Jak naložit s budoucností

Ahoj holky, kolikrát už mě vaše diskuze pomohly otevřít oči v mnoha směrech, tak by mě zajímal váš názor na moji situaci a jak byste se v ní zachovaly vy. Mám skvělou, ale hodně náročnou práci (časově - jsem tam denně do večera i psychicky), úžasného manžela i zázemí. K práci na plný úvazek ještě studuji ne úplně lehkou vysokou školu (dálkově). Letos jsem měla končit, ale díky pracovnímu vytížení to nezvládám, nestíhám napsat diplomku a tudíž jsem státnice odsunula až na únor 2015. Škola je pro mě asi tím největším stresovým faktorem a já už se nemůžu dočkat chvíle, kdy to skončí, i když je to ještě daleko. V práci jsem maximálně spokojená, nicméně moje pozice není nijak vysoká, ale v budoucnu je možná mlhavá šance, že se naše oddělení rozroste a já bych mohla postoupit na seniorní pozici, která by pro mě znamenala super kariérní postup, pravděpodobně lepší peníze.. To je ale vidina roku či dvou. No, a já nejsem nejmladší, je mi 31 a všechny moje kamarádky už odrodily svoje první nebo druhé dítě. Já nejsem mateřský typ a popravdě cizí děti vůbec nemusím, trávit s nimi čas je pro mě spíše otrava, ale vím, že svoje děti chci a budu to určitě cítit jinak a zbožňovat je. Už jsem z kombinace náročná práce/těžká škola úplně vyšťavená a nevím pomalu co je volno nebo víkend. Takže řeším otázku - dát věcem volný průběh a pokusit se otěhotnět? Vím, že svoje děti chci a zázemí na to mám, ale bojím se, že tím pádem přijdu o svoje postavení ve práci, za mě se najme náhrada a když se pak po MD vrátím, tak budu opět začínám od začátku, na původní nízké pozici. Nejsem kariéristka, ale jsem člověk co má rád zodpovědnost a rád do věcí zasahuje. Mám tedy ještě ten rok či dva vydržet, zkusit si vybudovat ve firmě lepší místo, abych se pak měla kam vrátit? Vím, že otěhotnění mi může trvat rok(y), ale taky to může být hned následující měsíc a zase nevím, jestli by bylo dobré tomu nechat už teď v létě ten volný průběh a pak se třeba v těhotenství stresovat náročnou přípravou na státnice (pokud by se to podařilo tak rychle) a pak tam jít s břichem. Nenarodil by se mi pak malý vystresovaný cholerik? Nebo byste radily se spíše teď ještě soustředit na práci, dodělat si školu a pak teprve řešit nějaké těhotnění (přestože můj věk a biologické hodiny tikají)? Jsem zvědavá na vaše názory a předem díky