Ahoj lidičky, potrebovala bych nestranny názor. Jsem v situaci, kdy nevím kudy kam, jak se správně rozhodnout a bojím se cokoliv udělat, abych nikomu neublizila. Vidim vse černě a nedokážu se na to podívat bez emocí a střízlivě. Mam za sebou osmilety vztah, jsem vdana, 2 děti. Zijeme pohromadě spolu s manzelovou matkou po celou dobu. Jeho matka me bere jako konkurenci, vzala jsem ji syna. Dela naschvaly, poukazuje na mě, jak vse delam špatně, režíruje nam cely život. Ja uz tak nemůžu žít, jsem psychicky na dně. Nemame soukromí, ona vi o vsem, veci musi byt podle ní a když neni je zle. Takzw roky ustupuji aby byl klid. Pokusy o smír, pokusy o kompromisy byly k ničemu. Manzel stoji mam pocit na obou stranách, nechce si to nikde rozházet. Bydlení je jeho. Matka mu dala nejake peníze, aby si mohl bydlení poridit. Ja tam za tech 8 let, taky neco malo investovala. Manzelovi jsem rekla, ze se chci s detmi odstěhovat, abychom zili v klidu úplně vsichni bez hadek. On souhlasí a ja hledam bydleni. Manzel s nami ale nejde, chce zustat ve svem domě se svou matkou, s tim ze bude jezdit casto na návštěvy, ibcas přespi. Bude mi fin. pomáhat. Chce abychom fungovali jako manželé ale každý budeme bydlet jinde. Hlavou mi letaji myšlenky jako ze je srab, ze pro nej rodina neni důležitá, ze je to sobec, nebo jsem sobec ja? . Nadruhou stranu nechci deti připravit o tatu, jeho o deti. Mam vycitky svedomi, ze se chci i odstěhovat, ale zároveň uz nejsem schopna zit s někým, kdo me nesnáší, kdo mi diktuje život, kdo me buzeruje. Stavebni upravy v dome nemožné, na to je malý. Tchyne nikdy neustoupi. Prodej nemovitosti manzel nechce. Nechce dum opustit. Ja tam zit nechci. Byli by jste s takovým chlapem? Jak by jste situaci resili vy? Budu rada za kazdy názor. Dekuji