Krize 1. roku?

Ahoj holky, chtěla bych se vám svěřit a zároveň poradit. S přítelem jsme spolu přes rok. První půlrok jsme měli vztah na dálku, protože byl na VŠ v Praze. Vídali jsme se každý víkend a každý den jsme si psali. V lednu ze školy odešel, protože mu nevyhovovala a byl doma. V červenci jsme spolu byli ve Varech na festivalu, a tam se prostě něco změnilo. Bohužel z mojí strany ... První den byl v pohodě, pak občas nějaká hádka třeba k večeru, ale mně to přišlo takový v normě. V den odjezdu mi přítel řekl, že cítil, že jsme si nerozumněli. Pak to bylo zase fajn, ale stejně jsme se hodně často teď v létě hádali. Vídali jsme se skoro každý den, ale nepsali jsme si, což ve školním roce jsme se vídali tak 2x týdně + jsme si psali každý den. Na začátku srpna jsem začala s výčitkama ,,chybíš mi ale já tobě ne", ,,je mi smutno", ,,proč si mi nenapsal?" .. A takhle to bohužel bylo pořád. Po tom, co jsme si promluvili jsem na sobě začala pracovat. Tenhle čtvrtek jsme jeli do Paříže, ani jedna hádka a tak. Ještě jsem neřekla, že přítel na konci srpna začal brigádně pracovat v kině, kde už před rokem pracoval, a bohužel se tam kolem něho motá spousta holek, a s jednou z nich dokonce něco měl. Samozřejmě neee teď, ale dřív. V pondělí jsem šla do kina na pohovor, protože jsem nemohla najít brigádu a chtěl, abysme pracovali spolu. Ten jeho šéf mě tak neuvěřitelně vytočil, vůbec jsme si nepadli do oka a pak jsem celý odpoledne po pohovoru probrečela. Přítel se nesmyslně naštval, chtěl, abych už jela domu, protože přece pujde dneska do kina, i když dneska nemá směnu a tak. Prostě z ničeho nic začal dávat přednost práci než mě. A taky si odkočil do kina kromě práce i na film, na který jsme měli jít spolu. Včera jsem se sešli u mě doma, ale já byla od začátku smutná a taková zklamaná. Nakonec z toho bylo to, že jsme oba brečeli a on říkal, že jinou než mě nechce, ale že potřebuje volnost a že už to neni takový, jako na začátku. A taky chtěl přestávku, ale nakonec jsme se usmířili. A víte proč včera došlo k takovýmu vyvrcholení? Protože je to děsnej flegmouš a nikdy se mnou enchtěl problémy řešit, i když jsem věděla, že mu něco vadí :/ Naštěstí byl pak po ,,hádce" štěstím bez sebe, až jsem se nestačila divit, a když jsem se zeptala proč je tak šťastnej tak řekl ,,protože konečně nejseš smutná ani naštvaná". Jenže dneska už jsem zase smutná. Protože se se mnou chce vidět až za týden a zavolá mi až když se mu bude stýskat, prý dnes nebo ve čtvrtek, protože když mu budu volat první, tak se nebude na mě těšit, a dřív se na mě těšil. Jenže mně je smutno už teď, jenže on je, jak jinak, v kině a je strašně moc věcí které bych mu za ten jeden den chtěla říct..Už asu 4x jsem mu dneska chtěla poslat aspoň sms, ale pak si řikám, že teda počkám.