Smazat

Má ten život vůbec smysl?

Poslední dobou už vážně nevím kudy kam, a tak zkouším napsat sem, protože to sama nějak nezvládám...

Za poslední dobu mám pocit, že se všechno kolem jenom hroutí. Začalo to loni na jaře, když jsem odmaturovala. Celý čtvrťák jsem se soustředila na přípravu k maturitě a vůbec jsem nepřemýšlela nad tím, co chci dělat potom. Věděla jsem, že chci na vysokou školu, ale neměla jsem vůbec promyšlené na jakou. Přihlášky jsem si podávala asi týden před uzavřením. Jediné, k čemu mě to vždycky táhlo a co mě hodně bavilo, byly jazyky. Tak jsem se přihlásila na humanitní obor - jazyk s literaturou. První semestr jsem do té školy odchodila, ale vůbec mě to nebavilo. Od začátku jsem věděla, že jsem udělala chybu, že jsem se měla přihlásit někam úplně jinam, zklamalo mě to. Přestoupit samozřejmě nešlo, takže jsem věděla, že na jinou VŠ nastoupím a začnu studovat vlastně až za rok.

Delší dobu jsem si hledala brigádu, přes zimu a jaro tu toho moc sehnat nešlo. Nakonec jsem někde nastoupila a byla tam do konce prázdnin. Brigáda mě moc bavila (i když to byla manuální práce), byla jsem tam moc ráda. Připadalo mi všechno fajn. Do toho jsem začala cvičit a hlídat si stravu, zhubla jsem přes 10 kilo, měla jsem ze sebe i věcí okolo radost.

Na konci letošního září jsem nastoupila znovu na VŠ. A jelikož mě to pořádně nikam netáhlo, připadalo mi nejrozumnější pokračovat ve svém oboru ze střední, když už jsem se tomu 4 roky věnovala, než dělat nějaké pokusy. Chodila jsem na obchodní akademii, tak jsem se přihlásila na ekonomický obor.

Mám teď ale pocit, že by bylo lepší studium ukončit a jít raději pracovat. Po tom roce už není snadné se vrátit zpět k tomu režimu. I když jsem byla vždy zodpovědná a připravovala se do školy docela pečlivě, za tu dobu jsem hodně zlenivěla. Najednou mám pocit, že nic nemá smysl, že jsem si to všechno už pokazila a že bych se na to možná měla vykašlat. Nemám žádnou pořádnou motivaci tam chodit, zato jí vidím u zaměstnání - praxi a peníze. Do toho se ale stala další věc.

Naši se rozvádějí. Je mi 20 let, naši se hodně dlouhou dobu hádali nebo spolu nemluvili, nevycházeli se sebou, a tak se mamka včera nakonec odstěhovala. Jsem už dospělá a vím, že by se vedle sebe asi už jen trápili a přes tohle se dokážu nějak přenést, navíc jsem s mamkou neměla dvakrát šťastný vztah ani já. Nejvíce mě ale zasáhlo to, že s ní odešla moje o 4 roky mladší sestra. Měly jsme mezi sebou trochu nějaké konflikty, střídaly se období, kdy jsme spolu moc nemluvily, někdy zase naopak víc. Odešla s ní, protože nechtěla, aby mamka bydlela sama, má to takhle blíž do školy a prý i kvůli našemu vztahu.

Strašně mě to mrzí. Vídat se nadále snad nějak budeme, ale je to pro mě těžké. Dvacet let sdílíte se sestrou pokoj, jste pořád spolu a najednou je pryč. Nikdy by mě nenapadlo, že se tohle stane. Mrzí mě, že jsme spolu netrávily více času, nechodily spolu více ven. Bydlíme ve větším domku na vesnici, se zahradou, a najednou je tu úplně prázdno, když jsem tu zůstala jen sama s tátou. Pořád brečím a mám pocit, že to nezvládnu, hrozně mi tu chybí, měla jsem ji ráda, i když jsme spolu někdy nevycházely.

Vždy jsem byla takový melancholický typ. Často mi bývá smutno, najednou na mě padne nějaká pochmurná nálada a ani sama nevím proč, třeba i když se přímo nic špatného neděje. Ale tohle opravdu nezvládám. Musím se tu teď s tátou o všechno nějak postarat sama, ale ta práce mi nevadí. Mám ale strach, že nezvládnu tu školu, nevím co mám dělat. I když mi většina lidí v okolí řekla, že bych to dodělat měla, když už jsem se podruhé někam hlásila, a že to studium není na až tak dlouhou dobu. Mě ale děsí představa být další 3 roky ve škole. Naštěstí mám rok "náskok" oproti ostatním, protože jsem šla na základku o rok dříve, ale i tak. Do toho odešla ta sestra, která mi tu moc chybí.

Přátele nemám. Mám jednu kamarádku ze základky, se kterou si píšeme, občas se vidíme a jdeme i někam ven, ale moc často to není. Když se něco děje, nedokáže člověka nějak podržet, což mě docela mrzí, protože jsem se vždy snažila být jí oporou. Přítele jsem nikdy neměla. Skoro celý život jsem sama a snažím se i sama všechno zvládat. Jediné vztahy, kdy jsem se mohla někomu svěřit byly skrze psaní přes internet. Mám ale pocit, že teď už je toho na mě moc, a že se pořád jen trápím. Poslední dobou bych hrozně chtěla jít někam ven, stačilo by mi i jen s někým na procházku nebo na chvíli někam zmizet a s někým si povídat, ale není s kým. Cítím se hrozně sama.

Zřejmě mám sklony k depresím nebo něčemu podobnému. Pořád je mi smutno, celé dny brečím. Vypadám jako zombie, nemůžu jíst, nic mě nebaví. Teď se snažím doma pořád něco uklízet a dělat, protože mám strach, že se jinak asi zblázním. Říkám si, že by možná bylo lepší, kdybych tu nebyla, ale nemůžu tu nechat tátu, aby byl na všechno sám. A cpát do sebe prášky, aby se mi od toho všeho nějak ulevilo, také nechci. Pokaždé, když bylo chvíli nějaké období, kdy jsem byla dá se říct i šťastná, tak to hodně rychle přešlo a vždy se pak stalo něco špatného. Nevím, co teď s tou školou, jak zvládnout odstěhování se mojí sestry, že jsem pořád sama a nikoho nemám...

Budu moc ráda, když si to někdo přečte celé, a za nějakou radu určitě také...




 
arrow
profile_image
Eneolyn
od 15. 10. 2016
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

méně než
10 příspěvků

Školu určitě dodělej vš dneska chcou skoro všude a pak se zkus podívat po nějaké práci, tam si určitě najdeš nějaké kamarády. Jinak já taky nemám moc kamarádek, mám jednu dobrou ze zš,ale s ní už se skoro nevídám a měla jsem ještě jednu strašně dobrou kamarádku ve školce ale bohužel se před první třídou odstěhovala pryč, několikrát pak ještě přijela na návštěvu protože tady má babičku ale teď už nejezdí od deváté třídy jsem ji neviděla, ztratila jsem její tel. číslo a je mi moc smutno, když na ni vzpomínám, nikdy jsem si už podobnou kamarádku nenašla, pak mám už jenom pár známých ze školy a z brigády, ale jsem velká optimistka a věřím, že si na vš nějaké kamarády najdu.

arrow
profile_image
dadabus
od 26. 9. 2008
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

Každý má čas od času v životě období, když se mu zdá všechno úplně na kočku - a pochmourné podzimní časy tomu rozhodně neprospívají. Teď to vidíš možná černější, než to je. Že se vaši rozešli je smutné, ať už to má příčinu kdekoliv - na druhou stranu, nic není smutnější, než žít vedle člověka, se kterým už je zatěžko si říct i "dobrý večer". Každý má právo na svůj život, kor když už jsou děti odrostlé. To, že se máma odstěhovala od otce ještě neznamená, že přestává být tvá máma : snad se obě neodstěhovaly tak daleko, že bys nemohla jezdit za něma. Nevím, jaké jsou mezi vámi vztahy, ale zkuste se vzájemně nesoudit a neodcizit.
Pokud napíšeš, odkud jsi, možná se ti zde někdo z okolí ozve a vytáhne tě ven - je to tady dost časté.
Cpát do sebe prášky prosím ne, prášky jsou strašné svinstvo. Bylinky - třezalka, apod., pupalkový olej proti depkám z nedostatku slunce, B vitamin, ... a hlavně sport. Nebo si pořiď psa, pokud můžeš - to je nad všechny antidepresiva světa. A hned budeš mít parťáka na procházky, už nikdy nepůjdeš ven sama - a taky přes něj poznáš další lidi.
S VŠ nevím, já sama ji nemám, ani mi nikdy nechyběla ( ale taky mi je jednou tolik, co tobě ) , dneska má VŠ kdekdo, ale s praktickým uplatněním je to podstatně horší. Zkus se zamyslet, co bys vlastně chtěla dělat - a podle toho se rozhodni. Pokud tě představa další tří let ve škole vyloženě děsí, zkus projet nějaké pracovní pozice ve vašem kraji, případně poslat životopis, vyzkoušet si, jak to chodí na pohovoru, poptat se, jak je to s penězi, ... a pak uvidíš a sama se rozmyslíš, co dál. Nemá smysl se do něčeho nutit.

arrow
profile_image
Nicoffee
od 10. 8. 2016
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

Jak to tak čtu...chápu, že teď jsi zrovna neskáčeš, ale víc než problém ohledně VŠ, rodičů, sestry vidím problém někde jinde. Přijde mi, že se nemáš ráda a ve svém věku mluvíš jak nějaká babička a tyhle okolnosti tě proto sebraly o to víc.

Jsi dospělá, pokud to mezi vašima nebylo dobré, tak asi chápeš, že jdou od sebe, myslím, že i Tobě bude líp, že doma už není dusno. Jak psala dadabus, mamku se ségrou můžeš navštívit kdykoli, to, že se odstěhovaly, neznamená, že Tě nemají rády. Pokud Tě trápí vztah se ségrou, sejděte se a v klidu si to vyříkejte, třeba to naopak váš vztah zlepší, pokud to bylo přes čáru, je třeba zauvažovat nad tím proč to tak bylo, a jestli ti není třebas teď líp. Je skvělé mít dobrý vztah se sourozenci, ale měla bys mít i jiné přátele a nevázat se tolik na jednu osobu, protože pak při sebemenší změně budeš trpět.Aale upřímně to na mě působí, že jste neměly dobrý vztah, jen Ti je teď po ní smutno, protože jsi najednou sama.
Co se týče VŠ, pokud by to byla taková, kterou nutně potřebuješ ke svému oboru, řekla bych Ti, kousni se, i kdyby Ti byla na nic, nebo kdyby Tě bavila, ale z Tebe necítím ani jedno. Jestli jsi na vážkách, můžeš zkusit dálkové studium a mezitím si najít práci. Nejenže nebudeš mít čas takhle přemýšlet a trápit se, ale budeš obklopená lidmi a kamarády si najdeš. Minimálně zjistíš, jestli je to to pravé ořechové pro Tebe nebo ne, lidi mají často nějaké představy, ale realita jim pak umí dát pěknou facku. Teď si třeba jen racionálně myslíš, že raději práce kvůli penězům a zkušenosti, ale třeba až do ní začneš chodit, tak si řekneš, aha, ono to není tak, jak jsem si představovala. Školu můžeš kdykoliv ukončit, pokud by Tě práce naplňovala, pokud ne, měla bys zadní vrátka a můžeš se do školy vrátit a nebudeš ztrácet další rok.
Být Tebou tak bych zašla za terapeutem a vše s ním probrala, pokud Ti samotné nebude dobře se sebou, nikdo a nic to nezlepší, ani kdyby jsi měla ségru a rodiče doma, práci nebo školu. Jinak bys mohla spadnout až do deprese a to Ti opravdu nepřeju. Lékama se právě řeší až nemoc - deprese, upřímně si myslím, že terapeut by Ti od toho mohl pomoc - jen slovy, pokud ho ale nevyhledáš, nic jiného než pilulky Ti nezbyde.
Pokud Ti chybí kamarádi, najdi si něco, co Tě baví a přihlaš se do kroužku/kursu/workshopu. Doporučuju třebas portál www.naucmese.cz kurzy z www.fler.cz, nebo www.spolecneaktivity.cz, což je portál přímo pro lidi, kteří hledají kamarády, od procházek, po brusle nebo divadlo.

arrow
profile_image
Nicoffee
od 10. 8. 2016
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

Doufám, že jsem Ti ponoukla jiný směr pohledu a mrkneš na ty portály. Tvoje štěstí by mělo záviset na Tobě samé, ne na ostatních a s tím můžeš lehce něco udělat. Nevím, co Tě baví, ale klidně na fb můžeš sama navrhnout nějakou akci nebo třebas i přes ten portál společné aktivity

arrow
profile_image
Frederique
od 2. 2. 2016
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

Hlavně zachovej klid. Myslím, že teď prožíváš takové zátěžové období. Chtělo by to najít si nějaké přátele nebo alespoň přítele. Za každou cenu ne nějakého blbečka, ale někoho, na koho se můžeš spolehnout. Uvidíš, že jakmile se budeš s někým scházet, nebudeš se cítit tolik opuštěná a budeš mít nějakou motivaci, proč studovat a nebo nestudovat. Určitě můžeš dále udržovat vtahy s mamkou a sestrou. Klidně jim rovnou říct, jak to cítíš. To, že nebydlí s tebou neznamená, že neexistují. Musíš si zvyknout, že v životě hodně lidí ztratíš. V dnešní době nikdo nechce udržovat vztahy, většinou, když z toho mají prospěch. Prostě to tak je, ale nemůžeš se z toho hroutit. Určitě se ti podaří najít blízké lidi a jednou budeš mít svojí rodinu. Takže sama nebudeš. Ber to tak, že budeš mít alespoň čas na studium a přátelé se určitě časem najdou. Zapracuj na sobě, aby ses cítila fajn. Dodělej si tu školu, pokud chceš mít vysokou. Pokud ji nechceš studovat, tak to nedělej a věnuj se jazykům. Určitě zapoj nějaký pohyb, protože jak se člověk hýbe, tak ze sebe ten stres dostane. Bude to fajn

Co se týče rodičů, tak to se prostě stává. Někomu vtah vydrží celý život a někdo si přestane rozumět a potřebuje změnu. Tvoji rodiče budou šťastnější od sebe a časem ti to nepřijde. To je život.

Život cenu má. Jen je v něm hodně překážek a když ty překážky překonáš, tak se budeš cítit mnohem silnější a potřebujeme překážky, abychom si potom vážili těch hezkých věcí, případně i lidí, kteří jsou tu pro nás

arrow
profile_image
Johannka
od 16. 7. 2011
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

Je možno hledět do oblak

a nemít zvláštní pocit

že člověk pře/chcán byl

a v pr/deli se ocit ?

Egon Bondy

arrow
profile_image
Karinka01
od 20. 10. 2016
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

Ahojky, netusim odkud jsi, ale mám úplně stejné pocity poslední dobou. Kdybysis o tom chtěla promluvit, popsat, jsem tu. Já nikoho nemam a pokud o tom nezačnes s někým mluvit, tak to bude horší a horší, protože to znám, já už mám tohle za sebou a věř, že jsem se uzavřela do sebe a všechny od sebe odstrihla, nedodelala vysokou,... Prostě to si můžeme popovídat, když budeš mít zájem. Přijde mi totiž, že jsou lidi co prostě štěstí mají a pak lidi, co se s jedním vyrovnají a hned přijde další rána a další a i větší a clovek ztrácí síly až se dostane tam, že přemýšlí o tom, jestli má život cenu a smysl. Probouzí to anorexii, bulimii, pocity samoty a deprese, cinnosti bez zájmu jen když už prostě člověk musí, pocity prázdnoty. Nevím, vždycky jsem se snažila být šťastná, jít si za svými cíli, pomáhat lidem, věřit v lepší zítřky... No dopadla jsem tak, že se bojím být šťastná, bojím se lidi a asi už i sebe samé. Drogy jsem nikdy nebrala, mám odmala zdravotní potíže takže to je cesta rovnou do pekel, drogy neber vůbec ani antidepresiva. Ty já odmítám, ještě zatím mám pocit,že se z toho snad zvládnu dostat sama a tohle nepotřebuji. Tak pokud bys chtěla, nech mi vzkaz a popovídame více, pokud ne, ať se to aspoň tobě zlepší v tom životě. Krásný den Ti přeji.

arrow
profile_image
AmyLee
od 29. 12. 2015
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

Reaguji na Eneolyn: To je právě to dilema, jestli ta škola vůbec má smysl. Vím, že ji dneska často chtějí, ale také je spoustu nabídek práce, kde jim stačí středoškolské vzdělání. Proto nevím, jestli by nebylo lepší jít pracovat, když do toho studia až takové nadšení nemám...
To mě mrzí, že jsi na tu kamarádku ztratila kontakt.

arrow
profile_image
AmyLee
od 29. 12. 2015
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

Reaguji na dadabus: Děkuji moc za odpověď. Ano, tohle roční období a počasí tomu nepřispívá ani trochu. Vím, že je to takhle lepší, co se týče rodičů. Ale mrzí mě, že odešla i sestra. Vídat se můžeme, ale moc často to asi nebude.
Pes by mi tu bohužel neprošel, i bych měla problém s časem, když jsem až do večera ve škole, ale snad si ho jednou pořídím.
To já právě vůbec netuším, co bych chtěla dělat. Asi nějakou tu kancelářskou práci, absolutně nevím, co jiného bych mohla. Strašně se bojím, že ta škola mi k ničemu nepomůže a tu práci bych mohla dělat i teď, za stejné peníze a bez VŠ. Ta škola je podle mě docela psychicky náročná, moc mě to nebaví, nutím se k tomu. Ale bojím se, že když odejdu, tak budu jednou litovat. Absolutně netuším, jak se mám rozhodnout...

arrow
profile_image
AmyLee
od 29. 12. 2015
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

Reaguji na Nicoffee: Děkuji za odpověď. Ano, to je možná pravda, ráda se moc nemám, toho jsem si vědomá.

Ohledně rodičů je to asi lepší, ale to mě moc netrápí, spíš jde o tu sestru. Zkusím si s ní tedy o tom promluvit. Neměly jsme spolu moc dobrý vztah, ale na druhou stranu to nebyla ani žádná katastrofa. Spíš jsme spolu moc nemluvily, netrávily moc času, než že bychom se nějak hádaly.
VŠ nutně nepotřebuji, když se jedná o ekonomický obor. A jestli mě to baví? To sama ani nevím. Nad dálkovým studiem uvažuji, ale forma studia se dá změnit na dálkovou až od příštího roku, takže tenhle tam musím odchodit prezenčně. To je právě to, co nevím a čeho se bojím - jestli s obchodkou skončím maximálně někde jako recepční a bez VŠ to bude skutečně problém, nebo jestli mám šanci si najít něco trochu slušného i bez ní. Několikrát jsem bohužel četla, jak studenti z obchodky končí po Mekáčích a dělají všechno možné, jen ne ve svém oboru (nevím, do jaké míry je to pravda a do jaké se na ten obor jen hází špína).
Když jsem chodila tři měsíce do práce, tak mi dobře bylo. Bavilo mě to tam, byla jsem šťastná, ale je pravda, že celý život bych takovou práci asi dělat nechtěla (byla to manuální práce ve fabrice). Takže si myslím, že je to teď spíš tím obdobím a že si nejsem jistá tou školou, i když na ty pochmurné nálady trochu trpím běžně, ale není to nic, co by se nedalo zvládnout. Za terapeutem se mi upřímně moc chodit nechce, navíc bych měla sama ze sebe pocit, že jsem selhala. Na prášky bych rozhodně nesáhla, asi ani kdyby bylo nejhůř, nestojí mi to za to, i když by se mohlo člověku trochu ulevit.

Fler.cz už nějakou dobu znám, ty druhé dvě stránky ne. Zkusím se na to podívat, ale jít ven s někým cizím asi nedokážu. Kromě toho se bojím, že mě to akorát zklame a bude to všechno ještě víc bolet. Potřebovala bych někoho, komu budu moct důvěřovat, koho budu znát a to není jen tak. Jít ven s někým, ke komu nemám žádný vztah jen proto, abych na chvíli zabila čas nebo samotu by mi stejně nepomohlo.

arrow
profile_image
AmyLee
od 29. 12. 2015
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

Reaguji na Frederique: Děkuji za odpověď. Chtěla bych si najít přítele, vztah mi už hrozně chybí, nikdy jsem nikoho neměla a to je mi dvacet. Jenže o mě kluci nikdy zájem neměli, já se sama seznámit moc nedokážu, jedině přes internet. Časem si asi zvyknu, že je mamka a sestra pryč, už to neberu tak tragicky jako těch prvních pár dnů. A je pravda, že kdybych se sama odstěhovala, tak bych na tom byla vlastně stejně a ten věk na to už mám.
Nevím právě, jestli ji studovat chci nebo ne. Nevím, jestli to má smysl ty tři roky trávit ve škole, možná bych si dokázala práci najít už teď, ale možná taky ne a zjistila bych, že jsem studovat měla. Nevím, jak z toho ven. K pohybu se chci určitě vrátit, věřím, že to trochu pomůže.

To je určitě pravda. Děkuji moc za odpověď, trochu mi to pomohlo.

arrow
profile_image
Nicoffee
od 10. 8. 2016
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

Promiň, že to tak napíšu, ale přijde mi nemocná myšlenka "kdybych šla k terapeutovi, tak by to znamelo, že selžu".... k terapeutovi nechodí cvoci, ale lidi, kteří mají trápení a chtějí to změnit, ale neví jak. Ze všech tvých příspěvků je cítit, jak jsi nerozhodná, nedokážeš být sama, nevíš, co chceš a nevážíš si sebe sama. A v takovém případě si najít partnera je akorát destrukční, protože se na něm budeš akorát závislá a tvé problémy to nevyřeší, akorát prohloubí až tě opustí a to není dobré pro žádný vztah. Vem si, jak tě sebralo, když se ti odstěhovala sestra s kterou nemáš úplně nejlepší vztah, a kdyby tě opustil partner, což je velmi blízká osoba. Měla by jsi si nejdřív srovnat vztah sama k sobě a nehledat někoho (partnera), kterého bys vnímala jako zachranitele situace. A v tom ti právě může pomoc terapeut. Jinak se to s tebou povleče.

arrow
profile_image
AmyLee
od 29. 12. 2015
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

Reaguji na Nicoffee: Já k terapeutovi chodit nechci. Stačilo by mi najít si kamaráda, kamarádku nebo přítele, komu bych mohla věřit a svěřit se, a s kým trávit čas, jak to většina lidí má.
Nedokážu být sama? Já jsem sama celý život. Nemám kamarády, je mi 20 let a nikdy jsem neměla přítele, ani náznakově jsem s nikým nechodila. A to, že mi po takové době už někdo chybí a cítím se sama, je špatné a znamená to, že nedokážu být sama? Když ani nic jiného neznám?
Prvních pár dní mě její odstěhování sebralo, teď už je to daleko lepší. Na partnerovi nechci být závislá, chci jen najít lásku, ostatně jako skoro každý.

arrow
profile_image
Veselka10
od 20. 12. 2010
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Reaguji na AmyLee: Jenže jednak takový kamarád Tě obvykle těžko navede správným směrem a za druhé, budeš pro něj vysávač energie a to kamarádství tak jako tak brzo skončí.
Chápu, že něco nechceš, ale měla by sis hlavně uvědomit to, co opravdu chceš a k tomu jsou prostě nutné určité kroky. Nic nepadá samo z nebe.

 

Váš příspěvek

Má ten život vůbec smysl?

:-) ;) ;) ;) :-( :-)   text tučně text kurzívou podtržený text pěkný odkaz YouTube video   Přidat obrázky 

Nápověda 

Jak vložit obrázek Vkládání obrázků do příspěvku Klikněte na tlačítko Přidat obrázky a v dialogovém okně si ve svém počítači vyberte obrázek, který chcete poslat. Neměl by být příliš velký, neupravený obrázek z digitálního fotoaparátu se vám odeslat nepodaří. Do jednoho příspěvku můžete najednou odeslat až tři obrázky. Ke každému obrázku připište popis. Nezapomeňte také něco napsat do samotného příspěvku, jenom obrázky bez textu příspěvku odeslat nelze.

Jak vložit video Vkládání videa do příspěvku 1. Nejprve si zjistěte adresu videa 2. Tvar adresy videa pro YouTube je tento:http://www.youtube.com/watch?v=1aVLdeIKZuM 2. Adresu si zkopírujte např. pomocí Ctrl-C a vraťte se do Omlazení.cz 3. Nad formulářem (tím velkým bílým obdélníkem) pro psaní příspěvku klikněte na ikonu YouTube YouTube video a adresu videa vložte do okénka. 4. Kliknutím na OK se vám video vloží do příspěvku.

Jak vytvořit pěkný odkaz Vkládání pěkných odkazů 1. Zatím neklikejte na žádné tlačítko 2. Napište větu, která má obsahovat pěkný odkaz 3. Jděte na cílovou stránku a z adresního řádku prohlížeče si naberte (Ctrl-C) její adresu. 4. Vraťte se ke svému rozepsanému příspěvku a část věty, ze které se má stát odkaz, označte myší. 5. Teprve nyní klikněte na tlačítko pro vkládání pěkných odkazů: pěkný odkaz 6. Otevře se dialogové okénko - vložte do něj adresu cílové stránky (Ctrl-V). 7. Okénko zavřete a je to. 8. Nelekněte se toho dlouhého kódu, který se vám vložil do příspěvku. Poznámka Odkazy můžete také jednoduše napsat (stačí začít www…) a budou funkční (jen nebudu tak "pěkné"…)

Závazná pravidla Omlazení.cz

Pravidla Bazaru

Toto téma jsem založil/a, mohu ho tedy uzavřít.
Své téma uzavírejte vždy (!) po úspěšném prodeji v Bazaru. Děkujeme!
Příspěvky
| smazat označené