Ignorované narozeniny

Jsem pro lidi důležitá?Připadá mi že ne, na ostatní myslím a ostatní nemyslí na mně.V den mých narozenin my nikdo nepodal ani ruku, mám se nad tím povznést?

Je mi hrozně smutno."Oslavila" jsem své narozeniny sama se sebou.Popřála jsem si v duchu sama sobě hezké narozeniny a probrečela jsem noc.Ráno my volali rodiče a alespoň oni mi popřáli.Nikdo jiný.Sranda je, že spoustu z těch lidí má narozeniny pár dní přede mnou, takže je asi strašně těžké si zapamatovat, že slavím i já.Nejde mi o žádné veledary.Jen o to gesto, že na mně někdo myslí.Stačila by maličkost, zatřesení rukou.Nejsem si vědomá toho, že bych někomu něco udělala.Dobrý je, že mi nepopřál ani přítel a sám si v den mých narozenin objednal pěkně drahou věc, jako aby si udělal radost a já mu nestojím ani za to, aby mi řekl abych si políbila zadnici.To by nikoho nestálo ani korunu.Ani nevím jestli to mám všem dát sežrat a říct jim do očí jak strašně mně to mrzí a nebo dělat že nic a chovat se stejně a ignorovat jejich narozeniny a svátky.Fakt si přijdu jak páté kolo u vozu.

Nejčtenější deníčky

1 2 3 4

mau-mau 14. 10. 2014 9:45

Reaguji na Aleopa:

Na druhou stranu opravdová láska má být bezpodmínečná...
A někteří lidé jsou prostě zvláštní a musejí se tak brát - tj. že neubližujou úmyslně, ale že prostě jinak jednat neumí, často proto, že oni sami mají za sebou nějaké citové deprivace, se kterými se tímhle způsobem vyrovnávají. Neříkám, že takovéhle vztahy jsou v pořádku, ale prostě to tak je, a Iva asi ví, proč jedná tak, jak jedná. Viz to, jak psala, že pochopila, že její matka je "člověk" - se vším, co to s sebou může nést.
Jestli jsem správně pochopila její příspěvek, tak mladší sestru jejich matka jaksi využívá. To je možná podstatná informace. Možná má matka nakonec k Ivě i silnější vztah, je jí třeba i blíž... ale prostě s ní nedokáže tak manipulovat, nemůže k ní najít tu správnou cestu, neví, jak s ní jednat, když vyzkoušené způsoby nefungují.

K těm ignorovaným narozeninám: Asi to sice není až tak časté, ale jsou skutečně lidi, kteří věci, jako narozeniny, svátky, Vánoce..., moc nevnímají a tím pádem je neřeší ani u ostatních lidí. Ale jak říkám, zase tak moc jich není. Takže bych asi uvažovala o tom, jak moc jsem pro svoje okolí důležitá. Vzdálenější okolí bych neřešila, ale u těch nejbližších to asi něco signalizuje. (Já jsem z těch "neřešičů", ale jelikož mám kolem sebe lidi, co to prožívají, tak se podle toho zařídím, protože vím, že jim to udělá radost.)
Takže bych se zamyslela nad tím, jestli pokud někomu nestojím za to, aby si na mě vzpomněl, tak zda stojí on mně za to, abych se jeho chováním trápila.
Ještě jedna důležitá věc: Když se budeš stále pasovat do role oběti (jakkoliv a v čemkoliv), tak si k sobě zákonitě vždycky přitáhneš nějakého agresora, který toho bude využívat a bude tě nějakým způsobem ničit a terorizovat.