Mamka nechce, abych měla svůj život

Dnes jsme měli od dvou od rána asi do čtyř rozmluvu, která nejdřív proběhla dobře a až pak přerostla v hádku a slzy. Mamce jsem řekla, jak mě to ničí a že za to všechno co jsme si spolu prožily, už bych taky měla ráda doma klid. Že mi na ní moc záleží, ale chci svůj život a chci, aby ona měla svůj. Z ní vypadlo po těch dvou hodinách, že jí prostě přijde, že mě ztrácí. Tak jsem se jí to snažila vysvětlit a vypadala, že je to pro ní hodně těžké, ale v hlavě se jí to už trošku srovnává. Asi to bude ještě hodně práce s ní a budu jí to muset často připomínat, ale jsem rozhodlá si jít za svým a jak jste psaly vy ženy , nesnažit se spasit její život. Doufám, že jednou pochopí, že jí mám moc ráda a to co dělám není nic špatného a dělala jsem to pro sebe a svůj život (zároveň i pro ni).

Odstěhuj se od ní ať si zvyká, jinak tě zničí. Zní to tvrdě, ale není jiná možnost. Tvoje matka trpí sociální fóbií, kterou kombinuje s citovým vydíráním. Zkus se domluvit s nějakou psychiatrickou léčebnou, kde by si nějakou dobu pobyla a dostala se z toho.

Reaguji na SweetGirl: nemyslím, že by bylo šťastné takovému člověku ihned nabízet léčebnu, když není schopen brát ani medikaci od psychiatrA

Odstěhování se mi nezdá jako nějaké řešení. To je prostě útěk od ní. Já jsem to chtěla nějak řešit.

Reaguji na bezega: no, ono odstěhování se je často to nejlepší řešení Žádný útěk. Věřím, že kdybys odešla, že se začne k tobě chovat jinak a možná, že spolu budete i víc vycházet