Je mi zle na pohřbech, co dělat?

Reaguji na bedrunela:
Jo, přesně tak. Pustit lidi z hlavy a neřešit to

to je trochu moc ne?

to s tím nesouvísí snad ne? jak můžeš vědět, jestli jsem mladá nebo ne?

Mě osobně by byl v takové chvíli názor, že tě mají za kopretinu z Prahy úplně jedno a na pohřeb bych šla. Taková událost je opravdu hnus a bůh ví, co by si o tobě mysleli ještě pak, i když si myslím, že pozůstalým bude v té chvíli jedno, jestli jsi dáma z Prahy nebo selka z pole. Budou to brát jako slušnost a ono je slušné na pohřby (ať už blízkých, či vzdálenějších lidí) chodit.
Vem si předtím prášek na nevolnost (i kynedril) a zhluboka dýchej. Nechoď se koukat na rakev a při obřadu si říkej, že se to tebe netýká.
Každý potřebuje v takovou chvíli podporu a myslím, že to bude přítel potřebovat více, než ty podporu od něj, protože to nesnášíš dobře..

Jo, jenže myslíš, že ona mu tu podporu bude schopná dát? Nakonec se on bude muset starat o ni ....

Nevím, možná to beru jinak, my pohřby nepořádáme, jen se sejdeme v kruhu rodiny doma. Minimum lidí. Mě to přijde zbytečné psychické trápení rodiny a všech blízkých.

to je přesně to, co jsem psala. Slušné je chodit na pohřeb? I když kvůli tomu bude trpět jak pes? Co si o ní pomyslí lidi je fuk, stejně budou remcat když tam bude, a jiní budou remcat když tam nebude.

No, asi máme holt každý jiné životní priority.

taky

nesouhlasím s tím, že nejít na pohřeb je neslušné. Když řekne co a jak, tak to přece rodina pochopí

sice OT, ale já mám dneska špatnej den, nebudu to tu vířit.
Já prostě po x letech došla k závěru, že je blbost se chovat dle očekávání ostatních, a že se stejně nezavděčím všem. A už je mi konečně fuk, co si kdo o mě bude myslet. A víte co, je mi mnohem lépe, a žije se mi snadněji

Kdo ví, kdyby si vzala slečna nějaké prášky na uklidnění, proti nevolnosti a dýchala zhluboka, možná by se nesložila. Ještě, když nejde o její příbuznou.

Na jednu stranu bych souhlasila s tím, at tam nechodíš když to není žádná tvá blízká osoba, dělá se ti hodně a příbuzenstvo nijak neprožíváš.

Na druhou stanu řeči o kopretinách většinou ani nejsou myšleny vážně, je to prostě taková mentalita lidí a jim ani nedojde, že ti to může ublížit. Pokud s tebou přítel počítá jako s podporou a chce tě tam mít, prostě bych si předem zašla k doktorce at ti dá něco na uklidnění. určitě nejsi jediná s tímto problémem, je to smutná a stresující událost kdy si člověk uvědomí i vlastní smrtelnost a není se za co stydět.

Přitelovi budeš oporou a rodina tě o to více přijme. Ono každý se na pohřeb taky nezve.

díky holky, ráno se zajdu poptat k obvoďačce. Na ten pohřeb se vydám a uvidím, když se mi už za brankou udělá zle, tak tam na ně radši počkám. Dala bych si třeba panáka a snažila se myslet na to, že nejsem na pohřbu, kdybych teda nebyla autem...

není to moc je to zřejmě tak , každý jsme jiný a ty jsi přecitlivělá víc než ostatní., pokud máš takové stavy .To co popisuješ je extrém, samozřejmě tě za to nikdo neviní . Prostě smrt a pohřby jsou součástí našich životů a je potřeba je přijmout pokud se s tím smíříš pak se tvé reakce zmírní. Jinak souhlasím s bedrunela , nědělej něco co je ti proti srsti jen proto, abys někomu něco dokázala a zavděčila se. Jinak pokud se rozhodneš jít ,můžeš použít léky na uklidnění. .

přesně tak

Moje dcera to tak měla, když jí bylo asi 7. Vrátili jsme se z pohřbu její prababičky a ona zvracela, i když to byl jen čaj, co v sobě měla. Další prababičce šla na pohřeb ve svých osmnácti, a tehdy už to snášela dobře.

Na pohřby nechodím, všichni to vědí a respektují mě, byla jsem jednou babičce a ta energie té síně mě naprosto převálcovala.
Letos mi zemřela maminka a nechali jsme udělat rozptyl v klidu jsem se s ní rozloučila doma v klidu v myšlenkách

takže být tebou řeknu že na pohřeb nejdu a počkala bych venku ten mrtvý ti to vyčítat nebude a přítel pokud je přítel tě pochopí

Jinak bych asi zkoukla záznam nějakého pohřbu a buď bych se osmělila, nebo kdyby mi bylo i potom zle, brala bych to jako nepřekonatelné a nešla. Jenomže on je rozdíl jestli je to cizí nebo příbuzný.

Reaguji na Lavender_kid:
Já na pohřby nechodím. Omluvím se předem a řeknu proč a zatím to každý pochopil. A už vůbec to není pro děti myslím. A pokud je ti tam zle, tak tím tuplem. K tomu tě nikdo nemůže nutit. Když někdo zemře, ta bolest zůstává v nás, ať jdeš na pohřeb či ne. Nech to na své intucii.

tak holky, asi to byl zásah vyšší moci, ale zůstala jsem vyset hodinu v zácpě v centru, takže jsem to nestihla, omluvila jsem se po telefonu a dorazila potom na smuteční hostinu. Dost se mi ulevilo, naštěstí to všichni vzali ok.

Mě tak napadlo, jestli by mi nepomohlo "pro příště" jít na ten hřbitov tzv. "nanečisto" jenom se tam projit, postát, aby mě nevzalo alespoň to prostředí...

co myslíte?