufat. Kromě mé nejbližší rodiny a dvou kamarádek jsem to nikdy nikomu neřekla, protože lidé reagovali jako, že jsem blázen...Zajímalo by mne jaká je pravděpodobnost, že to budou mít moje děti?Nikdo moc není schopnej mi na to odpovědět.

Rozmarýn může vyvolat záchvat, další spouštěče neznám, protože nikoho takového v okolí nemám, ale o tom rozmarýnu to vím.