Jak jako absolventka sehnat práci? !

Já chápu, že zaměstnavatelé dostávají asi hodně reakcí a absolventi je zrovna moc nezajímají, ale ocenila bych i tu zápornou odpověď. Když mi totiž přijde, tak aspoň vím, na čem vlastně jsem a už se s tím nemusím dál trápit. A navíc i o tý firmě pak mam lepší mínění, než když dělají mrtvého brouka. Začínám z toho být zoufalá. Byla jsem už na několika pohovorech – samozřejmě jsem byla neuspěšná a dost často se setkávám s tím, že inzerát vypadá slibně a pak přijdu na pohovor a vyklube se z toho úplně jiná pozice, než jakou inzerovali...To takhle opravdu musí s prominutím oj*bávat lidi? Nejde mi to do hlavy a navíc mi to dokáže šíleně rozčílit, když se trmácim kolikrát takovou dálku na pohovor a ten „někdo“, kdo to vede, mi s připitomělým úsměvem oznámí, že jde vlastně o něco úplně jinýho... Navíc nejsem nijak náročná. Mám vystudovanou Obchodní akademii a najivně jsem si ve 14ti myslela, že se s tímto oborem v budoucnu uchytím, ale jak to teď pozoruju, tak obchodku má dneska skoro každej druhej a neni to nic... Vážně už nevím, co jinýho pro tu práci dělat...Vím, že je blbá doba a tak, ale tohle je fakt hrozný. Chápu, že v tom nejsem sama (když se kolikrát kouknu, kolik lidí ty inzeráty čte, tak je mi mdlo), ale je mi z toho zle a potřebuji se vypsat. Šla bych klidně dělat i pokojskou nebo uklízečku, ale jako když i na tohle požadujou praktickou školu, tak kde to jsme?! (Tímhle ale nechci nikoho urazit) To jako ženská snad neumím vzít hadr do ruky nebo co?! Navíc teď odmaturujou další absolventi a bude ještě vetší nával a z toho mam docela hrůzu... Vím, že je asi blbý se v týhle době ptát, ale nevíte někdo, co víc dělat pro to, abych sehnala jako absolventka práci? Na každym pohovoru se snažim jako blázen, aby to vyšlo, ale nakonec se neozvou a to mě taky dokáže dopálit, když se tam člověk vláčí takovou dálku a nestojim jim ani za telefon...

Navíc mi to začíná vadit i kvůli lidem z mého okolí. Pokaždé, když někoho potkám, ptají se mě na práci a když odpovím, že pořád marně hledám, tak se na mě dívají divně, jakoby mi snad chtěli říct, že ani nehledám, že se nechávám živit od rodičů a že kdybych opravdu hledala, tak bych práci už dávno měla... Opravdu nechápu takovýhle postoje – evidentně kdo si tím sám neprojde, tak to nepochopí. Většinou to totiž dělají takový typy, kteří jsou v práci za „tlačenku“ a vlastně na pohovory ani chodit nemuseli... Je mi to i dost blbý i kvůli mým rodičům, kterým „visím na krku“. Chápu, že mě živili až doteď a nějakej ten rok navíc je nevytrhne – jak mi sami říkají (alespoň od nich vnímám nějakou podporu, jsou úžasní a jsem jim vděčná), ale je mi to prostě trapný, kdykoliv je vidím, že jdou do práce a já se válím doma. Šla bych třeba i na brigádu, ale jsem z malý vesnice a za ten plat by se mi nevyplatilo ani dojíždění... Opravdu už mi ty otázky ohledně práce lezou na nervy...