Existuje opravdová a upřímná láska?

Já lásku třeba rozděluji na osudovou a životní Když se jí stane jeden člověk, je to něco neskutečně krásného. Myslím si ale, že si k tomu každý musí nejprve vyšlapat cestičku,na ní překonat překážky,poučit se tím a pak už jen naslouchat intuici a srdci.
Udám dva příklady osudové lásky
Kamarádka poznala svou lásku ještě hodně mladá a nezkušená. On byl to samé. Od prvního pohledu to mezi nima jiskřilo jako hrom, že to zpozorovali i lidé kolem a věděli, že k sobě patří. Ovšem nevěděli, jak tak velkou lásku unést a zvládnout..oba na sebe přehnaně žárlili, byli jak na horské dráze několik let,až zjistili,že nemůžou být spolu ani bez sebe.Ve finále už se oba jen trápili,že to ukončili a on se odstěhoval do jiného státu,aby mohl každý začít nový život.Je to už asi 6-7 let od jejich rozchodu a kamarádka na něj stále vzpomíná a ví,že už jí čeká jen láska životní a hledá podle rozumu,nikdy se už takhle nezamiluje, neuvěří.. Je si tím prostě vnitřně jistá.
Můj příběh je jiný..Od útlého věku samá překážka,musela jsem rychle dospět a zvládnout spoustu věcí,pomoct lidem kolem sebe. Zranitelná jsem vždy narazila na člověka, kterému jsem pomohla, začala ho mít ráda a pak mi po letech ublížil, jak nejvíc mohl. Stalo se mi to dvakrát, kdy jsem si řekla, že už nebudu věřit, pomáhat, budu sobecká a chladná. Pak jsem jednou měla neskutečné nutkání otevřít jednu stránku,kde jsem JEHO zahlídla, na fotce byl krásný ( ve skutečnosti překrásný ), nedalo mi to a kontaktovala jsem ho (nikdy jsem to neudělala, nejsem typ na virtuální seznamování ) a on mi odepsal, od prvního písmenka jsem věděla, že to není jen tak, udělala jsem vyjímku a sešly jsme se a teprv tehdy jsem zjistila, co je to láska na první pohled, že existuje. Zůstali jsme na sebe zírat a jen jsme se smáli Jiskřilo to, smáli jsme se spolu, pak proběhlo souznění duší, stejné priority, stejný sen, stejné vyhlídky do budoucnosti, stejné názory, neskutečná chemie a po pár měsících i 100% důvěra..vše oboustranně. Zahodila jsem svojí masku mávnutím proutku a byla svá bez strachu, že mi bude ublíženo. Už to tak trvá xxx pátků a pořád se cítíme jako na začátku, ani špetka nevyhasla. Důležité je, že i on si prošel svým a víme, jak k takové lásce přistupovat, jak se k ní chovat a vážit si jí, každý den z ní uždibujeme po kousíčkách, sem tam velké sousto, ale opatrně, abychom se nezadusili Čistá láska se snadno ušpiní, ale ne, když je hýčkaná a chráněná Takže takhle si žiji svou pohádku a doufám, že láska, kterou prožívám, bude i mou životní
Takže holky nezoufejte, myslím, že na každého z nás čeká, ale je jen na vás, jestli jí najdete a jak se k ní postavíte

Reaguji na LadyP: to mi nedělej, to je jak z červené knihovny, závist tak ať vám to vydrží....
ten kamarádky příběh je teda docela smutný, bohužel to mám nějak podobně))

to co popisuješ není příklad osudové lásky , pod pojmem osudová se skrývá něco úplně jiného .

ano, existuje

Reaguji na mikkýsek: Tak mě ponauč

Reaguji na xTery: Děkuji Já myslím, že i ta kamarádka by měla šanci, ale pořád má strach, že jí někdo zase tolik ublíží, když se mu celá oddá..

Určitě existuje

Reaguji na LadyP:
třeba už kamarádka i ten přítel došli do stádia, kdy by jim to mohlo vyjít - ale těžko říct